České národní listy

Elon Musk, Robinson a radikální protest. Londýn v ohni hněvu

Masová demonstrace vedená krajní pravicí v Londýně ukázala, jak hluboce rozdělená je britská společnost. Na dálku se přidal se vzkazem i Elon Musk a volal po pádu vlády.

Protesty v Londýně

15. září 2025 - 06:55

V sobotu 13. září 2025 se centrem Londýna převalila vlna hněvu, jakou britská metropole dlouho nezažila. Více než 150 000 demonstrantů, svolaných aktivistou Tommym Robinsonem, zaplnilo ulice pod heslem Unite the Kingdom. Demonstrace, jejíž název evokoval jednotu, se však rychle proměnila v přehlídku hluboké společenské fragmentace, násilí a ideologické polarizace. Pod záminkou odporu k imigrační politice vznikla síla, která čím dál otevřeněji zpochybňuje demokratické základy státu.

Tommy Robinson, známý svým působením v English Defence League a opakovanými střety se zákonem, svolal masivní protest proti verdiktu britských soudů, který umožnil ubytování žadatelů o azyl v hotelu Bell Hotel v Eppingu. Tento případ, ač se odehrál mimo Londýn, využil Robinson jako symbol údajného upřednostňování „nelegálních migrantů“ před právy místních. Tuto zjednodušenou interpretaci opakoval z pódia jako mantru, zatímco dav skandoval „Čí jsou ulice? Naše!“ a „Tommy! Tommy! Tommy!“

Demonstrace se rychle zvrhla ve střety s policií. Podle oficiálních údajů bylo zraněno nejméně 26 policistů a 25 osob bylo zatčeno za výtržnosti a násilnosti. Létaly lahve, padaly zátarasy a demonstranti se pokusili prolomit policejní linie na Westminster Bridge. Ministryně vnitra Shabana Mahmood označila násilnosti za „zcela nepřijatelné“ a prohlásila, že „každý, kdo se dopustil trestného činu, bude čelit plné váze zákona“. Situace na místě ale ukazovala, že státní autorita měla značné problémy s udržením pořádku, uvedl server Global Times. 

Do celého dění nečekaně vstoupil technologický magnát Elon Musk. V přímém přenosu přes videolink se objevil po boku Robinsona a během několika minut přednesl výbušné prohlášení, které obletělo světová média. Mluvil o „masivní nekontrolované migraci“, vyzval k „rozpuštění parlamentu“ a prohlásil, že „něco se musí stát“. Největší pozdvižení však vyvolal jeho výrok: „Ať už si zvolíte násilí, nebo ne, násilí k vám přichází. Buď se bráníte, nebo zemřete.“ Tím podle některých kritiků překročil hranici mezi kritikou vlády a přímou výzvou ke konfrontaci. Na demonstraci zazněly i výroky o „levici jako straně vražd“, v souvislosti se smrtí amerického konzervativního komentátora Charlieho Kirka, kterou demonstranti interpretovali jako výsledek „levicové nenávisti“.

Znepokojení vyvolala i účast francouzského krajně pravicového politika Érica Zemmoura, který hovořil o „velké výměně evropského obyvatelstva“ a „kolonizaci Evropanů našimi bývalými koloniemi“. Tato rétorika, postrádající jakýkoli vědecký nebo demografický základ, rezonovala s radikalizovaným davem, pro který se konspirační teorie stávají politickou realitou. Přítomnost Zemmoura posílila dojem, že nejde o ojedinělou britskou událost, ale o součást mezinárodní mobilizace evropské krajní pravice.

Události v Londýně ukázaly, že pod záštitou obav z migrace se formuje nový typ protestní politiky. Ten není veden tradičními stranami, ale vzniká propojením aktivistů, technologických miliardářů a radikálních influencerů. Oproti dřívějším demonstracím se výrazně posunula rétorika, od defenzivního odporu k vládním rozhodnutím ke konfrontačním výzvám ke změně režimu. Takový diskurz ohrožuje důvěru v demokratický systém, oslabuje právní stát a připravuje půdu pro normalizaci politického násilí.

Zatímco pozornost médií ovládla hlavní demonstrace, téměř bez povšimnutí proběhla i protidemonstrace hnutí Stand Up To Racism, které se zúčastnilo zhruba 5 000 lidí. Jejich pokojný protest připomněl, že odpor proti xenofobii a autoritářství v Británii přetrvává. Není však jisté, jak dlouho bude slyšet, pokud se bude nadále posouvat hranice přijatelného diskurzu směrem k násilí a delegitimizaci institucí.

Londýnská demonstrace není jen varováním o stavu britské společnosti. Je zrcadlem krize, která prostupuje celým Západem. Když miliardář bez demokratického mandátu veřejně vyzývá k rozpuštění parlamentu a tisíce lidí mu nadšeně tleskají, ocitáme se na nebezpečném území. Území, kde fakta nahrazuje hněv, debatu překřičí emoce a místo pluralitní demokracie nastupuje populistický chaos.

Otázkou zůstává, jak zareagují britské instituce. Zda dokážou hájit právní stát, obnovit důvěru veřejnosti a udržet demokratické hodnoty tváří v tvář radikalizaci. Pokud ne, pak sobotní demonstrace nebyla výjimečnou událostí, ale předzvěstí mnohem hlubší a temnější přeměny.

(Beneš, Global Times, foto: zai)