Boj hazlovského družstva SOS II

PRVNÍ ÚSTUP

Ustoupili jsme do Hazlova, noc jsme strávili v prostorách četnic­ké stanice. V budově byl také obecní úřad, v jeho kanceláři jsme ob­jevili balík konopných provazů se smyčkami, zanechali je tam ord­neři než utekli z vesnice před naším příchodem. Provazy prý tam při­pravili pro nás, na nich jsme měli být oběšeni. To jsme se dozvěděli lid komunistů a sociálních demokratů, kteří ještě v obci zůstali.

Všichni Češi a většina antifašistů se již odstěhovala, podle mo­bilizačního rozkazu, nechal poštmistr na poště otevřenou pokladnu a klíče v zámku.

Ještě než jsme ustoupili z Hazlova, henleinovci na věži kostela vyvěsili vlajku s hákovým křížem. Do čtrnácté hodiny ji nechtěli se­jmout, pochopili jsme, že chtějí, aby ji viděli lidé až půjdou z práce. Donutili jsme je k jejímu odstranění ihned.

Když jsme ustupovali k Horním Lomanům, v lese nás potkal Ně­mce, který velmi dobře hovořil česky. Hned nás začal přesvědčovat, abychom se nebáli a nacistům odevzdali zbraně. Pochopitelně jsme mu nevěřili. Pak jsme zaujali bojové postavení. na širokém úseku od rybníka Amerika, až k přejezdu tratě za Horními Lomany. Co nás tam bude čekat, o tom jsme neměli tušení.

HORNÍ LOMANY

Na silnici byly pokáceny stromy, z nich a telegrafních tyčí, byla vybudována mohutná barikáda, která uzavírala ašskou silnici v mís­tech, kde dnes stojí pomníček. Sloužilo tam celé družstvo. Ve dne jsme odpočívali na nedalekém hřbitově mezi hroby. Později část druž­stva byla odvelena k rybníku Amerika.

Nedaleko byla elektrárna v Dolních Lomanech, tu střežila jed­notka policie. Jeden z jejích příslušníků byl raněn do prsou a převá­žen na nákladním autě do nemocnice v Plzni.

Ve Františkových Lázních v té době konala službu místní němec­ká policie vyzbrojená brokovnicemi. Město bylo plné nacistických praporů i na věži kostela v Horních Lomanech vlál hakenkrajc. Do­nutili jsme faráře sejmout jej a vyvěsit naši státní vlajku. Totéž jsme udělali ve Františkových Lázních, ale vždy do rána zase vlály nacis­tické fangle. Policii jsme sebrali zbraně a strhli z rukávů pásky s há­kovým křížem.

Příslušníci freikorpsu neustále stříleli po našem postavení. Pře­pady následovaly většinou po signálu z Kapelenbergu v Sasku, kaž­dý večer tam jako signál vzplál veliký bengálský oheň.

Nakrátko k nám přidělili bývalé legionáře, praporčíky četnictva, Hořčičku z Hranic a Nerada z Hazlova. Prvního do funkce velitele družstva nebo snad čety. Jednou, když nás zase freikorps napadl palbou, zbledli, zalehli do příkopu a museli být převezeni do zázemí.

Tak neslavně skončila jejich bojová činnost. Velení zase převzal strážmistr Václav Vačkář.

Jindy, když jsme leželi u Horních Loman a byli pod palbou na­cistů, přišli k nám do zákopu zahraniční novináři, Britové, Francouzi i další, německy mluvící. Nabízeli nám čokoládu a cigarety. Jonáš jim do toho praštil, až mu tyto hosty doprovázející důstojník vynadal, že se tak s novináři nejedná. Chtěli od nás, abychom šli do protiúto­ku, chtěli psát o bitvě. Nedočkali se.

Také jsme zapálili benzinovou pumpu, kterou jsme měli v zádech a zastavili vlak, který Němci chtěli převézt do říše.

K tragédii došlo po druhé hodině ráno 28. září. Službu u zátarasu měli dozorci Finanční stráže Rudolf Josiek a František Serbousek, oba z Hazlova. Od Aše přijela motorka a před zátarasem se objevili dva Němci. Špatnou češtinou volali, že jsou sociální demokraté. Pak: "Nicht schiessen, wir sind Ihre Kameraden" (Nestřílet, my jsme vaši kamarádi), hlídka nečekala žádný podvod. Josiek vyšel před bariká­du a v tom okamžiku byl přepaden, vyrvali mu pušku a zastřelili jej. Palba z naší strany byla v noci neúčinná. Zákeřní vrazi prchali k Aši.

Josieka, chlapce z Třince, jsme nesli na improvizovaných nosít­kách na velitelství roty SOS do Františkových Lázní. Přivolali jsme k němu lékaře, MUDr. Žižka už jenom konstatoval smrt, po průstřelu břicha a vykrvácení.

Večer, po zavraždění Josieka, byla část našeho družstva u závor, za vesnicí Horní Lomany zase napadena palbou. Chlapci to už nevy­drželi. Vyrazili do protiútoku. Podporovalo je naše obrněné auto. Hnali nacisty z jejich předsunutého postavení u blízkých kaolinových jam. Naše obrněné auto tam zlikvidovalo dva příslušníky freikorpsu.