Figaro - Tyranie sociálních sítí na Západě!

Kultura „lynčování“ disidentů na sociálních sítích, která pro jejich názory často vede k úplnému vyloučení člověka z veřejného života, je na Západě běžná, píše publicista Le Figaro Mathieu Boc-Côté.

Ilustrační foto

18. října 2020 - 10:10

Jak autor podotýká, po takové veřejné popravě často následuje pokání, které však nezmírňuje osud odsouzeného. Mezitím je jen málo lidí, kteří se odváží odolat této tyranii - jsou to ti, kteří se stávají disidenty v době, kdy se cenzura přesunula na Západ, zdůrazňuje novinář.

Takzvaná „likvidační kultura“ již několik měsíců vyvolává vážné obavy, poznamenává komentátor Le Figaro Mathieu Bock-Côté. Mluvíme o pokusech nových „digitálních aktivistů“ na sociálních sítích veřejně „lynčovat“ a spáchat „veřejnou smrt“ těch, kteří se odchylují od obecně přijímané linie.

Jak poznamenává autor, tento fenomén se nevztahuje výhradně na anglosaský svět. Například David Doucet o tom píše ve své knize „Hate Online“, která byla v roce 2019 podrobena „mediální popravě“ za „hloupost“ napsanou na Twitteru o šest let dříve. „Ten, kdo patřil k mladé pařížské bohémsko-buržoazní stráži a identifikoval vetřelce z „fašosféry", se za pár hodin proměnil v poraženého, zrazeného úřady, vyloučeného z profese a sledoval, jak nesmyslně se jeho život zhroutil," říká Bock-Côté.

Podle novináře jsou takové „popravy“ v Severní Americe běžné.„Jsou ústředním bodem nového veřejného prostoru, který vznikl společně se sociálními médii, kde dav „lynčovačů“ nahradil demokratický lid,“ zdůrazňuje pozorovatel. Tento dav je poháněn „zkrácenými výroky, útržky televizních programů vytrženými z kontextu, starými a novými citacemi, které jsou zřídka správně chápány“, a často slovy považovanými novými morálními autoritami a progresivisty, kteří sní o „etickém čištění“ veřejného prostoru.

Jak poznamenává Bok-Côté, po popravě často následuje rituál pokání, kdy se hříšník omlouvá za urážku zranitelných menšin a slibuje, že se bude vzdělávat a stane se jejich „kajícím spojencem“. Nicméně častěji pro něj všechno končí ztrátou práce, protože zaměstnavatel nechce sdílet hodnoty poraženého a odsouzený říká, že rozumí těm, kdo ho pošlapávají.

Čas od času se však najdou ti, kteří odmítají „padnout“, píše novinář. Tím je onkolog a profesor onkologie ve Fakultní nemocnici Léon, Gilles Freyet, který svůj příběh vypráví v „Condemn and Forbid“ („Odsoudit a zakázat“). Aby zajistil všeobecné vzdělání budoucích lékařů, dal Freye svým studentům úvodní kurz společenských věd. Místní novinář, který pronikl do třídy, však ve svém článku představil Freye jako rasistu a sexistu, který „zlovolně“ prosazuje zájmy farmaceutického průmyslu. Poté, co do případu zasáhl ministr vysokoškolského vzdělávání Frederic Vidal a požadoval vyšetřování učitele, někteří kolegové radili Freyemu, aby kapituloval, ale on se rozhodl bránit. Výsledkem je, že ve zprávě vydané o několik měsíců později obnovila inspekce ministerstva čest profesora úplným vymazáním obvinění vznesených proti němu. „Hlavním důvodem je, že disidentství je založeno na odvaze každého jednotlivce," konstatuje pozorovatel.

Podle Bok-Côté od nynějška cenzura přišla na Západ, kde funguje „zdola nahoru“ pomocí sledovacích zařízení, která dávají „přemrštěnou“ moc „drobným tyranům“ ze sociálních sítí a jejich přátelům z médií. „Toto je nová kapitola v historii disidentů, která se otevírá v západních demokraciích,“ uzavírá autor článku.

(kou, prvnizpravy.cz, lefigaro.fr, foto: pl)