České národní listy

INTERREGNUM - Mezivládí v Česku -  aneb "Volný spolek válčících kmenů"

Historikové sledující současnou státoprávní krizi následkem demokratických voleb, kdy vyhrála koalice nenáviděná odstupující vládou a jejími stranami a voliči, jakož i voliči presidenta, by pravili: Nic nového pod sluncem (Nihil novi sub sole) a zahrnuli by čtenáře příklady ze starších i novějších dějin. 

Z těch starších by ti, co znají dobře dějiny Evropy, vybrali nejspíše středověkou Itálii, která jakoby předjala vše, oč šlo ve společenské řežbě o moc, vládu, a především o přístup ke kulatým mincím ovládajícím svět od jejich vynálezu ve starověku. Tam, ve středověké Itálii, lze sledovat vše, od vzniku akumulace kapitálu a finančních republik - Amalfi, San Marino, Janova a Venezie anobrž po našem Benátek, přes panství šlechty toužící po césarovi, až po papežský stát, který podle tradice stvořil Karlovec Pipin Krátký, když předal  římskému biskupu území vybojované na Longobardech. Tak se všichni mocipáni mydlili hlava nehlava, došlo na vytvoření stran ghibellinů pro césara a guelfů pro papeže, nazývalo se to "boj o investituru" a ze zahraničí do toho házeli vidle jak Germáni s ghibelliny (název podle štaufského hradu Weiblingen), tak Francouzi. Takže městské státy řízené signoriemi byly jedna ze stran, šlechtická panství s význačnými rody Sforzů, Este, Scaligieri, druhá ze stran a třetí papežská, např. Borgiové,  byla další, které spolu věčně válčily nebo se svářely v dobách mírových přestávek.

A toto dnes v mikroměřítku představuje zbytkový stát zvaný Česko - pozůstatek zaniklého Československa. Babišovci se spojenci na straně jedné, signorie krajů na straně druhé, kdy jeden z nich, Jihočech, dokonce vyhlásil odchod z partaje cesaropapismu s presidentem, a cesaropapisté vládních stran v demisi, rozhodnutých za žádnou cenu nepřipustit vládu koalice volené lidem, voxem populi.

Takže když se přeneseme do současnosti, můžeme se inspirovat britským seriálem Jistě, pane premiére, kdy při jedné z krizí (případ nemocnice sv.Edvarda)  jistý ministr (zdravotnictví) praví:

Všichni si myslí, že vláda je jednotná, jenže ve skutečnosti je to volný spolek válčících kmenů". 

Bylo to v tom starém středověku i jinde a nazývalo se to INTERREGNUM - Mezivládí, což byl stav kdy spoluvládli starý král otec a mladý král syn, a ve ve skutečnosti se přetahovali o moc. Ostatně to známe i z našeho novověku, z rakouské habsbursko-lotrinské dynastie - vztah mezi Marií Terezií a jejím prvorozeným synem Josefem II. nebyl po jistou dobu nic jiného.

Takže vznikl u nás stav, když žádný náš politik neví, jak toto interregnum vyústí ve stabilitu. Zvláště, když nám ústavní právníci kreslí mezery v ústavě a absenci pevných lhůt, které - prý - umožňují aby césar president natahoval svými požadavky tento stav po celé volební období. Takže budeme v rozpočtovém provisoriu a ve dvojvládí president-stará vláda versus novovláda parlamentu, které spolu budou tvořit onen spolek válčících kmenů. Bůh ochraňuj republiku a její lid.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB Mor. Třebová