Co provedl ten tank ze Smíchova ?
Co provedl ten tank ze Smíchova ?
Dnes ho již nenajdete. Ještě krátce po roce 1989 patřil k historii Prahy. Jako kluci jsme chodili kolem něj ze zvědavosti, jako starší s úctou. Patřil po dlouhá léta k Praze. Dnes si prohlížím 76let staré novinové fotografie, čtu noviny z květnových dnů 1945. Před 76 lety Praha se topila ve štěstí, tančila, objímala zaprášené tankisty i ten šeřík si ten rok pospíšil. Praha a další města, obce vítaly svobodu. Po šesti letech německé okupace to byly dny štěstí i smutku, Praha pohřbívala i své hrdiny z povstání, přes 3000 obětí…. Ale také přes 700 rudoarmějců.
Kdo si na ně vzpomene za 20, 30 let…? Již dnes mizí jejich pomníky i odkazy. Položit květinu, to chce přímo odvahu. Máme zapomenout ? Je mi smutno, když vidím, jak v regálech knihkupectví tančí ti poražení a pro hrdiny nezbylo ani místo v koutě. Tím dalším, kdo musel zmizet z našich očí i paměti, byl ten smíchovský tank. A před rokem byl za ranního rozbřesku zneuctěn vítěz od Berlína, osvoboditel Československa. Místo špetky vděku, byl na korbě náklaďáku potupně odvezen hrdina, který přišel povstalecké Praze na pomoc, zmizela i stanice metra Moskevská, podobně i připomínková deska ze Staroměstské radnice… Jakýsi starosta rozhoduje, kdo je hrdina a kdo musí zmizet.
Nekádrujme hrdiny po 76 letech ! Ti hrdinové bojovali proti nacismu na všech frontách této hrozné války. Umírali nad Británií, u Tobruku, u Moskvy, u Stalingradu, v Leningradě, v Normandii, v Berlíně i v Praze, umírali za svou vlast. Ti s rudou hvězdou na čapce, umírali i za naši Svoboděnku. Tisíce jich zde padlo. V Československu našlo svůj hrob 140 000 hrdinů. Dnes jejich památka má zmizet z naší paměti. I ten ocelový tank 23 měl nějaký škraloup. V době Protektorátu se také kácely sochy, hořely knihy, převracely se dějiny … To srovnání se přímo nabízí, proto místo falešného potlesku, panuje občanský stud nad tímto krokem. Naopak obdivu médií si užíval jakýsi starosta s multikárou, který vyrazil do boje za nové dějiny, jméno si nepamatuji, stal se pouhou figurkou, jak ten strážmistr z Putimi, co chytil ruského špiona.
Je to 76 let, co od Drážďan spěchali sovětští hrdinové Praze na pomoc, mezi prvními tank č.23. 9.května v ranních hodinách, vjel jako první do bojující Prahy. Jeho velitel poručík Gončarenko padl na Klárově při střetu s německými obrněnci. Podobně tak, jako stovky dalších, ptám se, kdo jim vzdá naši úctu, kdo položí květiny ? Místo vděku, urážky i soudy nových Koniášů.
Kdo ze školních dětí, či studentů něco málo ví, o událostech před 76lety ? Kolik vět je v učebnici o této válce s desítkami milionů obětí ? Jen v Československu našlo svůj hrob, daleko od domova, 140.000 vojáků Rudé armády, přes 30.000 rumunských hrdinů, 116 amerických vojáků… Mějme proto úctu ke všem hrdinům ! I ten tank č. 23 měl své hrdiny… Ví to náš student ? Kolik slz za ně prolily jejich matky, někde daleko od jejich hrobů …
Přemysl Votava
