Dokud člověk věří…
Dokud člověk věří…
Marek Řezanka
Dne 2. 5. upoutal mou pozornost článek o zdravotním klaunovi, který navštívil devítiletou slepou hubenou dívenku bez vlasů, sužovanou zákeřnou nemocí. Místo, aby ji litoval, ji zkusil rozesmát. Napodobil ptačí zpěv – a povídal si s ní. Žertoval, že má pod postelí ptáčka. A skutečně ji zaujmul a vyloudil jí úsměv na rtech.
„Po vaší návštěvě“, oznámil mu jeden z doktorů, „se Martina zlepšila – byl to obrat o 180 stupňů. Vrátil se jí zrak a všechny ostatní tělesné funkce byly v pořádku. Poslali jsme ji domů!“
Bohužel jsou podobné případy velmi vzácné, ale dějí se.
Tento text se mi znovu vybavil u článku, který již nebyl takto krásný ani povzbudivý. Přesně naopak. Zrovna jsem se dozvěděl, jak jeden zrůdný fanatik pustil do éteru zprávu, že mladá žena bojující s rakovinou podle něho nemá šanci – a že brzy zemře. Něco takového je odporné, zlolajné, nechutné. Nikdo by neměl druhému brát jeho naději. Nikdo není Bůh, aby stanovoval datum konce životní pouti – a to kohokoli.
Z reakcí veřejnosti na onen nechutný útok, motivovaný fanatismem daného jedince, který není schopen tolerovat odlišné politické názory, jsem nabyl přesvědčení, že většina našeho národa přeje Aničce Slováčkové jediné – aby pod postelí našla svého ptáčka – čímž narážím na výše uvedený příběh.
Přeji si, aby ona i její rodina věděli, že drtivá většina z nás věří jejímu boji – a podporuje ho. A že fanatiky je třeba ignorovat – ti si pouze dávají nálepku, jak jsou žlučovití a nelidští.
Následující sonet jsem napsal právě za účelem, aby dal Aničce novou sílu bojovat. Neboť dokud člověk dýchá a věří, nic není ztraceno.
Bez potřeby slova (Věnováno nejen Aničce Slováčkové)
Chci poslat jasný vzkaz: Žije, dokud věří
ten, který nevzdá se, kdo se smyslu chytá.
Hlavní je síla v nás – byť má lehkost peří.
Vykvétá v nečase – v nejhlubších tmách svítá.
Někdy lze bitvu svést, byť je člověk chabý.
Šance však nemizí, dokud duše září.
Vždy je tu více cest – a vždy jedna vábí.
Nelze žít bez mízy – a to v žádném stáří.
Modlím se za ty z vás, které bitvy čeká,
a kteří bez příkras hledí do daleka.
Modlím se za to teď, ať je šance nová.
Nic není dáno snad, vše se přece mění.
V duši je vodopád s vírou v uzdravení:
V duši zní odpověď bez potřeby slova…
