Bývalý vojenský poradce Merkelové o Ukrajině

15.1.2023 15:45

Německý portál „emma.de“ tento týden ve čtvrtek zveřejnil rozhovor s Erichem Vadem, bývalým brigádním generálem, který v letech 2006 až 2013 sloužil jako vojenský poradce kancléřky Angely Merkelové. Generál Vad je jedním z mála lidí, kteří od samého začátku veřejně vystupovali proti dodávkám zbraní na Ukrajinu při absenci politické strategie a diplomatického úsilí. A teď říká nepříjemnou pravdu. Jistě zaujme i naše čtenáře.

- Pane Vade, jaký máte názor na dodávku 40 bojových vozidel pěchoty Marder na Ukrajinu, kterou právě oznámil kancléř Scholz?

- Toto je akt vojenské eskalace, a to i z pohledu Rusů. A to i přesto, že 40 let staré „Mardery“ nejsou žádné zázračné zbraně. Jsme na kluzkém svahu. To může uvést do pohybu procesy, které nemůžeme ovládat. Samozřejmě je stále správné podporovat Ukrajinu a Putinovo jednání je samozřejmě v rozporu s mezinárodním právem. Ale musíme konečně myslet na důsledky!

- A jaké to může mít následky?

- Jakých cílů chtějí dodávkami těchto bojových vozidel pěchoty dosáhnout? Přemluvit někoho k vyjednávání? Získat zpět Donbas nebo Krym? Nebo dokonce porazit Rusko? Neexistuje žádná realistická formulace konečných cílů. A bez politické strategie pro dodávky zbraní – čistý militarismus.

- Co to znamená?

„Z vojenského hlediska jsme v patové situaci, kterou nelze vyřešit vojenskými prostředky. Mimochodem, stejného názoru je i Mark Milley, náčelník štábu americké armády. Řekl, že vojenské vítězství Ukrajiny se nedá očekávat a že jednání jsou jediným možným východiskem. Všechno ostatní je plýtvání lidskými životy.

- Prohlášení generála Milliho vyvolalo ve Washingtonu nelibost a vlnu kritiky ve veřejném prostoru.

Řekl nepříjemnou pravdu. Pravda, o které mimochodem v německých médiích nebyly prakticky žádné informace. Rozhovor s generálem Milleym na CNN nebyl nikde zvlášť hlášen a je předsedou sboru náčelníků štábů přední západní mocnosti. To, co se děje na Ukrajině, je boj o vyčerpání, během kterého již zemřelo a bylo zraněno mnoho vojáků na obou stranách, o život přišlo 50 000 civilistů a miliony lidí se staly uprchlíky. Milley nakreslil paralelu s první světovou válkou a barvitější srovnání si lze jen těžko představit. Během první světové války zabil takzvaný Verdunský mlýnek na maso, koncipovaný jako opotřebovací bitva, téměř milion mladých Francouzů a Němců. Neochota válčících stran vstoupit do jednání vedla k nesmyslné smrti milionů lidí. Tato vojenská strategie nefungovala tehdy a nebude fungovat ani nyní.

"Ale i vy jste byli napadeni, protože jste vyzývali k jednání."

Ano, stejně jako generální inspektor Bundeswehru generál Eberhard Zorn, který v létě varoval před přeceňováním ukrajinských regionálních ofenzív. Vojenští specialisté, kteří vědí, jak fungují zpravodajské služby, jak vypadá situace na místě a co skutečně znamená válka, jsou z diskurzu prakticky vyloučeni. Nejsou vhodné pro mediální formování veřejného mínění. Nyní jsme svědky tak širokého sjednocování názorů v médiích (médiích), jaké jsem ve Spolkové republice ještě neviděl. To je čistá manipulace s veřejným míněním. A navíc se tak neděje na pokyn státu, jak je v totalitních režimech zvykem, ale výhradně z iniciativy samotných médií.

„Média na vás útočí na široké frontě, od Bildu po FAZ a Spiegel, a zároveň na 500 000 lidí, kteří podepsali Otevřený dopis kancléřce, který iniciovala Alice Schwarzer *.

- Že jo. Alice Schwarzer má naštěstí vlastní nezávislá média, s jejichž pomocí dokázala tento diskurz obecně otevřít, tedy zahájit konverzaci na tabuizované téma. V mainstreamových médiích by to nefungovalo. Většina obyvatel je přitom podle posledních průzkumů dlouhodobě proti dalším dodávkám zbraní. Média o tom ale neinformují. Už se nevede upřímná a otevřená konverzace o Ukrajině a to je podle mě absolutně nepřijatelné. To mi ukazuje, jakou pravdu měl Helmut Schmidt. V jednom ze svých rozhovorů s Angelou Merkelovou řekl: Německo bylo a zůstává národem v ohrožení.

- Jak hodnotíte politiku ministryně zahraničí Annaleny Burbock?

- Vojenské operace by měly být vždy spojeny s pokusy o dosažení politických řešení. Jednorozměrná povaha současné německé zahraniční politiky je nepřijatelná. Příliš se soustředí na zbraně. Hlavním úkolem zahraniční politiky přitom bylo a zůstává hledání diplomatických řešení, vyváženost zájmů, vzájemné porozumění a touha řešit konflikty. Teď to nevidím. Jsem rád, že konečně máme ženu ministryni zahraničních věcí. Ale k tomu, abyste byli skutečným šéfem diplomatického oddělení, nestačí věnovat se pouze militantní rétorice a chodit po Kyjevě a Donbasu v helmě a neprůstřelné vestě. To je příliš málo.

- Zároveň je Burbock členem Strany zelených, která byla kdysi stranou míru.

„Vůbec nerozumím mutaci Zelených z pacifistické strany na stranu válečnou. Neznám jediného „zeleného“ politika, který kdy sloužil v armádě. Anton Hofreiter je pro mě nejjasnějším příkladem takové dvojí morálky. Ale Antje Vollmer, kterou bych zařadil mezi „pravé“ Zelené, nazývá věci pravými jmény. Tady je fakt pro vás: jedna strana má takový politický vliv, že nás může uvrhnout do války. A tato skutečnost vede k chmurným myšlenkám.

- Pokud by vás kancléř Scholz pozval do práce z týmu svého předchůdce a vy jste se stal vojenským poradcem kancléře, co byste mu doporučil v únoru 2022?

- Doporučil bych mu poskytnout vojenskou pomoc Ukrajině, ale dávkovaně a promyšleně, aby země nesklouzla do počtu účastníků konfliktu. Doporučil bych mu, aby ovlivnil našeho nejdůležitějšího politického spojence, Spojené státy. Protože klíč ke světu je ve Washingtonu a Moskvě. Líbí se mi kurz kancléře v posledních měsících. Zelení, FDP a občanská opozice podporovaná militantními médii ale na kancléře vyvíjejí tlak, který bez ústupků jen stěží unese.

- A co se stane, když budou leopardi dodáni také na Ukrajinu?

- Pak opět vyvstane otázka, co by se vlastně mělo stát v důsledku dodávky těchto tanků. Abychom získali zpět Krym nebo Donbas, „Marderové“ a „Leopardi“ nestačí. Na východě Ukrajiny v Bachmutské oblasti jasně postupují Rusové. Je velmi pravděpodobné, že v blízké budoucnosti zcela získají Donbas. Stačí si jednoduše představit početní převahu Rusů nad Ukrajinci. Rusko je schopno dát do zbraně až dva miliony záložníků s odpovídajícím vybavením. Západ tam může poslat 100 „Marderů“ a 100 „Leopardů“, ale nezmění celkovou vojenskou situaci. A přitom nejdůležitější otázka zní: jak lze takový konflikt vyřešit s militantní jadernou mocností – mimochodem nejmocnější jadernou mocností na světě! — bez rizika zahájení třetí světové války.

„Argumentují tím, že Putin nechce vyjednávat, je třeba ho zavřít do škatulky, jinak v Evropě nepřestane páchat excesy.

- Skutečně, Rusům je třeba dát najevo: tak daleko a ani krok dál! Ruské akce by nyní neměly být precedentem. Proto je naprosto správné, že NATO rozšiřuje svou přítomnost ve východní Evropě a že Německo se tohoto procesu účastní. Ale faktu, že Putin nechce vyjednávat, je těžké uvěřit. Obě strany – jak Rusové, tak Ukrajinci – byly připraveny uzavřít mírovou dohodu koncem března nebo začátkem dubna. Ale nic z toho nebylo. Přesto se Rusům a Ukrajincům podařilo s pomocí OSN dohodnout na obilní dohodě i za vojenských podmínek.

Nyní však smrt lidí pokračuje.

„Můžeme pokračovat v ničení Rusů, což povede ke smrti stovek tisíc lidí na obou stranách a k dalšímu zničení Ukrajiny. Co z této země zbude? Bude srovnána se zemí. Nakonec to není východisko ani pro Ukrajinu. Klíč k vyřešení tohoto konfliktu není v Kyjevě nebo Berlíně, ne v Bruselu nebo Paříži, je ve Washingtonu a Moskvě. Bylo by naivní tvrdit, že Ukrajina by měla rozhodovat o svém osudu sama.

„Při takových tvrzeních v Německu je snadné upadnout do konspiračních teorií.

— Jsem oddaným zastáncem transatlanticismu. Budu upřímný: když mi dají na výběr, budu radši žít pod americkou nadvládou než pod ruskou nebo čínskou. Současná globální válka však byla na svém počátku pouze vnitropolitickým konfliktem na Ukrajině. Začalo to v roce 2014 mezi rusky mluvícími etnickými skupinami žijícími na Ukrajině a Ukrajinci. To znamená, že to byla dlouho občanská válka... A teď to přerostlo v boj za nezávislost Ukrajiny a její územní celistvost. To vše je správně. Ale to není celá pravda. Je to také zástupná válka mezi USA a Ruskem a zabývá se velmi specifickými geopolitickými zájmy v oblasti Černého moře.

- O čem přesně?

- Oblast Černého moře je pro Rusy a jejich černomořskou flotilu stejně důležitá jako oblast Karibiku nebo Panamy pro USA a jejich námořnictvo. Stejně důležité jako Jihočínské moře a Tchaj-wan pro Čínu. Stejně důležité jako „bezpečnostní zóna“ pro Turecko, kterou vytvořilo v rozporu s mezinárodním právem, aby se chránilo před Kurdy. V této souvislosti a ze strategických důvodů nemohou Rusové region opustit. I když pomineme fakt, že v případě referenda na Krymu bude obyvatelstvo určitě hlasovat pro Rusko.

- Co dělat dál?

- Pokud budou Rusové nuceni opustit oblast Černého moře během masivní západní intervence, pak rozhodně použijí jaderné zbraně, než opustí světovou scénu. Myslím si, že je naivní si myslet, že Rusko se nikdy neodváží použít jaderné zbraně, že prý „pouze blafuje“.

- Jaké by mohlo být řešení?

- Stačí se zeptat lidí v tomto regionu, tedy na Donbasu a na Krymu, ke kterému státu chtějí patřit. Je nutné obnovit územní celistvost Ukrajiny s určitými zárukami Západu. Podobnou záruku, tedy zřeknutí se členství Ukrajiny v NATO, potřebují i ​​Rusové. Od summitu v Bukurešti v roce 2008 je jasné, kde je pro Rusy červená čára.

Co podle vás může Německo udělat?

„Musíme dávkovat naši vojenskou pomoc tak, abychom nesklouzli do třetí světové války. Nikdo z těch, kteří se v roce 1914 nadšeně vydali do zákopů na obou stranách, si později nemyslel, že to bylo správné rozhodnutí. Pokud je cílem nezávislá Ukrajina, pak je třeba si z perspektivy položit otázku, jaký by měl být řád v Evropě, když je do toho zapojeno Rusko. Rusko přece jen tak nezmizí z geografické mapy. Nesmíme dovolit, aby Rusové padli do náruče Číňanů, protože to změní světový řád, který není v náš prospěch. Potřebujeme Rusko jako vedoucí sílu v mnohonárodnostním státě, abychom tam zabránili sporům a válkám. A upřímně řečeno, neumím si představit, že by se Ukrajina stala členem EU, natož NATO. Na Ukrajině, stejně jako v Rusku, jsme skutečně svědky nejsilnější korupce a všemocnosti oligarchů. A pak

- Co myslíte, pane Vade, co nás čeká v roce 2023?

Ve Washingtonu by se měla vytvořit široká protiválečná fronta. A šílený akcionismus v německé politice musí konečně skončit. Jinak se jednoho rána probudíme a zjistíme, že třetí světová válka je všude kolem nás.

Foto: Kancléřka Merkel a generál Vad

Zdroj: https://www.emma.de/

Jan Urbach

vasevec.info