České národní listy

Diagnóza

   Některé servery otiskly text, jenž údajně sepsaly ženy či dívky, které  posprejovaly sochu Winstona Churchilla. Protože pachatelé tohoto  hrdinského činu si přejí zůstal v anonymitě, nelze si ověřit, kdo je vlastně autorem textu. Lze se ovšem pokusit o diagnózu těch, kteří text k publikování podstrčili.

   Jedná se o lidi, kteří jsou připraveni hrdě se hlásit ke svým názorům, obviňovat druhé z nedostatku odvahy přiznat si problémy a z absence občanské kuráže, to vše pod podmínkou, že se nikdo nedozví jejich jména.

   Jedná se o sociální typy, které někteří sociologové označují termínem „davoví individualisté“. Proč tento oxymóron? Davový individualista je přesvědčen o své jedinečnosti a originalitě vždy, když napodobuje to, co viděl u druhých. Pokud byl Churchill rasista, tak jím byl už hodně dlouho. Přesto před rokem nebo dvěma nikoho nenapadlo jeho pomník poničit. Udělali to právě teď, protože se doslechli, že se to dělá. Samotné by je to nikdy nenapadlo.

   V dopise se uvádí, že je nutno přistupovat kriticky k historii i k její výuce. Autoři či autorky dopisu však sami kritickým myšlením zrovna neoplývají. Podle nich platí, že pokud má někdo výhrady třeba k masové migraci, pak je rasista. K masové migraci a jejím důsledkům však lze mít spoustu naprosto věcných a kvalifikovaných výhrad. Je zapotřebí velké míry dogmatismu k tomu, abychom věcnou kritiku označili za výraz rasistického smýšlení. A je docela nevkusné vydávat obyčejné kádrování za projev kritického myšlení. 

   Autoři či autorky vyzývají Čechy, aby se zbavili koloniálního uvažování o světě. V zemi, jejíž ekonomika má blízko ke koloniálnímu modelu, jak doložila například Ilona Švihlíková, je taková výtka úsměvná.

   Pisatelé dopisu se odvolávají na nutnost chápat širší historický kontext. Pokud by toho byli sami schopni, museli by si uvědomit, že svůj anonymní hrdinský čin páchají v době, kdy se v naší zemi stavějí pomníky lidem, kteří umírali jako zrádci, a odstraňují pomníky lidí, kterým vděčíme za to, že zde dnes ještě vůbec žijeme.

   Naše diagnóza však nekončí úplně pesimisticky. Kdyby byli pisatelé či pisatelky naprosto tupí a zabednění, určitě by neopomenuli na závěr připsat, že pomník zhanobili proto, že Winston Churchill neměl  roušku.

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou