Jdi na obsah Jdi na menu
 


Humanitní demokracie

27. 3. 2020

Humanitní demokracie. Živé hodnoty Masarykova odkazu

 

Referáty  o směrodatných  masarykovských  hodnotách  pro nejisté 21.století přináší osm sborníků z jednání mezinárodních odborných konferencí.  Konference pořádal   Česko-slovenský výbor,   první se uskutečnila  r.1993, poslední roku 2014. 

 

Bez spolehlivých společných hodnot ke kultivaci a záchraně našeho života a světa se nápravy pokleslých poměrů nedočkáme. Masarykův všelidský odkaz však chybí většině naší populace nejvíce. Cenzura tichem jej účinně zamlčuje. Jeho rozvojovou i sebezáchovnou strategií pro 21.století jsou hlavně 4 hodnotové orientace: kritický realismus, humanitní demokratismus, mezinárodní demokratická unie a kolektivní bezpečnost.

 

1. Kritický realismus vychází z toho, co je a směřuje k tomu, co býti má. Tím je klasický všelidský ideál harmonického rozvoje každé osobnosti i celé společnosti v souladu s přírodou. V podstatě jde o odbornost a směrodatné hodnoty pravdy, spravedlnosti, dobra i krásy, které dnes vydatně zpochybňují, falšují i potlačují jednostranné krizotvorné ideologie, jako je  neoliberalismus, neokonservatismus, subjektivismus, relativismus i nihilismus.

 2. Humanitní demokratismus. Masarykova vize humanitní demokracie dodává  demokracii její hlavní kultivační, humanitní a sociální smysl. Usiluje o vyšší kvalitu lidského života a světa. Současná formální demokracie toto poslání nenaplňuje, ale vyprazdňuje. Soustavnější demokratickou osvětu a výchovu drtí mediální manipulace a dekultivace. „Soudobé dějiny se stávají stále více soutěží mezi výchovou a katastrofou“ (H.G.Wels). Politika neuskutečňuje  své hlavní poslání – starost a péči o obecné blaho.

3. Rovnoprávná  mezinárodní demokratická unie propojuje národní svébytnost s mezinárodní vzájemností. Monopol finančního a vojensko-průmyslového komplexu v nadnárodní sféře, před kterým varoval president D. Eisenhower po 2.světové válce, přináší dnes  již neúnosná rizika.

4. Kolektivní bezpečnost má v čase permanentních eskalací a válečných konfrontací význam existenční.

 

Závěrem. Po záblesku polistopadových nadějí převládla bohužel řada strategických omylů i katastrof. Druhým dělením Masarykova  Československa,  odcizením rozhodujících hodnot národního hospodářství i zanedbáním Komenského „dílen lidskosti“ to začalo a kolosální hříšnou tzv. církevní restitucí, amnestií zločinců  a ignorací spojeneckého projektu poválečné denacifikace to  pokračuje. Progres vystřídal regres. Nynější komplexní krize je opravdu naším nejvážnějším novodobým ohrožením po  2.světové válce.

 

Stále si náležitě neuvědomujeme, že demokracie 21.století je v tvrdém střetu s nebývalou megamocí globální oligarchie. Zbývající demokratický potenciál nutno účinně mobilizovat.

Zejména u nás je k tomu nejvyšší čas. „Hubme nevědomost, aby nevědomost nezhubila nás“(J.A.Komenský).

„Jedinou cestou z krize je návrat k opravdové morálce a demokracii“,  řekl T.G.Masaryk.

Kéž se k nápravě  po odeznění světové krize  rázně vykročí!

Prof. PhDr. Bohumír Blížkovský, CSc., z pozůstalosti.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář