I u nás probíhá válka

Nejde sice o horké válečné střety, ale zatím jen o „pouhou pomníkovou válku“. Tato válka má dokonce i mezinárodní rozměr. Pobouření Němci, zvláště ti tzv. sudetští, verbálně nás ostřelují. Jde nejen o ojedinělé výstřely, ale občas i o dlouhodobou palbu ze všech hlavní. Máme však i takové politiky, dokonce strany, které zrádnou a ničivou palbou do vlastních řad podporují německou kanonádu.  

Některé nové pomníky již stojí, honosíme se dokonce novým pomníkem Marie Terezie, jiným se již připravují základní kameny. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl obnoven. “Progresivisté“ se chystají i na obnovení pomníku rakouského maršála Radeckého. Pomníček štábního kapitána Václava Morávka vedle novějšího pomníku Marie Terezie vypadá jako velmi chudý příbuzný.

Odsunut byl  např. pomník maršála Koněva, pamětní deska na Staroměstské radnici,v Praze která připomínala květnové dny roku 1945 a osvobození Prahy vojsky maršála Koněva. O osudu dalších, i o pamětních deskách, změny jmen ulic se ještě možná někde „diskutuje“.  Na některé další vyhnání ještě čeká.

Co z uvedeného můžeme odvodit? Berou nám symboly naší minulosti. Minulostí „ozdobují“ naše města. Do našeho jazyka  zavádějí již zapomenuté pojmy jako např. „Sudety“, sudetští Němci, kníže, hrabě, restituce církevní, šlechta chce též navrátit bývalé majetky, které jsme jí právem konfiskovali. A tak jsme tlačeni zpět do dřívějších časů. Mění důchodové zabezpečení k horšímu, berou nám dosavadní úroveň sociálního zabezpečení, léky a zdravotní péče doznávají negativní změny.

Mluví se o válce, té horké. Jak bude naše armáda moci bránit  území republiky, když naše vojenské sklady zejí prázdnotou? Válečnická naše mocenská elita nelibě nese  slova obyčejných lidí odsuzujících válku, požadujících mír.

Milan Kundera nás varuje:

„Národy se likvidují tak, že se zničí  jejich knihy, jejich vzdělanost, jejich historie. A někdo jiný jim napíše jiné knihy, dá jinou vzdělanost, vymyslí jinou historii .. ..Nedovolme to. Bez odkazu předků a bez vlastní sebeúcty bychom přestali existovat. Nechceme se přece proměnit v nevědomý, neodpovědný, manipulovatelný dav. Nedopusťme to ! A národní obrození je nám příkladem, vzorem, oporou, povzbuzením a nadějí. Usilujme o jeho oživení a obnovu."

Jeho slova jsou hluboce pravdivá. Varují  před snahami nás jako národ, státnost zničit. Nikdy na  toto varování nezapomeňme!  Dnes nám však hrozí i další plně existenční nebezpečí, nebezpečí možné války. Naše rozhodnutí musí být za této situace zcela jasné. Říkáme jednoznačně: Chceme mír! Jen v míru můžeme úspěšně usilovat o nové národní obrození, o zachování a rozvoj českého národa. Válka, která se může kdykoliv změnit na jadernou, pro nás, a možná i celé lidstvo, znamená smrt.

Dr. O. Tuleškov