Československé tanky v Kyjevě
Československé tanky v Kyjevě
Přemysl Votava
Není to smyšlenka, ani pohádka, je to slavná česká historie, která se nepřipomíná. Před 80lety českoslovenští vojáci, společně s Rudou armádou, osvobodili hlavní město Ukrajiny Kyjev. 1. čs. samostatná brigáda dorazila jako první do centra města a následně k Dněpru. Šťastní obyvatelé Kyjeva tehdy vítali sovětské a československé vojáky, tekly slzy štěstí, objímali své zachránce... psal se 6. listopad 1943. 140 čs. vojáků obdrželo vysoká sovětská ocenění. Jména hrdinů od Kyjeva se pomalu ztrácí v čase, často i záměrně. Hrdinové Sovětského svazu Richard Tesařík, Antonín Sochor, dalšími vysokými řády byli oceněni jejich velitel Ludvík Svoboda, tankista Vladimír Janko, či Sergej Petras….
Tito hrdinové mají svá jména, před 80lety se jim klonil celý svět. Dnes žijí poslední z nich.... Otvírám knížku vzpomínek „Z Buzuluku do Prahy“, od generála Ludvíka Svobody. Uplynulo 80let, co zbylo z jejich statečnosti ? Na ty poslední žijící se nenašlo ani jedno místo mezi těmi nedávno vyznamenanými. Prezidentova hradní medailová nadílka na ně zcela zapomněla, o těch z východní fronty se prezident dokonce ani slovem nezmínil, cítím opět záměr, opět manipulaci s dějinami. Na piedestalu slávy místo skutečných hrdinů jsou veřejnosti předkládány jen figurky, či virtuální hrdinové.
V této souvislosti připomínám známý výrok jednoho pologramotného osvětáře z Černých baronů, „ kdo je hrdina, rozhoduje my, strana ! “ Dějiny se převracovaly, jak se těmto „osvětářům“ hodilo. Kácely se sochy, strhávaly pamětní desky, vytrhávaly se stránky z učebnic, probíhal hon na špiony. Byla to doba, kdy „strana“ rozhodovala, kdo je hrdina a kdo má být zapomenut. Trvalo mnoho let, než tyto hrdinové opět našli své důstojné místo v našich dějinách. Poučili jsme se z této doby ? Vážíme si dnes našich válečných hrdinů ? Neničíme opět jejich památku ? Právě 80.výročí osvobození Kyjeva československou brigádou se přímo nabízí k připomenutí jejich odkazu. Kyjev má pro nás určitou symboliku, již v roce 1914 byl i místem ustavení České družiny která se stala základem našeho vojska na Rusi a vedla k následnému ustavení našich legií. V poslední době je Kyjev cílem cest našich vládních politiků, kolik z nich tuto historickou skutečnost zde v Kyjevě připomenulo ?
Na konec listopadu připadá 128.výročí narození hrdiny od Kyjeva generála Ludvíka Svobody (*25.11.1895). Jeho životní příběh, to je přímo scénář pro velkofilm hollywoodského střihu, na jeho příběh by v zahraničí stály fronty diváků. Hrdina, který viděl smrt v tisících podobách, jméno Svoboda mu dal přímo osud, bojoval na frontách první i druhé světové války. Jako legionář prošel bitvou u Zborova, Bachmače, bojoval na sibiřské magistrále. Po okupaci 15.března 1939 odešel do zahraničí, jako velitel 1. československého armádního sboru v SSSR bojoval u Sokolova, Kyjeva, …. od 6.října 1944 osvobozoval Československo. Po návratu do vlasti pocítil i bolest nad ztrátou svého jediného syna Miroslava, umučeného v německém koncentračním táboře. Přicházely i další životní zkoušky, výslechy i ztráta zaměstnání.
Místo po těch našich hrdinech pokukujeme po těch cizích. Kádrováci opět rozhodují, kdo je hrdina a kdo má být zapomenut. Opět kádrují, jako ten pologramotný osvětář ….
zdroj : L.Svoboda „Z Buzuluku do Prahy“
