Jdi na obsah Jdi na menu
 


Byli jsme vděční, že jsme vyvázli s holým životem

12. 8. 2020

Byli jsme vděční, že jsme vyvázli s holým životem

 

V září roku 1929 jsem nastoupila jako učitelka domácích nauk v Prunéřově u Kadaně.

Do roku 1935 jsem žila klidně. Pak začali Němci vlivem Hitlera,  Henleina a Franka provokovat a po zabrání Rakouska vystupovali už zcela nepřátelsky. Příkaz z Prahy zněl: Buďte na svých místech, neprovokujte. Chodili jsme tedy „po špičkách“. 14. září 1938 po Hitlerově projevu nás Němci přepadli na nádraží – utíkali jsme do strání podél řeky a trati do Klášterce n. Ohří. Stříleli, řvali „Heil Hitler“, Heim ins Reich“ apod.

Za několik dní jsme posledním vlakem – již ostřelováni – jeli od 6 do 24 hod. do Rakovníka. Těžko všechno vylíčit, zbyl mi jen strach a strašná nedůvěra. Museli jsme znovu začínat, nikdy jsme nic nežádali, byli jsme vděční, že jsme vyvázli s holým životem.

M. D., tehdy Prunéřov

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář