České národní listy

Je to pravda? II

„Copak o to, Němci za své zločiny platili a ne málo. A své zločiny uznali“, napsal jeden komentátor na našich stránkách.

Jak je to tedy? Můžeme uvést spoustu konkrétních případů, které dokazují, že autor předmětných řádků má o uvedené problematice ještě menší znalosti než nepatrné.

Další příklad, který svědčí o tom, že skutečnost je jiná, než uvedl pan komentátor.

Pokud by Němci skutečně uznali své zločiny, které spáchali v průběhu druhé světové války, pak by pro ně mělo být samozřejmostí, že uhradí škody, které způsobili obětem svém agrese. Jsme však svědky toho, že Německo, které se vydává za právní stát,  se snaží vyhnout reparacím, které má zaplatit podle Pařížské reparační úmluvy jejím některým signatářům, např. Československu a Řecku. Jeden z principů mezinárodního práva přímo říká, že agresor je povinen zaplatit oběti své agrese škody, které jí v důsledku agrese vznikly. Proč tento princip Německo svými skutky přímo neguje?

Celému světu je jasné, že agresorem bylo Německo a Československo a řada dalších států byly jeho obětí. Jen Německo se zdráhá plnit své reparační povinnosti. Německu „zbývá“, jako právnímu státu, ještě oficiálně uznat škody, které svou agresí způsobilo, a za tyto škody zaplatit. Reparace jsou na pořadu dne.

ČNL