České národní listy

Jak nám lhali? "... k žádnému vyhnáni Čechů po Mnichovu 1938 nedošlo.“

"Spolkový ministr vnitra Otto Schily přivodil na letošním sudetoněmeckém dni v Norimberku účastníkům rychlou změnu jejich pocitů. Potěšil je svou výzvou české vládě, aby zru­šila tzv. Benešovy dekrety z let 1945-46 jako odporující lidským právům. Za to sklidil srdečný potlesk. Rozrušil je ale hned svým následujícím odstavcem, ve kterém je na­bádal, aby nezapomněli, že "vyhnáni Němců předcházelo po Mnichovu vyhnání Če­chů".

Toto tvrzení kvitovali jeho sudetoněmečtí posluchači potřásáním hlavy a výkřiky nevole. Ministr přesto ještě jednou důrazným hlasem opakoval s tím, že tomu tak skutečně bylo a oni se s tím musí smířit.´ Autor příspěvku dále rozvádí, že Schily nemluvil pravdu, k žádnému vyhnáni Čechů po Mnichovu 1938 nedošlo.“

(Dr. Alfred Schickel, Následky lehkomyslnosti, Sudetendeutsche Zeitung č.34 z 21.8.2002, přeložil PhDr. V. Novák, CSc.)

A jaká je pravda?

"Prvního října byl Freikorpsu vydán rozkaz, v němž se sice zapovídalo žhářství a drancování, ale nařizovalo se, že „rudí a Češi na útěku mají být zlikvidováni“. Počátek obsazování území měl být pro členy SdF i dnem zúčtování s jejich protivníky. V tomto smyslu si K. H. Frank už před invazí údajně zjednal lhůtu tří dnů pro „volný lov na všechny živly v nemilosti“. Ve vzpomínkové publikaci se i členové SdF chlubili tím, že Freikorps „vyčistil zemi od komunistů a Čechů“.  

"Zatýkání probíhalo od počátku obsazování území tedy od 1. října 1938. Přes značný rozsah se celkový počet zatčených nedá přesně zjistit. Můžeme se opírat o různé odhady. Předpokládá se, že v prvních měsících okupace jím bylo zřejmě postiženo více osob než po nástupu Hitlera v Německu. Lhůta předběžného zadržení při ochranné vazbě byla z deseti dnů v případě sudetoněmeckého území prodloužena na čtyři týdny. Např. jen v koncentračním táboře Dachau bylo umístěno do konce roku 1938 na 2500 sudetských Němců. Z 13 000 předválečných německých členů KSČ jich bylo okamžitě po okupaci zatčeno asi 1400, za celou dobu okupace jich bylo vězněno asi 4500. DSAP zastavila na odstoupeném území ihned činnost všech svých organizací. Před okupací měla přes 80 000 členů, v její odborové organizaci bylo sdruženo přes 218 000 lidí. Zatčeno bylo okamžitě asi 7000 sociálních demokratů. Celkový počet zatčených byl asi vyšší, uvádí se až 20 000 osob, realističtější odhad je, že zatýkání postihlo kolem 15 000 sociálních demokratů. Část zatčených byla posléze propuštěna, jiní byli po dlouhou dobu drženi ve vězeních a koncentračních táborech. Převážná většina ve vězeních a na popravištích zahynula. Zpráva z Rakovnicka doslova uváděla, že některé osoby beze stopy zmizely. „Při větších proviněních je dotyčná osoba odvlečena a nikdo se o ní nedoví. Těmito následky jsou postiženi zejména bývalí němečtí sociální demokraté, komunisté již dávno zmizeli. Jednak buď sami uprchli, nebo byli odstraněni německými úřady.“ Ti z odpůrců nacismu, kteří neskončili ve vězení, byli šikanováni pravidelným „hlášením se“ u policejních orgánů. „Jsou střeženi, musí se denně hlásit u bezpečnostních úřadů, hrozí jim zatčení a mnoho z nich prchá na zdejší území a zanechává v obsazeném území svůj majetek.“ Zatýkáním byla také podstatně oslabena počáteční báze odboje."

(Z díla "Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939". autor Jan Benda, nakladatelství Karolinum 2013)

Češi, antifašističtí Němci, Židé byli nejen vyháněni ze svých domovů, ale také zatýkáni. Ve věznicích a koncentračních táborech značná část zatčených zemřela. Němci je vyhnali ze života.

Připravil Dr. O. Tuleškov