České národní listy

Jan Masaryk k nám promlouvá

11. dubna 1945

Jsem na pár dní v Londýně na cestě do San Franciska. Je to zvláštní osud – jedu z Londýna přes Moskvu a Londýn a přes San Francisco do Prahy. Ano, do Prahy. Zaplať Bůh. Jsem však velmi vděčný, že se mi dostalo té cti a radosti navštívit slovanskou metropoli Moskvu, pohovořit s vedoucími činiteli Sovětského svazu, zjistit, že oni a ruský lid nás mají rádi, vědí o nás a vidí v nás věrné spojence.

Záviděl jsem Benešovi a nové vládě, že už jedou domů, ale rozkaz je rozkaz, tak jedu do Kalifornie, kde možná budu rokovat o příští světové mírové soustavě, zatímco Praha bude osvobozena a já u toho nebudu.

Program nové vlády je velký a ukládá jejím členům historickou odpovědnost. Příští měsíce budou obzvlášť obtížné – tentokrát to nebude jásavé, radostné, jako tomu bylo v roce osmnáctém. Přijdeme domů k našim milovaným, unaveným a očekávajícím pomoc, rychlou a trvalou. Na Slovensku je nedostatek takřka všeho a v českých zemích to nebude o mnoho lepší. Proto se dívám střízlivě a realisticky na povinnosti nás všech a při vší vděčnosti za konečné osvobození Čechů a Slováků nejsem ani chvíli bezstarostný.

Ale při tom všem, pro nás všechny, kteří jsme, každý jak uměl, šest let pracovali, chvíle osvobození bude mohutnou vzpruhou k další intenzívní práci. Už aby to bylo. V Moskvě jsme viděli zblízka ohromnou sílu – morální a fyzickou – sovětského lidu. Měli jsme příležitost obdivovat ruské umění – divadlo, balet, hudbu a všestranné kulturní podnikání těžce zkoušeného slovanského spojence. Byl jsem ve velké továrně a viděl jsem, co Rusové umějí a jak jsou hrdí, že mohou pomáhat bojujícím hrdinům. Myslím, že jsme se všichni v Moskvě hodně naučili.

V Londýně už přes týden nevybuchují Hitlerovy obludné vynálezy. Přeji to Londýnským, s kterými jsme se víc než pět let dělili o starosti, nebezpečí, někdy i radosti z celého srdce.

Smyčka na hrdlech gangsterů a jejich pomahačů se definitivně utahuje. Běda těm, kteří pohoršení přinášejí, stokrát běda těm, kteří světu přinesli tolik pohoršení, utrpení, smutku a spouště – žádný pardon, žádné alibi. Vymýtit, rozdupat a pro všechny časy znemožnit, to je náš a váš program. Ukažte spojeneckým osvoboditelům, že jste hodni těch obětí, které nám přinášejí.

Naše osvobození je a musí být zpečetěno společně prolitou krví za lepší budoucnost našich nevinných děcek. Jedu přes San Francisco do Prahy a mám vás moc rád.