Bezpečnostní záruky pro Rusko. Národně existenční otázka. Putin nehodlá ustupovat.
Bezpečnostní záruky pro Rusko. Národně existenční otázka. Putin nehodlá ustupovat.
Rozkladný vliv Západu může být zničující. Rusko diktuje podmínky. Stop vydírání, ničení rodiny a genderovému moru?
27. 12. 2021
Petr Akopov vysvětluje současnou ruskou pozici - nakolik jsou Putinem požadované záruky bezpečnosti ze strany USA a NATO nutné pro národní celistvost Ruska a zachování tradičních rodinných hodnot
Problémy, které si sami vytvořili, by měli vyřešit oni sami – takto se na své tiskové konferenci vyjádřil Vladimír Putin k situaci s vysokými cenami plynu v Evropě. Podobnými slovy se však ruský prezident mohl vyjádřit i k nejžhavějšímu tématu poslední doby: Západem omílané „hrozbě“ ruského útoku na Ukrajinu a ruskému recipročnímu požadavku na záruky naší bezpečnosti ze strany Západu (aby se mimo jiné zřekl plánů na atlantizaci Ukrajiny).
Koneckonců krizi, v níž neustále zaznívá slovo „válka“, vyvolal Západ – a měl by ji tedy řešit on. Mysleli si, že vyvíjejí tlak na Rusko, ale ve skutečnosti se sami zahnali do kouta. A nyní si již klade podmínky Rusko: nejprve je zformulovalo v návrzích smluv a nyní v Putinově tvrdé formulaci, kterou uvedl v odpovědi na otázku britské novinářky:
Reportérka Sky News se Putina zeptala, zda by Rusko mohlo poskytnout záruky neútočení na Ukrajinu a jakoukoli jinou evropskou zemi – a obdržela nečekanou odpověď, která nebyla pouhou námitkou, že „nikoho neohrožujeme“, ale vyjádřila zcela konkrétní požadavek. Putin připomněl, že jsme byli „bezostyšně podvedeni“ pěti vlnami rozšiřování NATO na východ a rozmístěním raket na samém prahu Ruska. A na to Putin přímo řekl: „Naše kroky nebudou záviset na průběhu rozhovorů, ale na bezpodmínečném zajištění bezpečnosti Ruska dnes i v historické perspektivě.“
Putinova červená linie
Další posun NATO na východ je podle prezidenta nepřijatelný:
„My nejsme ti, kdo někoho ohrožují. < ... > A vy ode mě požadujete nějaké záruky. Vy nám musíte poskytnout záruky. Vy! A to okamžitě. Nyní. A ne vše kamuflovat na desítky let dopředu nějakými nejasnými řečmi o potřebě zajistit bezpečnost pro všechny, aby si každý mohli plnit své vlastní plány.“
Rusko tak zcela převrací narativ vnucovaný Západem: ne, že vy jste znepokojeni ruskou hrozbou, ale my už vážně dál nehodláme tolerovat vaši agresi – a požadujeme okamžité bezpečnostní záruky čili hodláme přinutit Západ, aby se stáhl z Ukrajiny a postsovětského prostoru. Aby ustoupil ze svých vojenských plánů – ale atlantisté si dobře uvědomují, že strategicky jde o geopolitické panství v regionu jako celku. Co tedy mohou odpovědět Putinovi?
Nehodláme jít na kompromis ohledně vstupu Ukrajiny do aliance? Taková odpověď je už pro samotné atlantisty nemožná – protože jejich výrok „nepůjdeme do války za Ukrajinu“ se rovná úplnému rozvázání rukou Moskvě v ukrajinské otázce.
Žádné další přešlapování
Proto Putin postavil atlantisty před vynucený tah – jakýkoli jejich další krok situaci jen zhorší a oni si budou muset vybrat mezi dvěma špatnými možnostmi. Odmítnout další vyjednávání s Ruskem a tím mu dát volnou ruku v otázce Ukrajiny? Nebo přistoupit na jednání, souhlasit s poskytnutím bezpečnostních záruk, tj. slíbit, že Kyjev nebude přijat do NATO, a tím podrazit nohy současným ukrajinským elitám, které nepočítají s jinou budoucností Ukrajiny než atlantickou?
Putin požaduje okamžitou odpověď – v diplomatickém jazyce to znamená rychlé zahájení jednání na velmi konkrétní téma. Západ je již připraven na jednání, která mohou začít v lednu. Ještě se však uvidí, co tím myslí: zamlžování ruských návrhů a měsíce neplodných diskusí bude Moskva vnímat jako faktickou absenci vůle k dohodě.
Když před měsícem Putin poprvé hovořil o nutnosti donutit Západ, aby poskytl Rusku seriózní dlouhodobé záruky naší bezpečnosti, vysvětlil to tím, že „takto existovat a neustále se domýšlet, co se může stát zítra, Rusko dál nemůže.“ Čili potřebujeme strategickou důvěru.
Na velké tiskové konferenci Putin také hovořil o potřebě dlouhodobého plánování – ale v souvislosti s tématy, které se vztahů se Západem formálně netýkají. Ve skutečnosti však tato otázka přímo souvisí s válkou a mírem, a dokonce i se vztahem ke globalistickému projektu.
Rodina je základ státu
Prezident byl dotázán, jak dospět k tomu, aby Rusko, které si již odvyklo budovat rodinu a zdráhá se plodit děti, mělo znovu mnohodětné rodiny – přitom se zaměřením na duchovní, nemateriální způsoby, jak dostat zemi z demografické (ale ve skutečnosti hodnotové) propasti. A právě zde Putin připomněl dva údery proti demografickému růstu, které naše země v minulosti utrpěla: bylo to během Velké vlastenecké války a v devadesátých letech minulého století, kdy se „plánovací horizont omezil na minimální míru“.
Je jasné proč – nejen díky materiálním problémům, ale také z důvodu kolapsu státu a společnosti, z důvodu zhroucení ideálů a hodnot. Z těchto běd jsme se již vzpamatovali, podobná beznaděj tu už není – a k tomu se Putin od prvních let své vlády snaží zvrátit demografickou situaci celým systémem opatření na podporu rodiny s více dětmi.
Rusko se však přesto vylidňuje – po několika letech růstu porodnosti nadešel dočasný pokles, protože dorostla početně slabá generace z devadesátých let. Ta má navíc jiné priority: v postindustriální urbanistické společnosti rodinné hodnoty ustoupily před kariérně-hédonistickými. A k tomu v posledních letech přichází ze Západu „genderový mor“, „tmářství“, jak to nazval Putin, rozmělnění vlastního pojetí muže a ženy. A právě tento boj za rodinu a děti je pro Rusko klíčový a rozhodne nejen o hodnotách našeho národa, ale také o jeho právu na život v éře posthumanismu nastupujícím v sousedním Západě.
Proto je tak důležité, co k tomu Putin řekl: „Je třeba postupně a nenápadně vštěpovat našemu lidu pochopení, že mateřské štěstí a rodinné štěstí mají přednost před hmotným blahobytem.“
Slovo „vštěpovat“ by nemělo nikoho překvapovat – protože opačný tlak je na takové úrovni a takové intenzity, že bez vědomého společného odporu jsme odsouzeni k porážce. Proto potřebujeme dlouhodobý plánovací horizont – jak na nejdůležitějším vnitřním poli, tak na vnější frontě. Získání záruk relativního klidu a bezpečnosti na vnějším obrysu nám poskytne větší možnosti pro zachování a rozmnožení obyvatel, což je náš hlavní národní úkol.
