České národní listy

Jan Masaryk - Odškodnění a hospodářská obnova obětí Německa mají mít přednost před obnovou nového válečného potencionálu Německa

Aby se v dnešní době objevila v tisku vzpomínka či pojednání o Janu Masarykovi je zcela vyloučeno. Panovalo o něm ticho prakticky od jeho smrti do "sametu" a není zájem ani nyní. Přesto tento syn našeho prvního prezidenta pro republiku toho vykonal hodně. Odbojáři i další dobře vědí, že byl zastáncem odsunu „sudetských“ Němců. Materiál, který jsem získal, vyšel před 11 léty, nebude na škodu se s ním seznámit, mnohé vypovídá k tomuto stále živenému problému .      

Nejdříve ale několik vět o něm samotném. Narodil se 14.září 1886, věnoval se diplomatické dráze a politice. V létech 1919 - 22 působil na velvyslanectví v USA, 1925 -38 jako velvyslanec v Anglii. Již za války byl v londýnské exilové vládě ministrem zahraničí. Byl zastáncem mírové spolupráce mezi Východem a Západem a hned po válce zaujal opět místo ministra zahraničí ve vládě. Zůstal ve funkci i po volbách v roce 1946, stejně jako po únorových událostech o dva roky později. Tragicky zemřel 10. března 1948, kolem jeho smrti je stále mnoho otazníků, ačkoliv oficiálně se uvádí sebevražda.

A nyní k jeho postojům. Je patrně málo známý jeho projev o zahraniční politice, který ve sněmovně přednesl 20. března 1947. K jeho referátu nebyly žádné připomínky. Co tehdy řekl o odsunu:" Považuji jen za svou milou povinnost dnes, kdy odsun je již téměř dokončen vyslovit z této tribuny náš upřímný dík všem spojeneckým činitelům v Německu, kteří radou a zejména skutkem pomohli ke zvládnutí v poměrně velice krátké době rozsáhlé a složité akce odsunu.  Nepochybuji, že i poslední etapa odsunu jež bude provedena na jaře, bude mít díky osvědčené pomoci sovětských a amerických činitelů v Německu, do jejichž oblastí budou poslední Němci od nás odsunuti, opět hladký průběh ".

Stojí za zmínku, že Masaryk ve svém projevu se ani slovem nezmínil o excesech a násilnostech, ačkoliv jeho pravdomluvnost byla příslovečná. Naopak vyzdvihl hladký průběh odsunu. Ačkoliv ve svém dlouhém projevu - rozboru situace v zahraniční politice - dlouho ještě pokračoval, nepoužil ani jednou dnes nám tolik vnucovaného, i některými našimi politiky, termínu "vyhnání ". Důsledně mluvil vždy jen o odsunu.

Sám jsem toto u lidí vyhnaných v roce 1938 z pohraničí ověřoval. Při líčení o událostech po válce mluvili o odsunu. S termínem vyhnání se prakticky setkáváme až po roce 1989. Pojem vyhnání tak také nepoužívaly ani vítězné mocnosti antihitlerovské koalice. Zásadně používaly termín transfer, odsun, přesídlení.

O to divněji působí výroky i terminologie popřevratových ministrů zahraničních věcí Jiřího Diensbiera a Josefa Zielence. Mluví již i o vyhnání.  Pan Zielenec se velmi vyznamenal některými svými výroky. Posuďte sami: „…teď máme jedinečnou příležitost navázat na mnohé pozitivní prvky našich tisíciletých vztahů s Německem. Jsem přesvědčen, že budeme-li v budoucnu  s Německem součástí jednoho státního či nadstátního celku, pomůže to oslabit přirozené napětí…“. Tento „český“ diplomat jako jeden z prvních připustil i možnost morálního odsouzení dekretů prezidenta republiky.

Vida prorok. Nečetl náhodou P. Nečas jeho projevy, než jel na schůzku do Bavor?

Od řady našich dnešních politiků se můžeme dozvědět, že dnešní Německo je již jiné, než bývalo to dřívější. Česko-německé vztahy jsou tak dobré, jako nikdy dříve. Od Německa nám již dnes nic nehrozí.

Vraťme se ještě k J. Masarykovi, jak se tehdy díval na čs.- německé vztahy. „…je třeba jednou provždy zničit tu historickou osu Berlín – Vídeň, na které se během našich dějin kroutily jako na rožni naše osudy. Je těžké si představit život v neustálém nepřátelství a přece tomu tak bylo po celých tisíc let. Naši sousedé ze severu se tedy nesmějí divit, máme-li k nim neustále určitou nedůvěru. Jedenáct invazí je jedenáct invazí, zde jsou myšleny přepady a výboje Němců na naše území, ty malé ani nepočítáme. Vyhlásili sice tuhle ústy jednoho svého předáka, že odsunem Němců od nás považují vzájemný poměr za vyřešený, a uznávají pohnutky jež k němu vedly. Zbývá tedy ještě, aby se tato slova uvedla opravdu ve skutek, a aby potřeny byly interně v Německu veškeré pokusy - a je  a bude jich nemálo - směřující ke zvratu v této otázce . Symptomy  se již ukazují a někteří činitelé dělají si naděje v "Heim in die Tschechoslovakei", když předtím šli jásavě "Heim ins Reich“ a to přes mrtvoly našich lidi. Nemusíme snad dokazovat, že odhodlali - li jsme se k tak obrovskému úsilí vystěhovat tolik bývalých obyvatel - akcí též pro nás v mnohém ohledu tíživou - udělali jsme to proto, že považujeme toto řešení za definitivní jednou provždy ."

Masaryk předvídal, že se najdou - a nemýlil se - u nás lidé, kteří budou tvrdit, že tehdy byla jiná situace, a budou kritizovat učiněné kroky. On ale, stejně jako Beneš, se nemýlil, dnes stojíme proti landsmanšaftu, který neskrývá své požadavky. Ba je i díky jak skrytým, tak zřejmým sympatizantům, a to i v dřívější vládě, mezi poslanci, v politických stranách, zejména TOP 09, KDU-ČSL, všude  různým způsobem podporován. Zárodky k tomu dali právě Havel s Dienstbierem, bohužel se o tom nepíše, když se musí záměrně budovat jen jednostranný  kladný pohled na určitou osobnost či osobnosti.

Dodejme ještě, že před vývojem, o němž se Jan Masaryk zmínil, varoval i francouzský, ale tehdy byl již i světově znalý politik, Charles de Gaulle. Poukázal na to, že obnovení síly Německa v Evropě si přeji USA.  A podobně ve sněmovně mluvil i Jan Masaryk: „My zastáváme stanovisko, že odškodnění a hospodářská obnova obětí Německa mají míti přednost před obnovou nového válečného potencionálu Německa. Ano, v jeho hospodářské obnově se toto nebezpečí skrývá. Je nesporné, že Sovětský svaz a Francie dobře znají Německo z vlastní zkušenosti a podle toho postupují. Britové a Američané, starostliví o hospodářskou obnovu Německa, ponechávají Němcům mnohem volnější ruku. Nejbližší budoucnost ukáže, zda jejich důvěra bude mít kladné výsledky.“

***

Jan Masaryk byl úzkým spolupracovníkem a přítelem našeho prezidenta Beneše. Velmi dobře oba znali Němce a jejich záměry, touhu podmaňovat a vládnout druhým národům. To co řekli či napsali o čs.-německých vztazích se naplnilo. Na Jana Masaryka se zapomíná. Po Benešovi kdejaký rychle kvašený „politolog“ a někdy i nedouk  házejí blátem, špiní jeho památku a životní dílo. I proto národ, politika a morálka jsou dnes v takovém marasmu. Není to jen smutný obrázek, je to i hanba.

Připravil Josef Sedlák, Plzeň