Jdi na obsah Jdi na menu
 


Boj o český jazyk IV

2. 4. 2022

Boj o český jazyk  IV

      

      V sobotu se město oblékalo do slavnostního. Byli vítáni hos­té z jiných míst. Vlaky jich přivážely stále více. Přijeli také poslanci Schönerer a Iro, na nádraží je vítaly stovky lidí.

Odpoledne byla konference, na níž byla přijat manifest k německému národu, pak porada v Městském domě. Příliv hostí pře­plnil všechny hotely, hospody i privátní domy až po střechy. Vlálo mnoho vlajek, hajlovalo se, četníků byly plné ulice a vyzývali chodce k rozchodu.

     Byl pěkný večer, před teplou nocí, po níž následoval horký den nejen meteorologicky, ale i následujícími událostmi.

     Probudila se neděle 11. července 1897, byl krásný den. Na cheb­ské nádraží přijížděly vlaky a vyplivovaly spoustu návštěvníků. Jen saský ranní vlak jich přivezl více jak tisíc. Všichni měli na klopě oblíbenou květinu císaře Viléma Velikého. Každý zdravil "Heil!".

Na všech domech vlály vlajky, jen na úředních budovách ne! Městské domy však byly vyzdobeny. Zákaz určitě nikoho neodradil, seš­lo se asi 10 000 lidí. Náměstí bylo plné.

V devět hodin se dal protestní průvod do pohybu. V čele říšští a zemští poslanci s místní honorací. Šli dolů Kamennou, pak Kři­žovnickou. Ženy je z oken zasypávaly květinami, pochodující odpo­vídali mohutným "Heil! ". Pod hradem holdovali staré císařské falci. Došli k uzavřené Střelnici. Před ní stál kordon četníků a finančníků s nasazenými bajonety a dva jízdní policisté. Velel komisař Khal z Prahy. Poslanci jménem 73 říšských poslanců vyža­dovali vstup. Když jim nebylo vyhověno, šla deputace k okresnímu hejtmanovi. Pan von Stadler na zákazu trval. Nechali tedy protest zaprotokolovat. Když se vrátili s nepořízenou, dav ocenil policii hlasitým "fuj", ale nastoupil cestu zpět k náměstí. Zase padaly kytky a hajlovalo se.

Sněm konali v městském domě, dnes je tam muzeum. Poslanci se shromáždili na pavlači, zástupci měst se tísnili na dvoře. Nej­dříve plamenně hovořil Dr. Funke. Pak Dr. Pergelt přečetl připra­vený protest proti zákazu. Zavazoval poslance, že budou dále bo­jovat i když budou oběti, dokud vláda bude ohrožovat německý ná­rod. Pak se zase ujal slova Funke. Také vyzýval k boji dokud se nevrátí právo a tvrdil, že jde o historický den. Rozčílil se, že čeští biřici a orgány finanční stráže nasadili bajonety na němec­ké hrudě. Hajlovalo se německému národu v Čechách a v celém Rakou­sku.

    Už dopoledne se na náměstí odehrálo divadlo. Jezdili tam na koních pražští policisté. Policejní prezident Lukáš si podřídil městskou policii, proti čemuž starosta protestoval, že porušil autonomii města. Pak četníci a finanční stráž vytvořili řetěz přes celé náměstí a vytlačovali. davy do postranních ulic, které potom uzavřeli a nikoho na náměstí nepouštěli. Ve městě bylo více stráží jak lidi. Zase na náměstí rajtovala jízdní policie. Chebáci jásali a volali bravo, když si některý jezdec nechtěně vyměnil sedlo za dlažbu.

Bylo rozhodnuto přeložit schůzi do nedalekého Waldsassenu. Šlo tam deset tisíc lidí. Silnice na Wiesa se rovnala pochodují­címu mraveništi.  Do Wiessu se také stáhlo četnictvo, ale nezasáhlo. Po překro­čení hranice se obraz změnil. Po bavorských strážích se slehla zem. Za několik minut byl Waldsassen velkoměstem. Poslanci už čekali v hospodě Zum Lamm (U beránka). Bavorský četník přišel upozornit, že z rakouské strany je oznámena schůze na Kostelním náměstí, ale že nebyla 24 hodin předem hlášena. Přesto se konala.

Místo je malé, vše se tam nevešlo, byly okupovány i nízké střechy a okolní stromy. Každý chtěl slyšet řečníky. Hovořilo několik poslanců. Všichni velmi ostře. Vysvětlovali, že sem ne­přišli dobrovolně, ale že k tomu byli přinuceni bajonety. Stěžo­vali si Němcům v říši, jaké násilí je na nich pácháno. Lehr na­vrhl vytvoření "Notwehr "(Nouzové obrany).Jiní varovali před pro­vokacemi Badeniho cirkusu a veřejnými násilnostmi stráže. Nako­nec si zazpívali Wacht am Rhein a Deutschland, Deutschland über alles....

Večer přijel z Waldsassenu do Chebu mimořádně dlouhý vlak, přivezl 4 000 demonstrantů. Na nádraží je čekalo dalších 6 000 lidí. Za řevu a hajlování došli až k náměstí. Tam je zastavil kordon četníků a za nimi vojáci. Všichni nabité zbraně a nasaze­né bajonety. Na ulici vznikla zácpa. Navíc zezadu zaútočila jízdní policie. Jezdci bili šavlemi na plocho, rozzuření egerlendři do koní píchali holemi a deštníky a shazovali jezdce z koní. Policajti hnali koně do davu. Nejsprostější nadávky padaly z obou stran. V mele došlo k několika zraněním. Byli popícháni, zranění ranami šavlí na plocho i pažbami vojáků, ba i pošlapaní. Přihlížející z oken prý omdlévali. Zatčeno bylo 21 demonstrantů, z toho 15 předáno do věznice a na zásah starosty už druhý den propuštěno.

Příští Egerer Zeitung přinesl vyjádření starosty Gschiera, který chválil městskou policii, že se ničeho zlého nedopustila a protestoval proti zásahu a městská rada rozhodla, aby proto­koly se zraněnými byly využity k propagaci v tisku a byly pře­dány státnímu nadvládnímu k podání žaloby na příslušníky stráže, která provedla zásah. Obžalován byl i český četník, který z okna ubikace vyvěsil tři kusy látaky, v barvách bílá-červená-modrá. Když odmašíroval nechal tento provizorní prapor na místě a teď byl sejmut a měl posloužit jako corpus delikti obžalobě proti Václavovu synovi.

Jezdci i četníci měli potíže se zásobováním, nikdo jim ne­chtěl a nesměl nic prodat. Bylo zřízeno tiskové středisko, aby události večera mohly být co nejlépe žurnalisticky využity: No­viny měly co psát, nadávalo se na Badeniho a na Čechy. Josef Řehka