České národní listy

Čím jsou Poběžovice důležité pro landsmany a české sudetomily?

Především je zde rodiště Jana ze Žatce, autora díla „Ackermann aus Böhmen“ (Oráč ze Žatce). A jak že se jmenuje jedno  „názorové společenství“, jež je jednou ze základních složek, vytvářejících současný tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL)? Ano, správně! Nazývá se Ackermann-Gemeinde (AG), pro jistotu dodáme, že jde o mnichovskou AG. Existuje ještě jedna „česká“, která nese název Sdružení Ackermann-Gemeinde se sídlem v Praze (SAG), abychom se nepletli. V čele SAG je předseda, nejen středoevropsky známý, pan Daniel Herman. U nás, v republice, je tento pán spíše nechvalně známý.

Můžeme říci, že zakladatele AG dílo „Oráč ze Žatce“ slovo Ackermann tak nadchlo, že si jej dali do názvu subjektu, který zakládali. A tak se nám koncem 40.let 20. století narodila „Ackermanova obec“, její slávu zdatně šíří všem známý vůdce   SL, velký pan Bernd Posselt, který je nyní nejen mluvčím SL, ale také jeho předsedou.

Ale kdyby jednom to! Vedle toho, že B. Posselt je „vůdcem“ SL, má ještě jednu důležitou funkci. Pokud se mi snažíte napovědět, že je poslancem Evropského parlamentu, pak se mýlíte. Je to již dávno, co jím byl. Stalo se však jedno neštěstí. Byl na kandidátce CSU pro volby do EP na šestém místě, Všichni tvrdili, že jde o jasně volitelné místo, ale světe div se! Posselt nebyl zvolen. A tak EP ztratil jednu významnou osobnost. Svého času B. Posselt zastával funkci asistenta pana Otty Habsburka, takže v EP byl již od mladých let. Tak o jakou funkci jde? Jde o další již fousatou funkci. Je totiž předsedou Panevropské unie v Německu.

Takže pan B. Posselt ve své osobě spojuje dále i zájmy AG, a zřejmě v Poběžovicích bude nejen pamětní deska Jana ze Žatce, a zájmy Panevropské unie. Ctitelů pana Kalergiho i Jana ze Žatce bude v Poběžovicích přibývat, samozřejmě na toto dvojnásobné poutní místo budou dorážet samozřejmě ponejvíce z Německa.

A tak turistický ruch, který v Poběžovicích časem se plně rozproudí, bude vyžadovat potřebnou infrastrukturu a také kádr profesionálních „průvodců“ a hlasatelů slávy poběžovických velikánů. Jistě to přispěje i k rozvoji obce. Ovšem pokud na vše budeme nazírat z vyššího nadhledu a z delšího časového úseku můžeme nabýt jisté pochybnosti. Ale to je další otázka, jíž se nyní nehodláme zabývat.

J. Kovář