České národní listy

Jak k tomu přijde křepelka?

Marek Řezanka

Na židli sedím, zamyšlený zrovna,

jakou že cenu mají novináři:

Jak přece víme, křepelka je lovná,

laureátům však uštvat „zvěř“ se daří.

„Křepelku“ mají za význačný počin:

Záruba, Kubík, Procházková Petra.

Hodnotí-li se i veliký zločin,

pak jméno Kroupa průvan nevyvětrá.

Ten uštval Péťu, dělal pro Řičáře:

Žurnalistika doslova je chorá.

Stačí se kouknout na ty další tváře:

Kamberský, Kundra, Fridrichová Nora.

Jak ten pták, smutním, k tomu přijde asi,

že si ho tihle jako symbol berou?

Vždyť je všem jedno, jestli nesouhlasí,

být jejich symbol – tím však má být pero.

 Podívejme se, kteří že novináři byli v minulosti oceněni „Křepelkou“:

 Petra Procházková dala facku Vladimírovi Frantovi. Odůvodňovala to tak, že si to dotyčný „zasloužil“, neboť šířil „dezinformace“. Raději si nechci klást otázku, kolik by tu bylo zfackovaných novinářů, kdyby se políček za lživé údaje stal normou.  

 Jiří Kubík (se Sabinou Slonkovou, která si ráda vede seznamy nepřátel) pro změnu natočil reportáž s psychicky nemocnou osobou, aniž upozornil na skrytou kameru. Jen aby byla senzace s tím, že v boji proti panu Babišovi se smí vše.

 Záruba a Fridrichová jsou známi svými až fanatickým protiruským, protičínskými a protizemanovskými postoji. Kundra, člen The Aspen Institute Central Europe, nechvalně proslul blamáží v tzv. „ricinové kauze“ (údajný pokus otrávit trio českých protiruských ideologů, Koláře, Hřiba a Novotného).

 A jako zlatý hřeb (či hřebíček do rakve novinářské pověsti) lze uvést pana Kroupu, který na základě neověřených bajek obvinil pana Péťu, kterého tak vlastně pomohl uštvat k smrti, neboť dotyčný byl vážně nemocný. Kroupa dal totiž slovo podvodníkovi – a umožnil stíhání nevinných.

 Kdo by čekal, že mu to zlomilo jeho profesionální vaz, je na omylu. Dnes může drze to samé zkoušet na pana Hamáčka – a ještě se tváří jako morální autorita.

 Toto tedy jsou oceňovaní žurnalisté. Ti, kterých si patrně máme vážit. To je velice smutný pohled.