Jak se B. Posselt hluboce mýlí?
Jak se B. Posselt hluboce mýlí?
„…Vyhánění začalo v roce 1945, ale větší část naší etnické skupiny byla vyhnána až roku 1946, kdy už jinde začínala obnova. V době, kdy už bylo rok po válce. Moje rodina byla vyhnána v listopadu 1946 z Jablonce nad Nisou. Tedy více než rok po konci války.[4] To nebyla žádná spontánní msta, to byla chladnokrevně plánovaná etnická čistka.[5] A těchto 75 let od vyhnání, tedy příští rok tomu bude 75 let od hlavní vlny vyhnání, nám vyjasňují, že domov není nic samozřejmého, ale naopak něco neobvykle hodnotného. Já jsem dlouhou dobu spolupracoval s Ottou von Habsburgem a on říkal, že lidé hovoří o tom, co nejvíce postrádají nebo nejvíc museli postrádat. Hladový mluví o jídle, žíznivý o nápoji a ten, který jednou ztratil domov, nebo jehož rodina jednou násilným způsobem ztratila domov, protože byla vyhnána, ten právě hovoří hodně o domově, a to my obzvláště činíme. Ale to nečiníme jen s ohledem sami na sebe, ale to činíme i společně s našimi českými sousedy, kteří také vždy měli zvláště niterný vztah k domovu. Česká hymna přece začíná slovy „Kde domov můj“, takže myšlenka na domov je právě v českých zemích a ve střední Evropě, ale také zde v Bavorsku a celkově ve střední Evropě velmi zakořeněná.
A když se zastáváme domova, pak se nezastáváme jenom domova pro nás, ale zastáváme se toho, aby všichni lidé směli žít ve svém domově, ať už tento domov chtějí mít kdekoli, to je jejich rozhodnutím, a nikdo je nesmí vyhnat. A v době, kdy je vyhánění i nadále součástí politiky, kdy je omlouváno, bagatelizováno nebo přikrášlováno, je významné poukázat znovu na základní myšlenku práva na domov, jehož porušení jsme zažili a jehož porušení i dnes milionkrát zažívají lidé po celém světě.[6]…“
Z adventního projevu B. Posselta ze dne 21. prosince 2020
I.
.„…Vyhánění začalo v roce 1945, ale větší část naší etnické skupiny byla vyhnána až roku 1946, kdy už jinde začínala obnova.“
Místo termínu přesídlení, transfer, odsun používá, jako snad všichni tzv. sudetští Němci. termín vyhnání. Jaký je rozdíl mezi vyhnáním a přesídlením? Na tuto otázku velmi stručně, ale výstižně odpovídá prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc, jeden z největších našich znalců mezinárodního práva.
Přesídlení není vyhnáním
"Nejen právnímu a lingvistickému specialistovi, ale i prostému občanovi cosi vnitřně říká, že "vyhnání" nemá nic společného s transferem. Institut přesídleni předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu. Je-Ii provedeno svévolně a v rozporu s obecným mezinárodním právem nebo smluvními závazky dotyčného státu, představuje jeho protiprávní chování, které může mít za následek jednak jeho mezinárodní odpovědnost a jednak nárok takto vyhnaných osob na odčinění způsobené újmy."
Sborník: Prof. JUDr. M. Potočný, DrSc.:Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996, str. 18
II.
„Moje rodina byla vyhnána v listopadu 1946 z Jablonce nad Nisou. Tedy více než rok po konci války.[4] To nebyla žádná spontánní msta, to byla chladnokrevně plánovaná etnická čistka.“
Přečtěte si pozorně níže uvedené Usneseni SKR z 20. listopadu 1945
„Usnesení Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně 20. listopadu 1945*
Plán organizace odsunu Němců z Československa a Polska Maďarska Rakouska
1. Veškeré německé obyvatelstvo, které bude odsunuto z Polska (tři a půl miliónu osob), bude přijato do sovětského a britského okupačního pásma v Německu.
2. Veškeré německé obyvatelstvo, které bylo odsunuto z Československa, Rakouska a Maďarska (3 milióny 150 tisíc osob), bude přijato v americkém, francouzském a sovětském okupačním pásmu v Německu.
3. Předběžné rozmístění obyvatelstva do jednotlivých pásem bude následující:
a) do sovětského pásma
z Polska 2,000.000 osob
z Československa 750.000 osob
b) do britského pásma
z Polska 1,500.000 osob
c) do amerického pásma
z Československa] ,750.000 osob
z Maďarska 500.000 osob
d) do francouzského pásma
z Rakouska 150.000 osob
4. S přejímáním obyvatelstva z výše uvedených zemí bude možné začít ihned po potvrzení tohoto plánu, a to podle tohoto rozvrhu:
v prosinci 1945 - 10% celkového počtu
v lednu a únoru 1946 - 5 % celkového počtu
v březnu 1946 - 15% celkového počtu
v dubnu 1946 - 15% celkového počtu
v květnu 1946 - 20% celkového počtu
v červnu 1946 - 20% celkového počtu
v červenci 1946 -10% celkového počtu
Změny mohou nastat v důsledku počasí nebo dopravy a po získání podrobnějších informací o počtu odsunovaného obyvatelstva... **
* Kontrolní rada složená ze zástupců čtyř spojeneckých velmocí _ USA, Anglie, Francie a Sovětského svazu - byla vytvořena jako vrcholný orgán spravující poražené Německo. 20. listopadu] 945 byl schválen její plán organizace odsunu německého obyvatelstva.
** Český překlad cit. podle: V. HAlDU, L. LÍSKA, A. ŠNEJDÁREK, Německá otázka 1945 - /963. Dokumenty a materiály. Praha 1964, s.99.
Zprávu o usnesení Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně z 20. listopadu 1945 sdělili zástupci velmocí - sovětský, britský a americký velvyslanec v Praze - československé vládě zvláštními nótami z 28. listopadu, 3. a 7. prosince 1945. Archiv ministerstva zahraničních věcí, Německo 1945-1950, k 13, 03, Č. 72744/45.
Poznámka: Poslední vlaky s německým obyvatelstvem z Československa odjížděly ještě v posledních měsících roku 1946.
Pan Posselt zřejmě nezná Usnesení Spojenecké kontrolní rady z 20. listopadu 1945. Z něj, když si jej přečte, může zjistit, že přesídlení německého obyvatelstva do Německa bylo početně i časově určené v listopadu 1945. Takže subjektivním hodnocením pan Posselt „To nebyla žádná spontánní msta, to byla chladnokrevně plánovaná etnická čistka“, trefil kozla.
Kdo mu tuto skutečnost bude tlumočit? Jak bude pan B. Posselt reagovat? Bude zatvrzele mlčet, nebo se omluví za své neznalosti?
III.
Posselt také ve svém adventním projevu mluví o právu na domov, který sudeti spatřují v našem pohraničí. Toto své právo si sami nadělili, aniž by bylo založeno na mezinárodním právu. O tomto svém právu se snažili celá desetiletí přesvědčit i naše germanofily a sudetofily. Zčástí se jim to zdařilo. Tato skutečnost však právo sudetů na domov, původní vlast nijak neposiluje.
Dříve se landsmani opírali o Sudetoněmecký program tzv. 20 bodů. Čtěte pozorně.
16. Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.
Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc., „Sudetoněmecký program tzv. 20 bodů z hlediska mezinárodního práva“, k 16. bodu: Další velký omyl tzv. sudetských Němců, že o nich a „jejich území" (nikdy žádné neměli, žili na území druhého, sousedního státu) může být rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem. Jde o nesebekritičnost, ne-li drzost! Oni jako menšina si odvážně dovolili spolurozhodovat o neblahém osudu českého národa a nyní po všech tragických zkušenostech střední Evropy, celé Evropy a světa za druhé světové války znovu s pyšným čelem hájí svou zaviněnou prohru a nenávratně ztracenou věc.
Právo landsmani na svůj domov, na svoji vlast mají. Je však v Německu. Naše pohraničí je nedílnou součástí ČR, je domovem občanů ČR.
Dr. O. Tuleškov
.
