České národní listy

Ideál konsenzu.

Lidská společenství spojit nebo rozpojit?

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová,CSc.

Svět se stále více potýká s tíží všeobecné krize. A není to jen vražedná pandemie koronaviru, ničící celé národy. Souží nás i důsledky  vývoje ekonomického, ekologického  a etického.  Celý dosavadní vývoj naší civilizace, který směřoval k touženému většímu bezpečí, blahobytu a rozvoji, dospěl  k opačným výsledkům  (heterogonie účelů). Množí se projevy nesouměřitelnosti mezi přírodou a lidmi stejně jako  nesouměřitelnosti  mezi  lidmi. Množí se projevy  úpadku a rozkladu  naší civilizace.

Co na to konsensus, shoda, souhlas veřejného mínění? 

Konsensus, shoda byla demokratická síla občanů. Povolební konstruktivní  dohoda  představitelů většiny a  mluvčích menšiny v obecném, celostátním  zájmu. Vždyť „v  jednotě je síla“. V jednotě a součinnosti veřejného mínění, kterou ovšem dnešní  mocenské nadnárodní elity záměrně   za pomoci médií  drobí, potírají a rozbíjejí. Štvou vládní koalici a opozici  proti sobě  tak,  aby vedly   nenávistné, nepřátelské, pomlouvačné  konfrontace.  I když známá  historická zkušenost učí, že   mezi povolební většinou a menšinou  by mělo vzniknout  celospolečensky zaměřené souznění, společná snaha o obecné blaho.

V minulosti heslo „Spojte  se“ vysílali  zastánci  společenské spravedlnosti a vštěpovali je všem potlačovaným a utiskovaným. Věděli, že požadavkům důstojnějšího života, za kterými stojí   akceschopné  spojenectví  širokých vrstev,  žádní držitelé  vlády  neodolají.  Neodolají  moci realizovaného hesla „V jednotě je síla“. Existuje nějaká  protisíla?  Současní  držitelé  moci  ji  objevili.  Nezveřejnili  svůj objev, ale zavedli jej jako  přímý opak  ideálu  spojenectví.  Nespojit, ale rozptýlit potenciální  oponenty, kritiky a žadatele. Praktikovat zásadu „Rozděl a panuj.“

Skrytí  světoví multimiliardáři, kteří dnes z pozadí  vládnou  nad státy mezinárodní  integrace, programovým  rozpojováním a dělením občanstva mají o své zájmy  doma i ve světě postaráno.

 .

Ověřili si, že žádná forma společenského konsenzu  se vládcům  nehodí. Společenství  ovládaných  by  mohlo ohrozit   jejich moc.  Hodí se jim  však maskovat své  protikonsenzuální „dělení“ společnosti  nadmíru  líbivým hlásáním nedotknutelného programu „ochrany lidských svobod a práv.“  Zastávat všemožná  lidská práva jedinců  a  nevelkých skupin, to se stalo  výsostným, nedotknutelným   posláním   mocných tohoto světa. S takto deklarovaným programem lze snadno a po libosti vycházet s méně  suverénními a  více závislými vládami i s jejich občany  a účelově s nimi manipulovat.

Ideologický základ pro všestranné „dělení“ společnosti  poskytla doktrína neoliberalismu. Nastoupila v euroatlantických západních zemích v 70. letech minulého století. Za vlády prezidenta R. Reagana byla zrušena  veškerá  finanční pravidla, mimo jiné byla  dokonce rehabilitována i po staletí morálně i právně odsuzovaná lichva.

K nám přišel neoliberalismus   o 20 let později. Po převratu  roku 1989.  Neoliberalismus zbavuje jedince ohledů na společnost (je proti sociocentrismu) i ohledů na  pravidla mezilidského chování a vztahů ( brojí proti normocentrismu).  Za jediný motivační zdroj pro životní orientaci a rozhodování jedince  pokládá jeho  neomezenou svobodu. Každý jedinec má  neoliberální právo  po svém uspokojovat své životní potřeby a zájmy,  žít pro vlastní,  individuální blaho a  pro svůj požitek.  Platí tu  zásada nezpochybnitelného egocentrismu a hedonismu. 

Rychlý popřevratový nástup  elektronických  komunikačních médií v cizím vlastnictví a v cizích  službách  umožnil i u nás potlačit celonárodní   konsenzus, ohledy na společenský celek a na  celospolečenskou morálku.

Můžeme uvést příklady.

Zásadní historický význam po r. 1989  přineslo nečekané hrozivé zpochybnění a rozkol naší státní federace, státu  Čechů a Slováků.

Členové Česko-slovenského výboru  dělení společného státu  odmítali  a  s hluboce zdůvodněnou prosbou  o podporu  se obrátili na vyhlášeného  přicestovavšího  západního multimiliardáře a vlivného „ filantropa “. Stáli o jeho pomoc  při své veřejné osvětové práci, při  pořádání mezinárodních odborných  konferencí a vydávání sborníků  z příspěvků uznávaných odborníků. Šlo jim o zachování, o udržení   Československa. Oslovený „filantrop“ však  odmítl. O jejich společný stát neměl zájem. Jemu šlo o hegemonisticky „integrovanou Evropu, “ o „Panevropu“. Podporoval, mimo jiné, neziskové organizace.

Žasli jsme ve svých oborech a vědních disciplínách, jak se šmahem ruší výzkumné ústavy i kulturně výchovné instituce. Žasli jsme, jak je  nejedna  i dávno ověřená a odborně uznávaná teorie  napadána  právě  tou vyvrácenou, přežitou a třeba  i šarlatánskou alternativou. Jak  dosavadní  obecné  poznání podstat ztratilo význam.

 I otázky státní  správy a samosprávy se staly předmětem dílčích, místních a jen individuálně zdůvodněných postojů. Neuvěřitelně zvolení (?) starostové dali odstranit  památky na celostátně uznávané hrdiny a neváhali  instalovat  památky opačného významu, památky na nepřátele a zrádce.  Je  dnes  obtížné zjistit skutečné smýšlení občanů. Média je ukazují jako rozmanitě zaměstnané a  mnohostranně zabavené.

Ve vztahu k politickému dění jsou  někteří občané  asimilováni a projevují loajalitu k některé vládní mocenské skupině. Jiní, vlivem protichůdné propagandy, dávají najevo svůj hlasitý nesouhlas, ba odpor vůči vládě. Stejně nekriticky. Nikdo z nich nemá hlubší programové znalosti o tom, jak by se měl svět  uspořádat,  jak napravovat a napravit.Tabuizovaná jsou některá témata nadstátního a nadnárodního významu. Tady účinně pracuje oficiální cenzura i autocenzura.

Spojenectví  uvědomělých  občanů je  v současnosti nežádoucí a nehodí  se  vládnoucí elitě. 

Prezident Václav Havel překvapil  veřejnost již  r.1991 svou vizí „nepolitické politiky“, která se neměla týkat  obecných zájmů a obecného blaha, ale právě  četných skupin  se  zvláštnostmi a odlišnostmi:„Celou zemi bude pokrývat bohatá a těžko zmapovatelná síť různých místních, regionálních i celostátních spolků, organizací a sdružení nejrůznějšího zaměření. Jejich  prostřednictvím se bude uskutečňovat a rozvíjet bohatá vrstevnatost a různorodost života civilizované evropské země.“

K těm nejrůznějším zaměřením uveďme  aspoň  malý příklad: Volba stravovacího stylu. Taková volba může  být znamenitý důvod  pro skupinové dělení  mezi lidmi. Občan příslušného zaměření  se nutně  více a důkladněji   zajímá o své stravování. Na základě toho  bude uvědoměle patřit k uživatelům potravy masité nebo  bezmasé. Bude svou volbu  hájit, doporučovat, tu opačnou odmítat, vyvracet. To jsme  někdy v minulosti  mezi známými zaznamenali. Ale dnes,  při zvýšené pozornosti sponzorů,  se již  objevily četnější a diferencovanější  skupiny strávníků podle  jejich stravovacího přesvědčení a stylu. Slyšeli jste již, že jsou  nejen  vegetariáni a vegani, ale též flexitariáni, reduktariáni, pescetariáni, frutaziáni, vitariáni?

A co teprve úvaha o příslušnosti k mužskému či ženskému rodu! Od nejstarších dob  jsme znali  jen dvě pohlaví a stejný počet opačně orientovaných úchylek, pokud nás úchylka zajímala.  Ale to byla  situace  zcela jednoduchá, přehledná a snadná. Takových úchylek je dnes  možno najít mnohem více a vytvořit  celé další skupiny  jejich nositelů  vyznavačů a  podporovatelů jejich  akcí v soukromí i na veřejnosti. Už jste slyšeli, že takových úchylek je 40? Ale další výzkumníci číslo přebili. Prý jich bylo 52, pak 63, a teď  jich je už 71. A každý jedinec má teď před sebou časově náročnou úlohu poznat  své  charakteristiky a správně se do registrovaného přehledu zařadit. A zařadit tam i své blízké. Jak by se takový člověk stihl ještě zajímat o otázky vnitřní a vnější politiky? Leda  o to, jak uznalí jsou přední politikové právě k nim, nositelům gendrových úchylek. Jsou jich nekonečné řady  od ctitelů romantické lásky s citovým  bohatstvím okouzlených duší až po strohé vykladače nejrozmanitějších materiálních detailů tělesného sexu.

Ve veřejném prostoru dnes  vládne totální dezorientace. Především rozporuplné informace o VIP (!) . O hlavách států, o celebritách různého druhu, o novinářích, hercích, rockových hvězdách, i zločincích. Stálé pozornosti se těší rodina anglické vládnoucí královny. Každodenní zprávy máme i o představitelích amerického filmového a hudebního šoubyznysu. A další nepřetržitě informačně obeslaná  oblast je svět populárních evropských a světových talentovaných sportovců a více méně mafiánsky spekulativně obhospodařovaných  sportovních klubů. Netušené skandály, enormní příjmy, neuvěřitelné triky. I my jsme „podobně“ světoví! A to je šoubyznys a amerikanizace! Mainstreamová média s mocnými a vlivnými sponzory  přinášejí nepochybnou pravdu, ale i tajuplné záhady a dohady, neobyčejná svědectví i pavlačové pomluvy a klepy. Kde zůstala pravidla slušnosti a zdvořilosti? Ta už se dávno nenosí. A  celé dějiny  se v zájmu mocných  přepisují. Podle přepisovačů žijeme  teď v nejšťastnějším období svých dějin. Podle kritických pozorovatelů naopak. Podle nich jsme se octli v Protektorátu  č. II. s diktátem z Bruselu, v ekonomické  kolonii Berlína a  ve Federátu vojenského  NATO. Nesvobodně.

  Je těžká doba, plná konspirací, zpochybňování odbornosti a velebení alternativ -  přímých protiv k vědeckému poznání a dlouholetým zkušenostem.  

 Všimli jste si, že i otázka pandemie koronaviru dává příležitost nikoli ke konsenzu, společným snahám potlačit ohrožení zdraví ale k alternativám? Kdo se v  pandemii vyzná? Došlo k ní přirozeně nebo uměle? Nahodile nebo  záměrně? Potírá se odborně nebo  jen ziskuchtivě? Kolik lidí očkování věří, kolik lidí očkování odmítá? A nemá každý člověk  nárok na svůj vlastní názor?  A co věda, odbornost poznání a mravní odpovědnost? Nejde tu o  odbornou a odpovědnou osvětu, o obecné poznání a přesvědčení, o vzájemné porozumění a pomoc?

Závěrem

 Celek lidství, universální zájem o  kulturu ducha  se za vlády neoliberalistů popírá. Společnost se  záměrně mnohostranně štěpí, konsenzus se zrušil. Každý prý  má právo na svůj vlastní názor, bez ohledu na své znalosti a  na svou odbornost a bez ohledu na obecné  morální principy. Dříve jsme ctili  znaky  skutečnosti  všelidsky podstatné a obecné, dnes dochází k separaci i zbožnění znaků  zvláštních, nepodstatných, odchylných i pochybných a nežádoucích.  Je na nás, abychom v zájmu zachování lidskosti obrátili svou  orientaci  na celek, na rodinu,  národ, vlast a lidstvo. Je na nás, abychom odmítli zhoubný egocentrismus, abychom se  vrátili  k nadosobním  cílům. S heslem -  „Spojte  se navzájem k  občanskému úsilí o lepší  společnou budoucnost.“