Collegium Bohemicum jako sen K.H. Franka
Collegium Bohemicum jako sen K.H. Franka
V Pamětním spisu, který by docela dobře mohl být nazván „Jak likvidovat český národ“, K.H. Frank samozřejmě mluví i o české mládeži a její další výchově. Vlastenecké vystoupení čs. studentů 28. října 1939 a následně při pohřbu jedné z německých obětí, studenta medicíny Jana Opletala, poskytlo Němcům nejen příležitost krvavě a brutálně zasáhnout, ale také uzavřít české vysoké školy. 9 studentů ze dne na den zastřelili a asi 1200 českých studentů pak jelo na dlouhodobé německé školení do koncentračního tábora.
Frank ve své „velkomyslnosti a lásce k českému národu“ hodlal pro české studenty, ovšem pouze na přechodnou dobu, otevřít při německé univerzitě v Praze Collegium Bohemicum. Jaké poměry panovaly tehdy na této pražské univerzitě, jež byla celá prolezlá nacismem, od studentů až po akademické špičky, víme. Takové mělo být i již zmíněné collegium. Zda nakonec nezůstalo jen u Frankovo bohulibé myšlenky, nelze s jistotou říci. Je to však nanejvýš pravděpodobné. Byla totiž válka. Štěstěna Německu nepřála. A tak zřejmě K. H. Frank musel na svůj bohulibý úmysl zapomenout.
Němci odsunutí z Československa „nápad“ K. H. Franka zrealizovali. Vytvořili svoje vlastní „Collegiun Bohemicum“. Tento jejich krok však následovali i někteří „čeští politici“. Již před lety se Collegium Bohemicum, slíbené již K.H. Frankem českému národu, konečně objevilo. Ne sice v Praze, ale v Ústí nad Labem. Collegium Bohemicum (CB) se má zaměřovat na kulturní dědictví, které v českých zemích spoluvytvářeli německy mluvící obyvatelé, a jeho plány jsou nemalé – v budoucnu má obsáhnout nejen stálou expozici, ale i archiv, knihovnu, vědecká a vzdělávací pracoviště, pořádat přednášky, konference atd. Prvořadým úkolem je právě příprava první stálé expozice dějin a kultury německy mluvících obyvatel českých zemí. Jeho ředitelkou léta bývala paní Blanka Mouralová, na štěstí již není. Občas tuto paní, či její spolupracovníky, je vidět a slyšet v bavorském Mnichově. Zřejmě celé slavné collegium má blízké kontakty se sudetoněmeckým landsmanšaftem. Nejsem si jistý, ale má pravděpodobně alespoň jednoho sudeta ve své vědecké radě. České dějiny zřejmě vidí očima sudetů a v souladu s jejich cíly se bude zřejmě i angažovat.
Dřívější ústecké špičky ODS, která se tehdy tvářila tak vlastenecky, mají podstatný podíl na vzniklých problémech. Jejich jedním z možných řešení je připustit vznik stálé expozice česko-německých vztahů, prostorově však podstatně redukované a vypovídající o česko-německých vztazích objektivní pravdu a ne sudetomilské pohádky. To je to horší řešení. Nevidím totiž důvod, proč bychom měli v budoucnosti finančně zajišťovat chod takového muzea, v němž značná část plochy by byla trvale věnována dějinám „našich“ Němců. A nadto ještě do něj v současnosti dodatečně investovat dalších 50 milionů korun. Najde se však jiné, skutečně optimální východisko ze vzniklé situace? Těžko však skutečné hledání a nalézání můžeme čekat od Collegia Bohemica a jeho představitelů.
Snad by si Němci, kteří mají zájem na muzeu, které by se v ČR zaměřovalo především nebo výlučně na česko – německé vztahy, měli sami vytvořit toto muzeu, sami jej financovat a sami jej provozovat. Z hlediska českých zájmů neexistuje ani jeden rozumný důvod pro to, abychom tak činili my. Pak samozřejmě mohou provozovat i slavné Collegim Bohemicum, jež již stejně připodobňují k obrazu svému. Paní Mouralová mu může šéfovat i nadále, aby vše bylo v dobrých rukách. A tak můžeme s jistou nadsázkou říci, že, co se povedlo B. Sobotkovi, D. Hermanovi a dalším výtečníkům, neuskutečnil z nějakých důvodů ideový otec Collegia Bohemica, K. H. Frank. A tak jistě tento pán, zvláštní milovník Čechů a češtiny, shlíží z Walhally s nadšením na dílo, které se v posledních měsících tak skvěle daří. I jeho sen, že čeština postupně ztratí postavení spisovného jazyka se naplňuje. Mladí Češi, kteří vycházejí ze škol, pořádně česky neumějí. A tak se do budoucnosti otvírají možnosti, jejichž naplnění si K.H. Frank tak přál. Čeština se během doby zřejmě může stát, pokud současné pro nás nepříznivé trendy budou dále pokračovat, pouze hovorovým jazykem, který se bude drobit na další a další nářečí. Čím více jich bude, tím hůře může být nastartován zpětný proces, vedoucí k opětnému vzniku spisovné češtiny.
J. Skalský
