Evropská komise v únoru 2020 představí nový Evropský pakt o migraci a azylu,
Evropská komise v únoru 2020 představí nový Evropský pakt o migraci a azylu,
který bude posléze prohlasován většinovým způsobem, a to i proti vůli zemí V4 a začne platit jako zákonná úprava! Berlínský akční plán nové evropské azylové politiky z pera více jak 30 pro-migračních neziskovek se stane výchozím textem nového evropského zákona! Celkem 5 skandálních požadavků na implementaci Kalergiho panevropské doktríny obejde všechny vlády, národní parlamenty i národní ústavy! Migrace je znovu základním nábojem nové Evropské komise!
Minulý týden v pondělí 25. listopadu 2019 proběhla v Berlíně konference [1] s názvem Berlínský akční plán nové evropské azylové politiky, které se zúčastnilo více jak 30 evropských systémových neziskových organizací, které masivně participují na importu migrantů do Evropy a jejich následného rozmisťování v jednotlivých zemích EU. Pokud sledujete českou alternativu, už jste určitě s touto kauzou lehce seznámeni. Neziskovky se v Berlíně domlouvaly na konečném znění závěrečného protokolu, který bude v únoru 2020 předložen v Evropské komisi všem 27 členským zemím EU a jejich komisařům. Schůzka neziskovek v Berlíně proběhla bez zvláštního zájmu médií, a to zejména proto, že se jednalo o tzv. přípravný akt, který o ničem zatím nerozhoduje, ale pouze shromažďuje stanoviska a deklaratorní formulace pro Evropskou komisi.
Neziskovky, které se podepsaly pod závěrečný akt Berlínského akčního plánu.
Závěrečný akt a finální znění [2] Berlínského akčního plánu nové evropské azylové politiky obsahuje celkem 5 kapitol, resp. bodů, které lze označit za požadavky, které v únoru bude požadovat evropská komise po všech členských státech. Jak uvádí český zástupce, který se konference v Berlíně zúčastnil, tedy česká neziskovka Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) [3], tak dokument je de facto nástřelem reformy Dublinského protokolu, jehož novelu chce v únoru prosadit šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen. Neziskovka OPU k této věci na svém webu doslova uvádí:
Tento plán shrnuje základní požadavky směřované Evropské komisi a vládám členských států EU předtím, než Evropská komise cca v půlce února představí nový evropský pakt o migraci a azylu. V tomto paktu se očekává mimo jiné posun v debatách o reformě Dublinského nařízení a podobách evropské solidarity s uprchlíky a se státy, které nesou největší zátěž v souvislosti s přijímáním uprchlíků.
Berlínský akční plán požaduje zejména návrat k dodržování závazných norem práva EU, konec tolerance policejního násilí a nezákonných návratů uprchlíků na hranicích EU, konec nelidských životních podmínek pro uprchlíky na řeckých ostrovech. Berlínský plán navrhuje konkrétní body sdílení odpovědnosti v reakci na nefunkční Dublinské nařízení, volá po jednotném statusu uprchlíka platném na celém území EU, požaduje evropskou záchrannou operaci pro uprchlíky na moři a časově omezený dobrovolný evropský relokační program pro uprchlíky zachráněné na moři.
Toto krátké shrnutí de facto opakuje požadavky, které slyšíme od představitelů EU nepřetržitě několik posledních let, ovšem dosud se jednalo pouze o diskuse v rámci Evropské komise mezi jednotlivými zeměmi, jestli kvóty zavést dobrovolně, anebo je nějak vynucovat. Jenže nová šéfka Evropské komise se nezakecá a chce rovnou reformu Dublinského protokolu, což je evropské direktivní usnesení o redistribuci migrantů v EU, přičemž hlavním bodem Dublinského protokolu je ustanovení, že o migranty je povinna se postarat hraniční země EU, která má Schengenskou vnější hranici. Dublinský protokol podle Bruselu už nefunguje, protože migranti zaplavují nárazníkové země na hranici Schengenu, ale ostatní země, až na výjimky jako je Německo nebo Francie, si uprchlíky z těchto zemí nechtějí rozdělovat. Připravil jsem proto pro vás kompletní překlad celého dokumentu [4], abyste dopředu věděli, co nás v únoru čeká.
Berlínský akční plán nové evropské azylové politiky
Signatáři této deklarace jsou aktéři občanské společnosti a obce z Německa, Francie, Polska, Itálie a další členské státy EU. Denně se starají o přijímání, poradenství a péči o uprchlíky a migranty, a proto vědí, co je třeba zajistit, aby státní příslušníci třetích zemí mohli přijíždět do Evropské unie za důstojných a bezpečných podmínek a takovým způsobem, z něhož budou mít prospěch všichni.
My, signatářské organizace, vyzýváme evropské instituce a vlády, aby nakročily k post-populistické éře a k návratu k vyrovnanosti a zdrženlivosti, a k humánní politice v této oblasti azylu a migrace.
Vyzýváme Komisi, strážkyni Smluv EU, aby podporovala bezpodmínečné právo na individuální, spravedlivé a důkladné azylové řízení v EU a zajistila, že závazek bude respektován na úrovni všech států. Stejně tak čl. 78 odst. 1 Smlouvy EU o fungování EU (SFEU) je třeba znovu potvrdit: zavazuje všechny aktéry k Ženevské úmluvě o uprchlících z roku 1951 a další nástroje v oblasti lidských práv, stejně jako článek 80 SFEU, který zakotvuje zásadu solidarity a spravedlivého sdílení odpovědností mezi členskými státy, včetně azylové politiky.
Zdůrazňujeme také, že migrace je lidským jevem a nemělo by se s ní zacházet jako s hrozbou nebo narušením veřejného pořádku. Musí se řídit pouze správným směrem, počínaje myšlenkou, že za optimálních podmínek z toho může mít prospěch každý. Bezpočet příkladů lze nalézt v historii i dnes.
Lidé mohou prchat ze svého životního prostoru a pracovní migrace vytváří nové vzdělání a životní příležitosti. Kdo to ví lépe než my, Evropané? Obzvláště v několika posledních staletí hledalo mnoho Evropanů ochranu a vyhlídky na lepší standard života na jiných kontinentech.
Signatáři označili za prioritu nového evropského azylového zákona v EU celkem pět otázek migrační politiky, které by měla být zohledněny pro splnění současné migrační výzvy v Evropě při současném dodržování standardů lidských práv.
Priority pro změnu
1. Dodržování azylového práva EU
Dokud Acquis Communautaire není (nebo již není) plně podporován všemi členskými státy, měly by klást důraz na provádění všech stávajících předpisů a předpisových směrnic, jak obhajuje Evropská rada pro uprchlíky a emigranty (ECRE). Reforma společného evropského azylového systému (CEAS) by měla být zahájena až po EU konsensu o společném jádru hodnot v oblasti lidských práv, konkrétně o ochraně uprchlíků a menšin, a až bude právní stát plně obnoven. Rovněž žádáme Komisi EU, aby udělala vše, co je v jejích silách, aby ukončila porušování lidských práv v členských státech EU, jako jsou např. násilná a nezákonná vytlačování uprchlíků za vnější hranice v Evropě, zejména na balkánské cestě v Chorvatsku a jinde; nepřijatelné situace v hotspotech na řeckých ostrovech; odpírání poskytování potravin uprchlíkům a nelidské zacházení v maďarské pohraniční zóně.
2. Nový začátek sdílení odpovědnosti
EU musí myslet jinak, aby podpořila další solidaritu mezi členskými státy. Evropská komise by měla zrušit navrhované nařízení Dublin IV a navrhnout a novou reformu, jejímž cílem je dosáhnout účinného, efektivního a právně distribučního systému pro uprchlíky, a to ihned, jakmile dorazí na území EU. V tomto ohledu návrh legislativního usnesení přijaté výborem LIBE Evropského parlamentu v listopadu 2017 ukládá mechanismus trvalého přemístění prostřednictvím zjednodušeného sloučení rodiny a posouzení významných vazeb s konkrétním členským státem – např. rozšířené rodinné, kulturní nebo sociální vazby a jazykové dovednosti – a nahrazuje kritérium země prvního vstupu, a to je zajímavý přístup. Kromě toho je zásadní zapojit žadatele o azyl do rozhodování při určení země odpovědné za jeho žádost a zvážit jeho přání: získání důvěry žadatelů o azyl v systém je efektivnější nástroj k omezení sekundárních pohybů, než jsou sankce. Informování žadatelů o jejich právech a povinnostech je v tomto ohledu klíčové.
Vzhledem k současné zoufalé situaci žadatelů o azyl na vnějších hranicích EU by se Evropská komise měla postavit proti jakémukoli povinnému hraničnímu řízení, které by se stavělo proti standardům azylového práva EU. Komise by také neměla zavádět povinný koncept bezpečné třetí země, který by vyslal zemím špatný signál s ohledem na hostování velkého počtu uprchlíků. Provádění takových opatření by také vážně ohrozilo právo na mezinárodní ochranu.
Kromě toho je nutný nový politický impuls, který pomůže členským státům EU čelit vysokému počtu nových uprchlíků a povede ke zlepšení podmínek příjmu uprchlíků.
3. Postavení uprchlíků v celé EU
Pro lidi musí být konečně zavedeno jednotné azylové postavení platné v celé Unii – poskytnutí ochrany podle článku 78 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Tento status by měl vycházet ze vzájemného uznávání kladných rozhodnutí o azylu a umožnit uprchlíkům a příjemcům doplňkové ochrany přesunout se do jiného členského státu EU v přiměřené lhůtě a za určitých podmínek. Ostatní lidé s humanitárním povolením k pobytu musí mít také možnost rychlejšího přístupu na trh práce jiné evropské země, v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy a jejich potřebami. Toto zabrání neregulérní sekundární migraci během a po azylovém řízení a vyhnou se tím donucovacím opatřením.
4. Záchrana na moři a dočasný program přemístění v EU
Dokud nedojde mezi všemi členskými státy k dohodě o spravedlivě sdílené odpovědnosti za přijímání žadatelů o azyl v rámci EU, existuje naléhavá potřeba programu dočasného přemístění žadatelů o azyl přicházejících do hraničních států EU. Takzvaný mechanismus Malty, podle kterého jsou vystěhovaní uprchlíci dočasně rozmístěni v jiných zemích EU podle konkrétního distribučního klíče, je dobrým krokem vpřed. Musí však být vyjasněno, aby bylo zajištěno, že postupy pro jeho provádění zajistí dodržování procesních záruk v oblasti azylu a vyhoštění, a důstojné podmínky přijetí v souladu s evropským právem. Města a občanské společnosti jsou ochotny tyto uprchlíky přivítat a doprovázet je v azylovém řízení a měli by k tomu mít povolení. Dokud nebude dohodnut žádný společný mechanismus, bude udržitelnější dohoda mezi dobrovolnými státy založená na právech, která by měla být formalizována s podporou Evropské komise a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu. To by mělo být spojeno s de-kriminalizací záchranných organizací občanské společnosti a s obnovením evropského námořního záchranného programu, nebo alespoň v několika státech EU.
5. Lepší dostupné financování EU pro organizace občanské společnosti a jednotlivé obce
V různých zemích EU omezují vnitrostátní orgány přístup a financování nebo ztěžují provádění financovaných programů z důvodu byrokratických opatření a dlouhé doby zpracování. Tato opatření mají dopad zejména na menší organizace z občanské společnosti, zejména organizace řízené migranty nebo uprchlíky. Aby se tomu zabránilo, měly by být do předpisů EU již zahrnuty kontrolní mechanismy na vnitrostátní předpisy, které dosud brání tomu, aby se finanční prostředky EU vynakládaly na ochranu uprchlíků. Minimální procenta pro přidělování prostředků AMIF organizacím občanské společnosti by měly být zřízeny na evropské úrovni.
Podporovat lepší zapojení občanské společnosti a místních orgánů do národní správy AMIF pro programy, mohou být zapotřebí další pobídky, jako je nižší míra vlastních zdrojů aktérů občanské společnosti. Je také důležité zajistit doplňkovost mezi různými Fondy EU přispívající k integraci, jako je ESF + AMIF. Kromě toho obce, které přijímají žadatele o azyl po záchraně na moři, mohou získat přímou finanční podporu od AMIF, jak znovu potvrdil Evropský parlament.
Kromě toho, integrační a imigrační priority obsažené v Městské agendě EU, která byla zahájena EU v roce 2016 na podporu spolupráce mezi členskými státy, by měly být prosazovány státy, městy, Evropskou komisí a dalšími zúčastněnými stranami a měly by být rozšířeny, včetně pokračování možností financování pro města a regiony prostřednictvím současné iniciativy Urban Innovative Actions.
Signatáři výzvy
Arbeitsgemeinschaft Migrationsrechts im Deutschen Anwaltverein
AWO Bundersverband
Caritas Germany
CIR (Italian Refugee Council)
City of Flensburg
City of Paris
Der Paritätische Gesamtverband
Diakonie Germany
Equal Rights Beyond Borders
Emmaüs Solidarités
Fédération des acteurs de la solidarité
Female Fellows
Fondation Ocalenie
Forum réfugiés-Cosi
France terre d’asile
Fundacja “Nasz Wybór”
Heinrich Böll Foundation
Institute of Public Affairs
IslamistaBlog.pl
Neue Richtervereinigung
OPU (Organization for Aid to Refugees)
Polskie Forum Migracyjne
Pro Asyl
Perichoresis
Republikanischer Anwaltverein
Samu social de Paris
SIP (Association for legal intervention)
Uniopss (National Interfederal Union of Private Social and Sanitary Non Profits)
Unire
Autogenocida národů za peníze evropských občanů
Jak sami v dokumentu vidíte, vůbec nic se nezměnilo. Evropská unie ve spolupráci s neziskovým sektorem a nadnárodními fondy, nadacemi a nevládkami připravuje zákonný rámec na změny pravidel pro přerozdělování a distribuci migrantů po Evropě. Když se podíváme na výroční zprávu [5] české neziskovky OPU za rok 2018, tak mezi největšími dárci vidíme Evropskou unii a OSN, tedy orgány evropské a světové globalizace pod kontrolou Domu Sion a světového sionismu.
Financování české uprchlické neziskovky za rok 2018.
Neziskovka každý rok čerpá většinu ze svých cca. 35 milionů CZK ročního rozpočtu z peněz Evropské unie a Evropské komise, na druhém místě je OSN a Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky. Ostatní prakticky jenom paběrkují, co se týče příspěvků pro tuto neziskovku. A všechny tyto peníze z EU jdou z vašich kapes a z vašich daní, které česká vláda odvádí do Bruselu v rámci svého členství v EU. Občané si tak platí svoji vlastní genocidu a své vlastní neziskovčíky, proti své vůli. Nejde totiž o záchranu migrantů, ale o jejich co největší rozmístění do co nejvíce zemí v Evropě, aby genocida západní bílé civilizace proběhla co nejrychleji.
Neziskovky tvrdí, že prý Evropané také v minulosti byli uprchlíky. Jenže má to jeden háček…
V dokumentu neziskovky vyzývají k takové reformě Dublinu, aby uprchlíci mohli nejen rychleji získávat azylové statusy, ale dokonce si budou moci sami vybírat, do které země chtějí, budou moci si do EU pozvat své rodinné příslušníky bez omezení počtu, a dokonce po udělení azylu budou moci cestovat po celé Evropě a dokonce pracovat ve všech zemích EU. Neziskovky v dokumentu apelují na lidskou solidaritu, že Evropané v historii také utíkali na jiné kontinenty, jenže to má jeden háček. V minulosti Evropané prchali pouze a jenom v rámci své kultury a civilizace.
Židé prchali před II. sv. válkou do USA, neprchali do arabských zemí, do Asie, nebo do Afriky. Lidé za komunismu také neprchali do jiných etnických kultur, ale zase jenom do jiných zemí své západní civilizace. Dnešní neziskovčíci se snaží zdegenerované mládeži ve školách nacpat do hlav pohádky o tom, že Evropa něco někomu dluží, že Evropané také kdysi prchali. Ano, prchali, ale jen v rámci své civilizace a své kultury, do jiných zemí západní civilizace. Nikdo neprchal k mohamedánům. Tihle dobytkové z neziskovek lžou, až se jim práší od huby. A to není všechno.
Struktura financování OPU.
Není pravda, že by tyto snahy o redistribuci uprchlíků byly řízeny přeplněností migrantů v Německu nebo ve Francii, to je kec a blábol, protože podle tajné studie [6], kterou si EU nechala zpracovat přesně před 10 lety v roce 2009 ukázala, že Německo by v pohodě zvládlo ubytovat a rozmístit až 275 milionů obyvatel, což je 3.5 násobek současného počtu obyvatel. Takže, snaha o redistribuci migrantů do dalších zemí EU, které o migranty nestojí, není dána přelidněností zemí jako je Německo, ale je to dáno tím, že cílem globalistů je islamizace celé Evropy, nikoliv jenom islamizace Německa.
Pro sionisty nemá smysl zvyšovat počet migrantů v zemích jako je Německo nebo Francie, protože tam už je islamizace nastartována a do 30 let to budou islámské země, ale problém je se vzpurnými zeměmi EU, které se nechtějí na vlastní islamizaci podílet a odporují ji. Proto dostávají migrační neziskovky od sionistů z EU a z OSN tak velké peníze, aby prostě protlačily migraci a vítání migrantů i do zemí, které procesu Kalergiho panevropské perestrojky vzdorují.
V mnoha západních zemích je již hotovo a do 30 let z těch států budou islámské země pod kontrolou sionistů a jejich bank a globálních korporací. Teď se hraje o země Evropy, které se nechtějí nechat islamizovat
Rozmisťování migrantů po Evropě je jako rozmisťování okupačních vojsk. Není potřeba zvyšovat objemy islámských okupantů v Německu, ve Francii, ve Švédsku nebo ve zdegenerované Velké Británii, která je na tom nejhůř, protože britský gój je tak tupý, že si nechá ve velkých britských městech za starosty zvolit muslimy a potom se diví, že mu mizí hospody s alkoholem a v krámu najednou mizí vaničkové vepřové maso a masové koule ze směsi vepřového a hovězího masa. Ale pozor, jestli si myslíte, že Česko je na tom lépe, vyvedu z vás omylu. Nejen ve Velké Británii mají tupé voliče, v Česku si občané za starosty volí magory, kteří se předvádí v televizi s holými zadky [7] a blahořečí členy SS [8], že bojovali proti zlým bolševikům.
Hlavní dárci české neziskovky OPU.
Britský tupý gój si nechá zvolit za starostu Londýna muslima, ale český tupý gój si zvolí rovnou magora. Ten proces je totožný a společným jmenovatelem je degenerace jednotlivých národů Evropy. Nehledejte jiné důvody, proč lidi u voleb volí magory, muslimy, šašky, baviče, komedianty a loutky, protože žádný jiný důvod není. Zdegenerovaný volič, který si zvolí magora, se nedočká ničeho jiného, než jen magorství a degenerace a úpadku procesů řízení. Stejně jako zdegenerovaní bílí Italové demonstrují jako kreténi proti Matteu Salvinimu a na podporu migrace a pašeráků lidí, viz. úvodní foto tohoto článku nahoře. Platí to nejen o starostovi v Řeporyjích, to platí i o britských voličích v Londýně a v dalších městech v Británii, to platí o voličích v Česku, v Polsku, na Slovensku, o voličích na Ukrajině, o voličích v Německu, v Itálii atd. Degenerace národů je objektivní proces, který probíhá napříč celou evropskou a obecně západní civilizací.
-VK-
Šéfredaktor AE News
