České národní listy

Jak se stal generál Lev Prchala prvním nositelem Evropské ceny Karla IV?

Sudeti hledají české partnery pro naplnění

svých programových cílů

Sudeti nemohli ani po delším hledání najít mezi čs. exulanty skupinu, která by v exilu něco znamenala a souhlasila by se zahájením bilaterálních rozhovorů. Z velké nouze proto jednali  i s fašizujícími prchalovci, kteří byli ochotní s nimi vést rozhovory.  Úmluva, uzavřená mezi landsmany a Prchalovi, jejich přání naplnila. „Obě strany považují návrat sudetskoněmeckých vyhnanců do jejich domoviny za spravedlivý a tudíž samozřejmý.“ A dále úmluva zakotvovala: …“se vrátí sudetští Němci do svých domovů. Aby mohly býti vytvořeny předpoklady nového soužití obou národů, které v průběhu tisíciletí žily v nejužším svazku a také v něm v budoucnu žíti budou, dohodly se obě strany, že k tomuto účelu ustaví Federální výbor. Obě strany budou v tomto výboru zastoupeny rovným dílem.

Sudeti dostali v úmluvě, co chtěli. Návrat do Československa a vytvoření Federálního výboru, tedy vytvoření česko-německé federace, v níž by sudeti tvořili druhý státotvorný národ.

Co dostali Prchalovci za uzavření úmluvy? Generál L. Prchala se v roce 1958 stal prvním nositelem tzv. Evropské ceny Karla IV, jíž uděloval „sudetoněmecký landsmanšaft“. Viditelně dále nic. Mezi českými exilovými skupinami v Německu se stali prchalovci těmi černými vzadu. Žádná z nich se s nimi nechtěla špinit. Pravděpodobně však generál Prchala a jeho věrní od sudetů získali nějaké peníze, aby mohli ještě nějaký rok existovat. Mezi generálem Prchalou a Lodgmanem von Auen se vytvořilo zvláštní pouto. Generál měl hluboko do kapsy. Vždy však přišly nějaké peníze, které ho zachránily. Po smrti oba dva spočinuli ve hrobech vedle sebe na Lesním hřbitovu v Mnichovu.

Wiesbadenská úmluva mezi Českým národním výborem a Pracovním kruhem na ochranu sudetoněmeckých zájmů

Generál Lev Prchala založil v roce 1940, spolu s novinářem Petrem Prídavkem, Československý národní výbor jako formu opozice vůči československému odboji vedenému čs. londýnskou vládou a prezidentem dr. E. Benešem. (1) Pozdější Českou národní jednotu Prchala koncem roku 1944 přebudoval na Český národní výbor. Po únorovém puči v ČSR vznikla v březnu 1948 Česká národní skupina pro Západní Německo. V únoru 1949 byla založena Rada svobodného Československa (RSČ), která se stává představitelkou Čechů a Slováků v exilu.

Předsedou předsednictva se stal dr. Petr Zenkl, místopředsedou dr. Jozef Lettrich. Dalšími členy předsednictva byl Václav Majer, Dr. Adolf Procházka, Dr. Josef Černý, Dr. Jozef Dieška. Dr. Štefan Osuský, Ferdinand Peroutka, Dr. Juraj Slávik. Český národní výbor byl jedinou „českou“ skupinou mající styky se sudetskými Němci a která byla ochotna jednat s nimi o budoucím vzájemném vypořádání se ve svobodné Evropě.

V srpnu před desítkami let generál Prchala a Vladimír Pekelský za Český národní výbor v Londýně uzavřeli smlouvu s Pracovním kruhem na ochranu sudetoněmeckých zájmů (Arbeitsgemeinschaft zur Wahrung sudetendeutscher Interessen), zastoupeným Dr. Rudolfem Lochmanem von Auen, Richardem Reitznerem a Hansem Schützem. Úmluva byla ratifikována Pracovní pospolitostí k ochraně sudetskoněmeckých zájmů v Mnichově dne 4. srpna 1950 a Českým národním výborem v Londýně dne 5. srpna 1950. (2)

 Úmluva

ujednaná mezi generálem Prchalou za Český národní výbor v Londýně a Pracovní pospolitostí na ochranu sudetskoněmeckých zájmů, zastoupenou Dr. Lodgmanem, Reitznerem a Schützem.

1. Obě smluvní strany vycházejí z demokratického světového názoru a odmítají jakýkoli totalitní systém. Obě strany považují demokratickou úpravu poměru v česko-moravsko-slezském prostoru za součást boje o sjednocenou Evropu. Podle jejich přesvědčení může býti dosaženo tohoto cíle jen tehdy, spojí-li se tyto národy dobrovolně a svobodně rozhodnou o svém právu na sebeurčení.

.

2. Obě strany uznávají zásadu, že v emigraci není nikdo oprávněn zavazovati svůj národ. Jen národ sám je pánem svého osudu a má míti možnost svobodně se rozhodnout, kterou cestou se chce dát. Jen lid rozhodne s konečnou platností.

.

3. Obě strany považují návrat sudetskoněmeckých vyhnanců do jejich domoviny za spravedlivý a tudíž samozřejmý. 

Jsou si vědomy toho, že k tomuto návratu muže dojíti teprve tehdy, až také český národ bude osvobozen. Proto učiní vše, aby jeho osvobození bylo uskutečněno.

4. Obě strany odmítají uznati vzájemně kolektivní vinu a v důsledku toho zavrhují myšlenku na pomstu, naproti tomu však požadují náhradu za škody, jež utrpěl jak český, tak sudetskoněmecký lid, stejně jako žádají potrestání duchovních původců spáchaných zločinu i jejich výkonných orgánů. Obě strany považují toto opatření za nezbytné, protože události posledních desetiletí by znemožnily přátelské soužití obou národů, pokud žije dnešní generace, v níž jsou pachatelé i oběti těchto zločinu na majetku i na životě.

Ani při nejlepší vůli by nemohla vymizeti vzpomínka na tyto události z paměti obou stran, pokud nebude u obou národů odloučena ona část, jež je zatížena těmito zločiny. Potrestání těchto zločinů patří - podle názoru obou stran - vždy vlastnímu národu, poněvadž to nebyly zločiny jen na druhém národě, nýbrž i na národu vlastním, jimiž byla těžce poškozena pověst a vážnost každého z těchto národu v očích slušných lidí.

5. Obě strany jsou za jedno, že o konečném státně-politickém uspořádání rozhodnou oba národy ve smyslu ustanovení bodu 2, a to jakmile bude osvobozen český národ a jakmile se vrátí sudetští Němci do svých domovů. Aby mohly býti vytvořeny předpoklady nového soužití obou národů, které v průběhu tisíciletí žily v nejužším svazku a také v něm v budoucnu žíti budou, dohodly se obě strany, že k tomuto účelu ustaví Federální výbor. Obě strany budou v tomto výboru zastoupeny rovným dílem.

6. Tento návrh podléhá ratifikaci jak ze strany Českého národního výboru v Londýně, tak Pracovní pospolitosti k ochraně sudetskoněmeckých zájmu v Mnichově. Text tohoto návrhu - až do té doby přísně důvěrný - bude zveřejněn po ratifikaci.

7. Tato dohoda je sepsána v jazyce českém a německém. Oba čistopisy budou podepsány jak presidiem Pracovní pospolitosti k ochraně sudetskoněmeckých zájmů v Mnichově, tak generálem Prchalou v zastoupení Českého národního výboru v Londýně. Oba texty jsou autentické.

München-London pátek 4. srpna 1950

Za pracovní pospolitost k ochraně sudetskoněmeckých zájmu Presidium:

Lodgman, Reitzner, Schütz.

Za Český národní výbor: Prchala, Pekelský

Proti této úmluvě se negativně vyjádřila Rada svobodného Československa