Francie na pokraji chaosu?

napsal(a) Guy Millière 23. července 2023

Překlad původního textu: France on the Verge of Chaos? Překlad: Libor Popovský

Na snímku: Policisté procházejí 1. července 2023 kolem nákladního auta zapáleného výtržníky v Nantes. (Foto: Sebastien Salom-Gomis / AFP prostřednictvím Getty Images)

27. června 2023. Ve městě Nanterre ležícím v západní části metropolitní oblasti Paříže, se krátce před osmou hodinou ranní dva policisté jedoucí na motorce snaží zastavit auto. Řidič auta, 17letý Nahel Merzouk, je zjevně nebezpečný, řídí nevyzpytatelně a tak tak se vyhýbá lidem přecházejícím ulici. Na 15sekundovém videu, které koluje po sociálních sítích, je vidět stojící auto a dva policisté mířící pistolemi na Merzouka. Jeden policista s tasenou zbraní se opírá loktem o čelní sklo. Řekne Merzoukovi, aby vypnul motor a dal ruce nad hlavu. Auto se rozjede. Policista vystřelí. Merzouka trefí a Merzouk krátce poté umírá.

Policie má k dispozici svědky, kamerový záznam a údaje, že se řidič v minulosti pětkrát odmítl řídit příkazy policistů. Před několika týdny byl zatčen za výtržnictví proti policii a za konzumaci a prodej omamných látek a brzy měl předstoupit před soudce. Bylo mu pouhých 17 let, byl příliš mladý na to, aby měl francouzský řidičský průkaz.

Ten den řídil pronajatý Mercedes za 90 000 dolarů s falešnými polskými poznávacími značkami. Všechny tyto informace, kromě jeho věku, média i politici zamlčovali. Jediné video, které natočil kolemjdoucí na iPhone a poslal médiím, nezahrnovalo celý incident.

Před jakýmkoliv vyšetřením tohoto incidentu a bez jakéhokoliv respektování presumpce neviny francouzský prezident Emmanuel Macron okamžitě prohlásil, že policistův čin byl "nevysvětlitelný" a "neomluvitelný". Premiérka Elisabeth Borne uvedla, že policista "nerespektoval zákon" a předsedkyně Národního shromáždění Yael Braun Pivet požádala poslance o minutu ticha na uctění památky mladého řidiče.

Merzoukova matka řekla novinářům, že její syn byl úžasný a laskavý člověk. Několik právníků přispěchalo do televize, aby řekli, že zastupují Merzoukovu rodinu a že policie spáchala "rasistickou vraždu". Politik Jean-Luc Mélenchon prohlásil, že "žádný policista nemá právo zabíjet s výjimkou sebeobrany" a že jakékoliv vyšetřování Merzoukovy minulosti musí okamžitě přestat.

Policista, který zastřelil Merzouka, byl soudcem obviněn z úmyslného zabití a byl vzat do vazby. Jeho jméno a adresa unikly na sociální sítě a jeho žena a děti se musely skrývat.

Matthieu Valet, předseda Nezávislého svazu policejních komisařů (SICP, Syndicat Indépendant des Commissaires de Police), hovořil v televizi o extrémní obtížnosti policejní práce na nebezpečných francouzských předměstích. V některých čtvrtích je podle něj policie neustále ohrožována a mnoho policistů se cítí být prezidentem i vládou zrazeno. Řekl, že svévolným obviněním policisty, se Macron nepochybně snaží vyhnout nepokojům, ale vyjádřil přesvědčení, že k nepokojům přesto dojde. Měl pravdu.

Večer 27. června propukly nepokoje ve všech velkých městech Francie. Shořely stovky aut, včetně policejních, a napadeny byly i policejní stanice. Některé policejní stanice byly vyrabovány zločinci a byly z nich ukradeny zbraně. Podpáleny byly také radnice ve čtvrti Val Fourré (město Mantes-la-Jolie) a ve městě Villeneuve-le-Roi. Vyrabovány a vypáleny byly stovky obchodů. Zásobovací vozy a dodávky byly zastavovány, vykrádány a podpalovány a jejich řidiči byli biti.

Nepokoje se dále rozšířily. Byly poničeny školy a divadla. V departementu Seine-Saint-Denis byly zapáleny autobusy v autobusovém depu; kostely byly vypáleny do základů; na evangelický kostel v Marseille někdo nasprejoval nápis: "Mohamed byl poslední prorok." Byly vyrabovány banky i bankomaty. Na ulicích se vykřikovala hesla: "smrt policii", "smrt Francii", "smrt židům"!

Generální tajemník odborového svazu Národní aliance policie (Alliance Police nationale) Julien Schénardi 28. června poznamenal, že tyto nepokoje jsou mnohem vážnější než ty v roce 2005. Tentokrát podle něj vypuklo násilí i v mnoha malých městech. Poukázal na to, že v roce 2005 bylo nasazeno 10 000 policistů, v červnu 2023 jich bylo nasazeno 45 000, včetně jednotek specializovaných na organizovaný zločin. Připomněl také, že v roce 2005 nebyl v Paříži vyrabován a vypálen žádný obchod, tentokrát jich bylo zničeno mnoho.

Na odpoledne 28. června byl v Nanterre, kde byl Merzouk zastřelen, na popud jeho matky a komunistického starosty Patricka Jarryho zorganizován pochod k uctění Merzoukovy památky. Novinář z rozhlasové stanice RMC Nicolas Poincaré, popsal to, co viděl, takto: "Šest tisíc lidí, převážně zahalených žen a mužů afrického a severoafrického původu, a levičáci." Účastníci tohoto pochodu vykřikovali mimo jiné hesla "smrt policii" a "Alláhu Akbar" ["Alláh je největší"].

"Jsme muslimové," křičel jeden rozzlobený demonstrant, "pokud nás policie zabije, máme právo zabíjet, je to napsáno v koránu!" Stovky policistů byly zraněny, mnozí vážně.

Nicolas Poincaré poznamenal, že hned jakmile pochod skončil, začali demonstranti ničit pouliční mobiliář. Několik jich vniklo do banky v přízemí činžovního domu, později se ocitla v plamenech celá budova. Hasičské auto, které přijelo požár uhasit, bylo podle něj napadeno. A dodal:

"V roce 2005 nebyl zapálen jediný bytový dům a nebyl poničen jediný památník.... [Nyní] byl poničen a počmárán graffiti památník obětem holocaustu a členům francouzského odboje."

"Je to absolutní nehoráznost a ostuda," napsal právník Ariel Goldmann na Twitteru a zveřejnil video z poničeného památníku. "Nic není respektováno."

"Tyto nepokoje," napsal novinář Frederic Lassez, "pocházejí z klanové Francie, které se daří v takzvaných 'citlivých' oblastech, kde bují islamismus a narkobanditismus." Opravdu to vypadá, jako by všichni výtržníci, se kterými mohli novináři mluvit, skutečně žili v těchto "citlivých" oblastech. Většina vypadala jako Arabové nebo Afričané, většina z nich vypadala jako muslimové.

Situace, ve které se Francie nachází, je důsledkem několika desetiletí svévolné slepoty a nečinnosti francouzských politických autorit, které zřejmě doufaly, že utrácením miliard eur ve prospěch imigrantů tyto problémy zmizí.

Od 70. let 20. století Francie přijímá stále více imigrantů z muslimského světa, řekl v roce 2020 profesor Pařížské univerzity Bernard Rougier, autor knihy Les territoires conquis de l'islamisme (Území dobytá islamismem). Většina nově příchozích je ubytována v panelových sídlištích na chudých předměstích velkých měst. Někteří pracují, jiní žijí ze sociálních dávek. Do francouzské společnosti se asimilovala jen nepatrná menšina z nich. Ostatní žijí tak, jak žili ve svých zemích původu.

Radikální imámové přišli z muslimského světa a tvrdí, že Francie je vinna tím, že kolonizovala jejich země, že muslimové by měli nadále žít podle islámského práva a že podle názoru imámů by Francie měla za své zločiny zaplatit. Mnoho politiků nově příchozím řeklo, že Francie je rasistická a využila je.

V těchto čtvrtích vznikly zločinecké gangy, které tyto čtvrti ovládly. Radikální imámové ospravedlňovali trestnou činnost gangů tvrzením, že Francouzi musí zaplatit za to, co udělali v muslimském světě. Francouzští politici před tím zavírali oči. Mezitím se tyto muslimské čtvrti rozrostly a kriminalita v nich vzrostla.

Během léta 1983 došlo v muslimské čtvrti města Vénissieux ležícího nedaleko Lyonu k násilným střetům mezi policií a zločineckým gangem. Francouzská vláda v té době reagovala poskytnutím masivní finanční pomoci muslimské čtvrti a jejím obyvatelům. Sympatizující organizace později zorganizovaly "Pochod za rovnost a proti rasismu" a požadovaly, aby všechny muslimské čtvrti dostaly masivní finanční pomoc. Následné francouzské vlády se tomuto požadavku podrobily a utratily stovky milionů eur. V roce 1984 byla ustavena skupina nazvaná SOS rasismus (SOS Racisme) a obvinila francouzskou policii z neustálého rasismu vůči mladým muslimům. Vláda následně policii nařídila, aby se vyhnula jakýmkoliv incidentům, které by mohly vést k obvinění z rasismu.

V roce 2005 chtěla policie zatknout dva mladé muslimské zločince Zyeda Bennu a Bounu Traorého. Dva teenageři se schovali v elektrické rozvodně a bohužel byli zabiti elektrickým proudem. Policisté byli potrestáni a obviněni z "neposkytnutí pomoci osobám v ohrožení". Propukly nepokoje, které trvaly tři týdny a utichly až poté, co prezident Jacques Chirac požádal imámy, aby obnovili klid, a slíbil dát muslimským čtvrtím ještě více peněz. Policie dostala příkaz v muslimských čtvrtích vůbec nezasahovat, dostaly se zcela pod kontrolu gangů a imámů. Tehdy se tyto čtvrti fakticky staly nezákonnými "no-go zónami" (zones urbaines sensibles), kterých je dnes zhruba 750.

Prezident Nicolas Sarkozy, zvolený v roce 2007, slíbil, že s no-go zónami skoncuje. Sarkozy však neudělal nic. Nic neudělal ani jeho nástupce François Hollande.

Macron navrhl, že řešením by mohlo být vytvoření "francouzského islámu", údajně zcela odlišného od islámu ve zbytku světa, ale tento plán rychle vzdal. Poté řekl, že chce bojovat proti tomu, co nazval "islámským separatismem" (no-go zóny, čtvrti, kde muslimové žijí odděleně od zbytku populace). Také on tedy nic neudělal.

V minulosti propukly nepokoje po násilných incidentech, při nichž se mladí zločinci z no-go zón bránili zatčení. Pokaždé byli potrestáni policisté. Nepokoje zasáhly jedno či dvě města, ne celou zemi, a po dvou až třech dnech ničení a rabování byl obnoven klid.

Tentokrát se však nepokoje nebývale rozšířily. Vláda se zdála být bezmocná a země se zdála být na pokraji chaosu. Podle investigativního reportéra Laurenta Valdiguiého dostala policie příkaz vyvarovat se jakéhokoliv jednání, které by mohlo vést ke zranění nebo smrti výtržníka. Vláda věřila, že v takovém případě by násilí ještě zesílilo. "Vláda upřednostňuje to, aby se požár postupně uklidnil," řekl Valdiguié s tím, že vláda nechce vyhlásit výjimečný stav z obavy, že by jeho vyhlášení klid neobnovilo.

Macron, zdá se, našel vysvětlení všech těchto problémů. Rodiče výtržníků podle něj neuplatňují svou rodičovskou autoritu a videohry otravují mysl mladých lidí. Jeho komentáře se zdály být zcela odtržené od reality, na sociálních sítích si lidé z jeho komentářů dělali srandu.

Politici prohlašovali, že se musí obnovit klid, ale žádný z nich nenabídl řešení. Jedinou výjimkou byl bývalý novinář Éric Zemmour, nyní vůdce pravicové strany Reconquest (Reconquista, Znovudobytí). 30. června v dlouhém rozhovoru Zemmour popsal situaci jako "příznak přicházející občanské války" a zdůraznil, že "občanská válka je téměř tady" a že může zničit zemi. To, co se děje, je "etnické povstání" vyplývající z "šílené imigrace.... Macron opustil policii a zvolil si podřízenost". V současné době, uzavřel Zemmour, by k obnovení klidu bylo zapotřebí "přísných, rozhodných a nelítostných represí", ale "mezi těmi, kdo jsou u moci, není nikdo, kdo by byl připraven jednat rozhodným způsobem a učinit nezbytná rozhodnutí."

Komentátor Ivan Rioufol 29. června napsal: "Zárodky občanské války jen čekají na výbuch.... Nedůslednost Emmanuela Macrona vystavuje Francii smrtelnému nebezpečí."

Tisková zpráva vydaná dvěma hlavními francouzskými policejními odborovými svazy 30. června pod názvem "Teď to stačí," mimo jiné konstatovala:

"Dnes jsme ve válce, a proto bojujeme. Zítra se ale vzbouříme my a vláda by to měla vědět."

Není jisté, zda si to vláda byť jen trochu "uvědomuje".

V roce 2021 zveřejnilo dvacet francouzských generálů ve výslužbě otevřený dopis adresovaný francouzské vládě a prezidentovi Macronovi: "Situace je kritická. Francie je v nebezpečí. Hrozí jí několik smrtelných nebezpečí". V dopise se hovořilo o "předměstských hordách" a o "oddělení mnoha částí země za účelem jejich přeměny na území podléhající dogmatům jsoucím v rozporu s francouzskou ústavou.... Míra násilí se každým dnem zvyšuje... ti, kdo řídí naši zemi, musí bezpodmínečně najít odvahu nezbytnou k vymýcení těchto nebezpečí."

Tehdy se s tímto dopisem zacházelo s despektem. Dnes to vypadá, že jeho signatáři pochopili situaci naprosto správně.

Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.