České národní listy

Boj jednotek čs. armády a SOS proti maďarským teroristům pokračoval

U Vyloku přešla 11. října hranice velká tlupa maďarských teroristů, zpravodajský odhad mluvil o celém praporu, tedy asi o 380 mužích. Pohybovala se v prostoru Šalanek proti nim z počátku stálo jen družstvo SOS. Do boje 12. října vstoupil třetí prapor 45. čs. pěšího pluku, jeden prapor 36. pěšího pluku a výzvědný oddíl 42. hraniční oblasti. Zasáhly také tři čs. tanky a tři letadla. Do zajetí padl jeden z velitelů teroristické bandy - kapitán baron Ernst Berzewitz. Boje se protáhly do 13. října, kdy se jedna větší skupina, snad rota, pokusila probít zpět do Maďarska. Nepodařilo se to. Nicméně některým jednotlivcům a malým skupinám se podařilo proklouznout z obklíčení. Po leteckém útoku a svržení několika bomb se vzdalo 197 mužů a 8 důstojníků. Také kořist odváželo několik aut (259 pušek, 14 kulometných pistolí, 38.000 nábojů pro pušky a 4.000 jiných nábojů). Část teroristů prchala směrem na sever, k polským hranicím, když ústup na jih do Maďarska jim byl odříznut. Ke střetnutí došlo ještě u Hatě a Fornoše. Kořist se zvýšila o dalších 60 pušek.

20. a 21. října se rozhořely boje kolem Popova. V prostoru Strabičovo-Goronda zaútočila skupina teroristů 15. listopadu 1938. Padl tu vrchní respicient František Kalousek. Další hlídka SOS se stala cílem přepadení 19. listopadu 1938 u Černého Ardova. Jeden československý voják byl zraněn.

Na dělení Československa se chtělo podílet také Polsko a proto jeho vláda připustila organizaci teroristů, kteří napadali severní hranici východního Slovenska a Podkarpatské Rusi. Čs. výzvědná služba hlásila, že teroristé jsou organizováni v polomilitaristické skupině Strzelec, působící na Tešínsku, ale někteří členové se nechali dopravit na východ od Dukelského průsmyku. Na teroristické akce upozornil také vojenský atašé z Varšavy.

Po stránce strategické se tedy nemohlo jednat o překvapení, po stránce taktické však nikdo nevěděl, kde teroristé zaútočí a kdy. Polsko a Maďarsko si tehdy přály mít společné hranice, toho se dalo dosáhnout jen tím, že Maďarsko zabere Podkarpatskou Rus. Polsko na to také myslelo, ale německá tajné služba právě v této oblasti podporovala ukrajinské nacionalisty a fašisty. A Ukrajinců mělo Polsko již několik milionů a navíc nechtělo klást překážky nacistickým záměrům. Ty kolísaly mezi možností připojit Podkarpatskou Rus k Maďarsku a nebo zde vytvořit vazalskou Podkarpatskou Ukrajinu pod ochranou Německa, která by v budoucnu byla základnou pro získání Ukrajiny v SSSR. Maďařsko mělo být odměněno až podle situace, a podle toho, jak se bude podílet na likvidaci Československa. Krátký čas Budapešť uvažovala o autonomii pro Rusíny, ale byl to jen nezávazný slib jednomu politickému proudu, který na Podkarpatské Rusi existoval. Působil tu též směr proruský, proukrajinský a pročeskoslovenský. Současně i směr demokratický a směr fašistický, podporovaný z Německa. To mělo zájem na takovém vývoji, aby bylo možno tvrdit, že Československo je umělý útvar, neživotaschopný, rozpadající se zevnitř. Když dojde ke nepokojům může dokonce Německo zakročit a tvářit se jako zachránce míru. Ostatně v tomto duchu vysvětlovala nacistická propaganda také 15. březen 1939.

A nyní přenesme pozornost na československo-polskou hranici. Již 20. října 1938 zjišťovali důvěrníci finanční stráže, že na polské straně se pohybují a soustřeďují ozbrojené tlupy s nepřátelskými pokyny proti republice. 24. října zazněly již první výbuchy trhavin u Nižních Verecek. O den později, 25. října, překročily státní hranice dvě skupiny, každá o 20 mužích. Pronikly v prostoru Sinovírské Poljany. Polští finančníci doprovodili příslušníky Strzelce až k hranicím a zabezpečili jim i přechod. Do zajetí padl Marian Pysze, student a člen organizace Strzelec. Pro naše zpravodajce to znamenalo příliv nových informací. Vysvětlil nejen akci u Vučkova, ale i záměry a organizaci přepadových skupin. Padl tu místní občan Josef Loj, zasažený zákeřnou střelou ze zálohy. Zastřelen byl též vrchní strážmistr Tomáš Kalčík. 12. a 13. září příslušníci finanční stráže palbou rozehnali další polskou tlupu v úseku Brustura-Nižní Kolčava. I na této hranici zasahovalo do boje čs. obrněné auto. Na přepadení oddělení finanční stráže v Novoselici 31. října se podílelo asi 200 mužů, ale zpravodajský rozbor ukázal, že jich bylo přece jen méně. Případně část zůstala v záloze.

Stráž obrany státu při obraně republiky 1938-1939, Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.