Čtvrté výročí ruské invaze na Ukrajinu

22.2.2026 09:54

Jako vzorek toho, jak celou věc berou česká mainstreamová média se dnes (sobota 21.2.) stačilo podívat do deníku Právo. V článcích, které byly věnovány právě 4. výročí zahájení invaze ruské armády na Ukrajinu, chyběla objektivita. A měli jedno společné: jednostrannost.

Tak v článku L. Jelínka vlastně dochází k několika velmi podivným a kontroverzním vyjádřením. Autor správně píše, že si 70 % české veřejnosti přeje - jak on říká -   „završení" války. Já bych spíše řekl, že si přeje mír na Ukrajině, a to i za cenu ztráty významné části ukrajinských území. Jistě nikdo soudný u nás nemá problém s tím, že uprchlíci z Ukrajiny byli humanitárně podporováni.  A určitě nikdo a už vůbec ne nikdo z vládních stran nemá problém s tím, že část Ukrajinců u nás po skončení války zůstane, pokud bude ctít české zákony.

Poté se Jelínek pouští do velmi kontroverzního vyjádření: "O to víc mrzí, že oficiální pozici Česka  určuje koalice s účastí extrémní pravice. Těžko se evropským partnerům vysvětluje, že Češi, Moravané a Slezané nepropadají xenofobii jako někteří politici, kteří jsou součástí vládní většiny." To jsou velmi nechutná tvrzení tohoto zakomplexovaného komentátora. Stejně tak já bych mohl tvrdit, že  není ničím jiným nežli žoldáckým novinářským šmokem, jenž za peníze píše, co se mu řekne. Chci se zeptat L. Jelínka, kdo že jsou ti lidé ve vládě, kteří jsou xenofobní. Kdo je ta extrémní pravice, kterou vidí ve vládě?  A mohl bych v otázkách pokračovat. Jiný autor jménem Dopieralla se domnívá, že na obsahu případné mírové dohody Trumpovi nezáleží. Z čeho tak usuzuje? Trumpovi musí přece záležet na tom, jak dopadne mírová smlouva mezi Ruskem a Ukrajinou už z toho důvodu, že na podzim očekávají jeho Republikánskou stranu kongresové volby. Tedy, volby do Senátu a do Sněmovny reprezentantů. A ty mohou rozhodnout, v případě neúspěchu Republikánů, o tom, že Trump už neprosadí za další dva roky do konce svého funkčního období už vůbec nic. Trump bude nutně potřebovat  nějaký úspěch v zahraničně-politické oblasti.

A přejděme k třetímu článku  od ukrajinské korespondentky Práva Knapové se zřejmými rysy fanatismu. Věta z jejího článku, že: "Rusko zaútočilo na Ukrajinu proto, aby zlomilo a částečně vyhladilo národ, který podle Putinovy představy nemá právo samostatně existovat. Ukrajina se má vrátit do náruče Moskvy, oficiálním jazykem musí být ruština."

 No, to jsou velmi závažná slova. Knapová vlastně říká, že Rusko zahájilo proti Ukrajině genocidní válku. To se neodvážil dosud říci nikdo z významných evropských politiků. Na závěr svého článku ale Knapová zřejmě v rámci frustrace z výsledků činnosti ukrajinského politického vedení kritizuje autoritářské tendence Zelenskěho.  Konstatuje, že situace na frontě je velmi neutěšená. Vojáků je málo, ruský tlak nepovoluje. Na Ukrajině dochází - jak správně říká Knapová - ke gigantickým korupčním skandálům. A lidé zažívají zimní peklo mrznoucích obyvatel, když některé ty skandály přímo ohrožují situaci obyčejných lidí. Tedy, pokud by se tolik nekradlo, bylo by lépe.

Násilná mobilizace probíhá, jak píše Knapová, brutálně a nespravedlivě a tak dále a tak podobně.

Shrnutí rusofobních a protivládních (Jelínek) blábolů v článcích těchto tří autorů se objevuje v redakčním článku Josefa Koukala pod názvem "Blázni, kdo věřili Putinovi". Samozřejmě, také tento článek je velmi tendenční a vypovídá o tom, že redaktoři a spolupracovníci Práva prostě nejsou schopni realisticky věci zhodnotit.

A mohl bychom pokračovat dál. Na dalších stránkách Práva jsou články bývalého slovenského zástupce v NATO Macka k vojenské situaci na Ukrajině. Jeho článek má sice nadějný název: "Čtyři roky, které změnily způsob boje i obě armády". Pokud by se Macko soustředil jenom na tuto, v podstatě technickou a vojenskou problematiku, jak vyplývá z názvu článku, bylo by to asi rozumné. Ale Macko hovoří jako všichni komentátoři, kteří projevují neskrývanou rusofobii. Je to esence toho, co vidíme na Seznamu Zprávy, kde každodenně probíhá výběr článků  z nejrůznějších českých novin, časopisů a serverů. Ale samozřejmě vždy se  v tomto přehledu objevují jenom takové, které dodávají optimismus české veřejnosti v tom, že věc Ukrajiny zdaleka není ztracená. Že se to zkrátka nechá všechno ještě vyhrát... Denně tam registruji čtyři nebo pět článků, které jsou takto zaměřené a podobně zaměřen je i článek generála v.v. Macka.

Relativně nový komentátor Práva P. Fišer ve svém článku poněkud nesrozumitelně dokazuje, proč vznikla válka na Ukrajině. No, samozřejmě že o prvotní příčině  války nehovoří.Ta prvotní příčina spočívala zejména v tom, že Rusové po zkušenostech, které získali od roku 2014 a zejména u porušování Minských dohod, pochopili, že NATO chce rozšířit svoji působnost až na východní hranici Ukrajiny. A chtěli tomu zabránit.

Rusko možná někdo považuje jen za regionální velmoc. Ale je to velmoc, jež má k dispozici ohromný arsenál jaderných i konvenčních zbraní. Řekněme si to otevřeně. Čtyři roky probíhá proxyválka mezi Ruskem a Západem, prostřednictvím ukrajinského vojska. A nezdá se, že by Západ byl blíže vítězství na Ukrajině nežli na samém začátku.

 V podobném tónu je konec konců i článek J. Rychlíka pod názvem "Ukrajinské vyhlídky: kapitulace, nebo další boj." No samozřejmě, že Rychlík  burcuje k dalšímu boji. Ať to stojí, co to stojí...včetně lidských životů. Možná, že by se J. Rychlík měl raději ptát, zda je  možné dnešní Rusko porazit. Zda je možné porazit zemi, která disponuje veškerým možným nerostným bohatstvím.. A kromě toho je schopná produkovat a dodávat do světa každoročně desítky milionů tun pšenice. Disponuje také nemalým počtem obyvatel, kteří jsou schopni snášet útrapy jež by jiné národy nesnesly. Kromě toho se Rusko může opřít o Čínu, ale také o další země sdružení BRICS. Větší nebo menší měrou tyto země odebírají z Ruska zejména ropu a také zemní plyn. A plní tak ruskou státní pokladnu, ze které je financována kromě jiného také válka na Ukrajině. Očekávat, že se Rusko hospodářsky zhroutí anebo skončí jeho současné politické vedení, jsou věci, na které bych nesázel. Spíše sázím na to, že tři velké západoevropské státy Německo, Velká Británie a také Francie zaznamenají v příštích letech velké změny ve svém politickém životě.... V průzkumech veřejného mínění se čím dál tím více prosazují strany, které mají jiný přístup ke konfliktu na Ukrajině, nežli je ten přístup považovaný dosud za mainstreamový.

Zkrátka, veškeré úsilí Západu by mělo směřovat k uzavření mírové smlouvy s Ruskem. To, že Rusko chce získat celý Donbas, není zas tak velký div. Vždyť na Donbasu jsou, v té zatím Ruskem nedobyté části, opevnění, které může ukrajinská armáda, případně armády dalších států, členských států NATO, využít jako nástupiště k útoku na Rusko. Třeba za dva za tři roky anebo za pět let. Tak alespoň uvažují Rusové a já se jim moc nedivím.  Po zkušenostech, které udělali zejména s oběma smlouvami Minsk 1 a 2, které byly, jak se prořekli bývalá kancléřka Merkelová a bývalý francouzský prezident Holland, určeny jen k oblafnutí Ruska. Tak, aby se  získal pro Ukrajinu čas k jejímu vyzbrojení. Konec konců ukazuje se, že Ukrajinu se Západu podařilo vyzbrojit víc než dostatečně.

Jen škoda, že před čtyřmi roky, v dubnu 2022, zmařil tehdejší britský premiér Johnson společnou snahu Ukrajiny a  Ruska ukončit válečný střet  rozumnou mírovou dohodou. Za to nese plnou odpovědnost jak Johnson, tak  další západní politické špičky, které ho nepochybně k tomuto kroku podnítily. Svůj díl odpovědnosti nese pochopitelně také  prezident Zelenský, který nevyhodnotil,  jaký je skutečný potenciál obou stran a to jak pokud jde o Rusko a Ukrajinu,  tak pokud jde o Západ jako celek.

 Zkrátka, Rusko už touto dobou mělo ležet podle mnoha západních analytiků dávno na lopatkách. A ono se k tomu nějak nechystá.

Jiří Paroubek, vasevec.info