České národní listy

E. Beneš - Dopis bratru Vojtovi, Londýn 9. 12. 1938

Milý Vojto.

řeči po Praze a v kruzích pravých jsou ovšem divoké, pusté a sprosté, ale to byly vždycky, a tak vhodná příležitost jako nyní vůbec nebyla. Tož nelze se divit. Přesto však je omyl se domnívat, že to u nás jistou míru překročí. Pokusy se děly, ale i vlivem bývalých stran, i vlivem zralé části inteligence, a zejména silně cítěným odporem v lidu to bylo zaraženo.

Moje stanovisko je vyčkat, pracovat pro stát jako celek a v každém případě aspoň ničím neublížit. Na všechny řeči doma mlčím a mlčet budu...

Antisemitismus, reakční kurz atd. - s tím je třeba počítat. Stará naše chyba: naši neznají míry. Ti praví jdou ze strachu před Německem dál, nežli je třeba, a tak snadno ztratíme ten ohromný kapitál mravní ve světě jejž jsme svými oběťmi a odporem získali. Ti leví jsou poplašeni více, nežli je třeba. Ale i to vše je vysvětlitelno - otřes byl hrozný, chování Francie a Anglie neslýchané, v historii ojedinělé. Při tom stará stranická nenávist u nás tak vypjata, že krize zlomila všecko na všech stranách. Proto hájím naše lidi a republiku, i když vidím ty hlouposti a přehnanosti.

Je však fakt, že i to, co se dostává do ciziny, je přehnané a že doma jsou poměry normálnější, nežli se v cizině říká. Normálnější v tom, že se to stabilizuje a umírňuje, horší však, nežli se slyší a píše, tím, že jednotlivci, žurnalisté, inteligence, úředníci a pod. jsou demoralizováni, dochází k odporným zjevům bezcharakternosti, nečekaným obratům, k lísání se k novým pánům, zbabělosti řady jiných atd. Zase zjev samozřejmý a přirozený. Bylo to za dob normálních, jak pak ne nyní! - Proto zase: klid, vydržet, trpělivost! Není jiné pomoci.

Začnu brzy psát Paměti a napíši stejně jako ve svých pamětech za války všecko, co jsem dělal, říkal, psal, prohlašoval. A doložím to dokumenty... Ukáže se ten nadlidský úkol, který jsem měl konat sám, sám, sám. Nebylo lidí na výši - skoro nikde, nebylo stran, které by byly bývaly s to svůj úkol zvládnout. A zrada třetích - v historii ojedinělá.

"Moje vina - jediná: zůstal jsem pevný, věrný tradicím národa, věrný danému slovu. Odmítl jsem zradit, lhát, podvádět: odmítl jsem být v ničemném a mravně zpustošeném světě ničemou..“.

Připravila prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc.