Dotaz mrtvého lesa, Marek Řezanka
Dotaz mrtvého lesa
Marek Řezanka
Napadl sníh a pokryl jizvy polí
které jsou letos obzvlášť hluboké
Sundat si roušku zima nedovolí
počítá ztráty s velkým úrokem
Smráká se a kouř stoupá nad oblaka
za mlžné noci dřevo dohoří
Na suché větvi černý havran kráká
nad ním se tyčí temné pohoří
Lidé jsou skryti, nikdo nevychází
na lavičku snad nikdo nesedne
Kde jsou ty časy, kdy smích zazněl v mlází
jak si tam hrály děti nezbedné?
Noc prostor zúží, celý obzor ztmavne
cesta všem mizí, velmi nejistá
A každý tápe, neví, co je správné
zda má chtít Boha, nebo Mefista
Mnohá mez padá, ostatně jak víra
z opěrných bodů zbyly pochyby
Žádný lék přitom na to nezabírá
Když volnost vstává, strach ji políbí
Napadl sníh a kraj už nepohne se
paralyzován značnou nesnází
Ke slovu přišly mrtvé stromy v lese
Ptají se, zda nám život neschází...