České národní listy

České Vánoce Josefa Lady I

Tento název nese kouzelná kniha, kterou uspořádal vynikající český básník Michal Černík a která pro stálý zájem malých i velkých vyšla v mnoha vydáních a pořád se těší zaslouženému zájmu čtenářů všech generací. Michal Černík nás sice letos v létě navždy opustil, ovšem jeho dílo tu zůstane jako trvalá hodnota naší kultury, stejně jako dílo velkého malíře Josefa Lady. Bez jeho obrazů a obrázků se zimní a vánoční tématikou a výjevy z rodných Hrusic si snad ani neumíme představit nejkrásnější a nejoblíbenější svátky roku. Ve světle současného neklidného světa a všudypřítomné komerce vyniká skutečná hodnota českých Vánoc ještě mnohem více, než v dobách, kdy svět byl ještě normální a nevládli mu arogantní sebestřední hlupáci či přímo zločinci, pro které je osobní zisk a postavení mnohem více, než obyčejná lidská slušnost a poctivost.

České Vánoce Josefa Lady se všemi zvyky a tradicemi, lidskou sounáležitostí, rodinnou pospolitostí, mravními hodnotami předávanými z generace na generaci, zůstaly kdesi daleko v minulosti. Stejně jako čas, kdy osobnosti představované panem učitelem, panem starostou a panem farářem platily v obci jako nezpochybnitelné autority disponující přirozenou vážností a důvěrou. To vše ostalo dávno v minulu. Pokryté prachem zapomnění. Jako by dnes už všechny tyto hodnoty byly na obtíž a brzdily onen údajně nezbytný neustálý hospodářský růst a cestu k ještě radostnějšímu životu a prosperitě nás všech bez výjimky.

Beznadějně zastaralý svět plný přežitků a nemoderního harampádí je přeci zbytečné připomínat v době, kdy se prý máme nejlépe v naší historii, ačkoliv, jaký to paradox, chudých a potřebných spíše dále přibývá a stále se neobejdeme ani bez potravinových bank, sbírek pro chudé a sociální pomoci pro statisíce našich občanů.  Inu, pokrok nezastavíme.

Žijeme v době, kdy vše nemilosrdně válcuje neviditelná pracka trhu, diktát zisku za každou cenu a jakékoliv hodnoty se měří až nezdravě často silou financí. Snad právě proto a o to více si vážíme věcí prostých, jen zdánlivě samozřejmých a opravdových duchovních a lidských hodnot. Hodnot, jejichž skutečnou cenu přirozeně nikdy nemůže určovat žádná účetní položka. Tím méně přímo a konkrétně vyjádřená financemi. Zejména v době Vánoc si lépe, než kdy jindy můžeme uvědomit, co je v životě opravdu důležité a bez čeho se docela dobře obejdeme.

Nepochybně se obejdeme bez nejrůznějších kýčovitých ozdob a blikátek, hyzdících naše příbytky. Někdy to dokonce vypadá, jakoby lidé nejen ve městech, ale i na venkově soutěžili o to, kdo si svůj dům vyzdobí více světélkujícími předměty, bez ohledu na jejich veškerý obludný nevkus, jež s sebou přináší. I zde přitom platí ono okřídlené a praxí všedních dnů potvrzované pravidlo, že méně mnohdy opravdu znamená více.

Malé dárečky, běžné dárky i velké, honosné a finančně velmi nákladné dary se již dávno staly pevnou součástí Vánoc i v našich končinách. I malý dárek darovaný od srdce však nepochybně potěší více, než nákladný a málo praktický dar. Vánoce přeci nejsou svátky, kdy se má soutěžit v tom, kdo více utratí a čí dar se bude pod stromečkem díky své ceně nejvíce vyjímat. Je lépe se raději zamyslet, zda tentokráte neobdarovat někoho velmi potřebného, kdo si užitečné a vlastně nezbytné dárky třeba pro své děti nemůže dovolit. Proč dávat další drahý dar někomu, kdo už má stejně skoro vše, příliš si toho ani neváží, když v blízkém okolí žije někdo opuštěný, kdo navíc musí počítat každou koronu?

Opravdu musíme po x-té sledovat známou pohádku a další a další notoricky ohrané pohádky a filmy, když společná rodinná procházka v přírodě nás jistě obohatí více, ačkoliv ona příroda ani koncem prosince zrovna příliš na zimu nevypadá a místo zbytků sněhu si tak domů přineseme spíše bláto. Zasněžená zimní krajina, kde ticho je tou nejhezčí hudbou, je sice k vidění již většinou jen na horách, to by nám však nemělo bránit ke společnému pobytu na čerstvém povětří místo až nezdravého sezení u televize.

Prosadil se už dávno i u nás trend, že kdo před Vánocemi nepodléhá všeobecnému shonu, stresu, horečnému shánění a nakupování ve velkém, ten prostě není IN. Naštěstí je stále dost i těch, kdo si nenechají všudypřítomnou reklamou a sdělovacími prostředky diktovat, co je pro ně v běžném životě i o svátcích důležité a bez čeho se docela dobře a bez jakékoliv viditelné újmy na těle i na duši obejdou.

A nakonec v neposlední řadě Vánoce přeci nejsou ani o tom, aby náš byt či dům byl naprosto dokonale uklizen, bez sebemenšího smítečka na koberci v obýváku. Je přeci mnohem důležitější uklidit si spíše v oblasti mezilidských vztahů či ve svém nitru. Ona je to přece jen větší námaha, tak proč si neudělat raději pohodlí u televize, než zavolat tomu, s kým jsme se před časem pohádali kvůli nějaké nicotnosti a popřát hezké svátky. Jenže právě i o tom ty svátky jsou. A je téměř jisté, že toho druhého takové přání většinou upřímně potěší. Možná více, než hmotný dar.

Čím dříve mladý člověk přijde na to, že ani k Vánocům, ani jindy během roku pro svůj život opravdu nezbytně nepotřebuje ještě modernější mobil, ještě lepší tablet nebo ještě výkonnější notebook, tím lépe pro něj.

Každoročně před Vánocemi se přímo roztrhne pytel s nejrůznějšími sbírkami, pokladničkami a konty ve prospěch potřebných. I zde ovšem platí osvědčená zásada – důvěřuj, ale prověřuj! Zdaleka ne každý projekt, který se tváří jako charita a humanitární pomoc skutečně také charitou a humanitární pomocí reálně je. Bohužel je obludné, ba přímo odporné, když někdo vydává charitu za vlastní zviditelnění a reklamu, a ještě k tomu zneužívá důvěry lidí v předvánočním čase.

Ano, i to co se nazývá charitou ve prospěch potřebných, může komusi dobře ukrytému za vznešená slova sloužit k vlastnímu zisku, reklamě či jakémukoliv jinému prospěchu. Lépe proto přispět malému, nenápadnému místnímu projektu, kde je pravděpodobná osobní znalost organizátorů a kde toky peněz lze snadno ohlídat a kontrolovat, než velké bombastické reklamě ve stylu zprofanovaného a politickým cílům sloužícího Člověka v tísni a jemu podobným.

Není nic horšího, než když o křesťanských hodnotách Vánoc hovoří či píše politik - farizej, který se, ač sám praktikující katolík (není nutnou podmínkou) a na oko veřejnosti vzorný křesťan, podílí aktivně z titulu své funkce na bezohledném okrádání důchodců, sociálně slabých a zdravotně postižených, osobní účastí v protinárodně a asociální vládě, jakou u nás po desítky let nepamatujeme. A co hůř, když takoví lidé ještě navíc přes všechny své hnusné praktiky považují dokonce i slovo mír skoro až za zakázaný výraz a navrch mají i tu neskonalou drzost zakazovat lidem s jiným názorem svobodně myslet, hovořit, psát a konat. A třeba jim i hrozit trestím stíháním či přímo kriminálem. Máme kolem sebe už dost i takovýchto případů, kdy justiční mafie sloužící vládním zločincům, šikanuje slušné lidi a honí je za svobodný názor po soudech. Ano, i o tom jsou naše dnešní poměry.

Pokračování

Bc. Miroslav Pořízek