Broučci, co lidem nosí světlo
Broučci, co lidem nosí světlo
Dne 4.1.1846 se v početné rodině Karafiátových v Jimramově na Českomoravské vysočině narodil syn Jan. Chlapec vyrůstal v harmonickém prostředí rolnické rodiny, prodchnuté evangelickou tradicí. To také ovlivnilo celý jeho další život a pozoruhodné dílo. A protože to byl chlapec nadaný, byl dán na studia. Studovat začal na gymnáziu v Litomyšli. Později v Německu, v Guterslochu. V Berlíně, Bonnu a ve Vídni potom studoval bohosloví, v duchu rodinné tradice na evangelických školách. Během svých studentských let tedy poznal kus světa. Pobýval v Kolíně nad Rýnem, ve skotském Edinburghu a v německém Elberfeldu, v tamním Holandském sboru. Všude tam zdokonaloval své vzdělání a navazoval mnohá přátelství. Jako vychovatel a evangelický kněz působil v Roudnici nad Labem, Čáslavi a zejména Hrubé Lhotě v podhůří Beskyd. Všude tam, kde žil a pracoval, šířil mezi lidmi porozumění a pochopení. Bojoval proti náboženské nesnášenlivosti a byl vnímavý k lidským osudům a bolestem. Byl ale vnímavý i k přírodě. Ta se mu také stala inspirací k literárnímu dílu, kterým, se zapsal do dějin české dětské knihy.
Karafiátovi Broučci spatřili světlo světa v roce 1876 a okamžitě si získali srdce malých i větších čtenářů. Od svého prvního vydání následovala dlouhá řada dalších a oblibě se těší dodnes. Dočkali se i televizního zpracování a zvukové gramofonové nahrávky. Nechybí ani opera a další počiny Broučky inspirované. Není divu, že se stali i předmětem zájmu výtvarníků zvučných jmen, pro které se ilustrování Broučků stalo až prestižní záležitostí. Vojtěch Preissig, Josef Wenig, Marie Fischerová – Kvěchová, Jiří Trnka a nechyběl ani Ondřej Sekora. A mohli bychom pokračovat dalšími jmény z uměleckého světa. Přitom nelze říci, že by Karafiátův počin zůstal ve vývoji české literatury osamocený. Já sám se nemohu zbavit dojmu, že inspiroval i další známé autory a to nejen píšících pro dětské čtenáře. Od Broučků jakoby vedla cesta k divadelní hře Ze života hmyzu od bratří Čapků a také k dílu Ondřeje Sekory, autora proslulého Ferdy Mravence.
Kde se ale vzal takový úspěch a trvalá popularita? Inu, Jan Karafiát dovedl vycítit dětské vidění světa a touhu po chápavém, vlídném prostředí rodiny a blízkých sousedů. Prostředí s laskavým přístupem k ostatním a shovívavostí i pro drobné poklesky a chybování. A navíc, Broučci nejsou jen tak ledajací broučci. Jsou to broučci svatojánští, tedy světlušky. A Karafiátovi broučci mají poslání. Svítit za nocí lidem a se světlem jim přinášet i všechny ty krásné vlastnosti, kterými oni sami žijí. Vzájemnou úctu, pochopení a laskavost.
Ovšemže i Broučci se nevyhnuli některým kritikům. Vytýkala se jim sentimentalita, dokonce i přítomnost modlitbiček, pasivita a přílišná odevzdanost a pokora.
Jsem přesvědčen, že v tomto ohledu nemají kritici pravdu. Vždyť i rodina broučků musela čelit nebezpečí a jejich modlitbičky byly upřímné ve své bezprostřednosti a prostotě. Také vycházely z tradic evangelíků a Českých bratrů. A ona pokora a odevzdanost? Připomeňme si závěr knihy. Jistě, oni za mimořádně kruté zimy zmrznou a to poslušně zmrznou, ale na jaře na tom místě vyrostou chudobky. Nejde tedy o pokoru před nějakým tyranem ale pokoru před koloběhem světa a mocí přírody. A na tu jsou diktátoři a tyrani krátcí. No řekněme, není v těch Karafiátových Broučcích vlastně úžasná síla?
Jiří Pondělíček
člen předsednictva ČSNS
