Hlasování o nedůvěře vládě - prohra diletantské opozice
Hlasování o nedůvěře vládě - prohra diletantské opozice
4.2.2026 22:16
Hlasování o nedůvěře vládě bylo jasnou opoziční prohrou. Prohrou taktickou, ale zřejmě také prohrou strategickou. Pro hlasování o nedůvěře vládě opozice vybrala špatný termín. Zahájení schůze o vyjádření nedůvěry vládě proběhlo jen 17 dní po hlasování o důvěře Babišově vládě v polovině ledna. Je to bizarní rozhodnutí a neméně bizarní bylo rozhodnutí o tom, co bude formálním důvodem pro svolání této schůze.
Opozice si vyfabulovala společně s "přítelem po boku prezidenta" Petrem Kolářem to, že vicepremiér a ministr zahraničních věcí Macinka prý vydíral prezidenta. Byl to zkrátka výstřel z Aurory křižníku české opozice, který příliš neodpovídal realitě. Jedna z nejvýznamnějších právních kapacit v zemi, advokát Sokol, který je znám již léta svou politickou nestranností, sdělil po několika hodinách po výstřelu, že o trestný čin vydírání se v tomto případě skutečně nemůže jednat. Takže se jednalo o rozhodnutí čistě politického charakteru. Což se dá snad politicky ještě pochopit. Pokud by vláda Andreje Babiše byla u moci již několik měsíců a pokud by došlo k nějakému skutečnému skandálu, pochopil bych to snáze. Což se ale v tomto případě evidentně nestalo. A tak museli poslanci opozice na schůzi Poslanecké sněmovny svolané mimořádně k tomuto bodu nedůvěry vládě fabulovat. Faktem je, že projevili velkou dávku fantazie. A předvedli nevídanou slovní pyrotechniku a také se neváhali mnohokrát blamovat i vyslovenými stupiditami.
Česká opozice se vrhla do svého dobrodružství bezhlavě a používala silná slova, často s hraničními výrazy a spojeními a s nekonečnou fabulací. Terčem útoků byli nejčastěji místopředseda vlády Macinka, předseda vlády Babiš a také předseda sněmovny Okamura. Slízli to pěkně. Naopak, současná vládní koalice využila, počínaje premiérem, projednávání bodu v rámci mimořádné schůze k rekapitulaci největších kauz vlády Petra Fialy v minulém volebním období. Byla to obžaloba nekvalitního vládnutí neschopné, zkorumpované vlády. A k tomu současná vláda a její poslanci nepotřebovali žádnou velkou fantazii. A už vůbec ne demagogii. Dá se říci, že mohli být ještě mnohem tvrdší. Projednávání bodu se protáhlo na více než tři desítky hodin. Bylo to vesměs mlácení prázdné slámy, za což nese vinu především opozice. Ta není schopna a není ani připravená na standardní opoziční práci. Tak jako v minulém volebním období nebyly její představitelé připravení kompetenčně, ani mentálně k vládnutí a podle toho také dopadli. Do celé akce opozice se zamíchal také Milion chvilek proti demokracii.
Tito chlapci celé čtyři roky tvrdě spali a mlčeli jako ryby. Mlčeli při strašlivých kauzách členů bývalé Fialovy vlády, ať už se jedná o Fialovu kampeličku nebo o kauzu Dozimetr spojenou především s Vítem Rakušanem a jeho podařenými, nyní souzenými sígry. A také kauzu Bitcoin způsobenou dokonce bývalým ministrem spravedlnosti za ODS a jeho nejbližším týmem spolupracujícími s usvědčeným zločincem. A samozřejmě, česká veřejnost, která trpí, tak jako každá společnost jistým paměťovým deficitem při registraci nejrůznějších kauz a kauziček minulé vlády, už celou řadu dalších méně významných kauz pozapomněla. Nicméně výsledek vládnutí Fialovy vlády byl takový jaký byl. Tedy ubohoučký. A je zřejmé, že současná opozice svojí současnou opoziční roli nese jen velmi těžce. Jen velmi těžce se smiřuje s postavením vedlejšího hráče, na kterého není nikdo moc zvědavý. Jaká je prognóza vývoje české politiky v příštích měsících? Můžeme očekávat, že opozice v parlamentu bude vyhledávat každou příležitost ke konfrontaci s vládou. A že hlasování o nedůvěře budou častější než kdykoliv v minulosti, s ohledem na bezprogramovost současné opozice. Vlastně není možné očekávat ani nic jiného. Současná opozice vlastně neví, co by jiného dělala. A tak, kdyby neměla po ruce pány Babiše, Macinku a Okamuru, tak by si je musela vymyslet.
Naopak šancí vládní koalice je to, že si nebude příliš všímat ani statisícových shromáždění na Letné, jež budou svolávat pánové z Milionu chvilek a které budou podobnou estrádou jakou jsme zažili minulou neděli. Lze očekávat, že k estrádě přispějí nejen hlavní představitelé spolku, ale také někteří čeští umělci, jejichž nenávist vůči současné vládní koalici by opravdu v některých případech vyžadovala spíše psychiatrickou léčbu. Sledovat estrádní vystoupení moderátora a špatného herce Cibulky a jeho životního druha, jánevímjakse jmenuje, na demonstraci bylo opravdu dojemné. Dojemné až k smíchu a možná i k slzám. Budeme první zemí v Evropě, to si dovoluji tvrdit, kde lidé budou opakovaně demonstrovat proti zrušení daně za rozhlasové a televizní vysílání. Vím, formálně se jedná o poplatek za rozhlasové a televizní vysílání, který se ovšem chová jako rovná daň. A té jsou podrobeni bez výjimky všichni čeští občané a to není hezké.
Připomínám, že v 17 či dokonce 18 členských státech EU je uplatňován systém financování veřejnoprávních médií způsobem, který v zásadě navrhuje současná vládní koalice. Tedy, ze státního rozpočtu. Dovoluji si tvrdit, že média veřejné služby jsou v těchto zemích vesměs mnohem svobodnější a demokratičtější, nežli je Česká televize a Český rozhlas u nás.
Dnes jsem si například přečetl, jak se vyjadřoval jakýsi Jan Dobrovský, takto jeden z mohutných kritiků současné vlády v ČRo. Řečený Dobrovský nikoho nereprezentuje, jen sám sebe. Nikdy v minulosti nezastával, pokud je mi známo, významnou veřejnou funkci, v níž by zaujal. Tenhle člověk se dostává do Českého rozhlasu, kdy si vzpomene. Naopak, já jako bývalý český premiér se do Českého rozhlasu nedostanu prakticky nikdy. A do České televize jednou za několik let. A přitom někteří bývalí čeští premiéři, jako jsou Rusnok či Topolánek, jsou s ohledem na své zcela konformní názory s redaktory České televize do těchto médií často zváni. Takže jakápak svoboda slova. Koneckonců současný předseda Poslanecké sněmovny a dlouholetý představitel významné parlamentní politické strany Okamura nebyl pozván do ČT prý už 10 let. Skutečně skvělá vizitka demokracie v zemi, jen tak dál. A jen houšť a větší kapky.
Jiří Paroubek, vasevec.info