Běžná česká rodina je drcená vysokými cenami.
Běžná česká rodina je drcená vysokými cenami.
Vláda? Nic! Šéfka komunistů vytáhla čísla
12.03.2022 11:35 | Rozhovor
„K smíchu! Nebo spíš k pláči! Pomoc českým lidem ze strany vlády je opět nulová,“ říká v reakci na postoj pětikoalice nejen k cenám pohonných hmot europoslankyně a předsedkyně za KSČM Kateřina Konečná a dává za příklad Polsko nebo Maďarsko. Mluví o vyřizování si účtů s Andrejem Babišem i o situaci řady lidí v ČR. Vyloučení ruských tělesně postižených sportovců z paraolympiády označila za „naprostou ubohost“ a vyjádřila se i k tomu, co se děje kolem Jarka Nohavici. Nevynechala ani udílení státních vyznamenání.
Běžná česká rodina je drcená vysokými cenami. Vláda? Nic! Šéfka komunistů vytáhla čísla
Foto: archiv K. Konečná
Popisek: Europoslankyně Kateřina Konečná
Když se podíváme na sociální sítě, čím dál víc lidí vládě vyčítá, že sice řeší válku na Ukrajině, což je samozřejmě v této situaci pochopitelné, ale tak nějak zapomíná řešit i problémy lidí, kterým vládne. Souhlasíte s těmito výtkami?
Souhlasím. Pomoc lidem zasaženým válkou je jedna věc, ale když kašlete na vlastní občany – jak to vláda systematicky dělá – nelze to ničím omlouvat. Ani Ukrajinou. Já na rozdíl od vládních papalášů mám pochopení pro naše občany, kteří zápasí s úřady a českými institucemi. Běžně měsíce, někdy i roky. Ať už se jedná o invalidní důchody, příspěvky na péči, na kompenzační pomůcku a další a další věci. E-mailovou schránku mám plnou příběhů lidí, kteří – ač nemají třeba ruku – nedosáhli na plný invalidní důchod; rodičů, jež dělají sbírky na zdravotní pomůcky pro své děti; seniorů, kteří nezvládají platit nájem a nemohou se dostat do domovů důchodců, protože není místo. Kdy někdo pomůže těmto lidem?
Je super, že města i kraje začaly řešit ubytování pro Ukrajince. Ale – jak jsem řekla v posledním dílu svého pořadu Bez obalu – v naší zemi máme 62 tisíc českých rodin v bytové nouzi a dalších 400 tisíc lidí je ohroženo ztrátou bydlení. A mezi nimi dokonce 100 tisíc dětí. Dočkají se i oni rychlého a účinného řešení?
V reakci na velké zvyšování cen pohonných hmot vláda rozhodla o zrušení povinného přimíchávání biosložky a o zrušení silniční daně pro osobní vozidla a dodávky do dvanácti tun. Budou také probíhat kontroly distributorů ohledně marže. Zastropování cen pohonných hmot ale vláda odmítá. Co na to říkáte? A srovnejme přístup naší vlády s okolními státy…
Vždyť nám přece ještě nedávno představitelé těchto stran tvrdili, že vše vyřeší neviditelná ruka trhu. A ta opět selhala. Výše marže přece je svobodným rozhodnutím podnikatele – v tomto případě pumpaře. I když se mi jejich praktiky samozřejmě nelíbí. Já na rozdíl od vládních činitelů nejsem pokrytec, protože jsem výši marží kritizovala už dávno předtím. A to i u obchodních řetězců, které mají na některých druzích zboží přirážku i přes 100 %. I pokud se na to podíváme obecně, tak české zákazníky obchodníci v průměru obírají víc než ti němečtí nebo rakouští.
Ale zpět k „pomoci“ vlády. Přimícháváním biosložky, respektive jejím zrušením, si vládní strany vyřizují účty s A. Babišem, ale reálný dopad na cenu PHM je sporný. Zrušení silniční daně se dotkne jen části podnikatelů využívajících vozidlo pro podnikatelskou činnost. A že i jim by to nějak zásadně pomohlo, se rovněž říct nedá, protože roční sazba se pohybuje od nuly až do nějakých osmi tisíc korun. To je v současné situaci jedna až dvě nádrže.
Co je ovšem nejdůležitější – podle našich odborníků – lze i tyto velmi chabé náplasti realizovat až od 1. července (v nejoptimističtějším scénáři), protože musí dojít nejprve ke změně zákona. Tohle, co předvedla pětikoalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátů a STAN, je k smíchu. Nebo spíš k pláči. Pomoc českým lidem ze strany vlády je opět nulová. Na rozdíl například od Polska, kde snížili daň na PHM, nebo Maďarska, kde ceny zastropovali.
Prudký nárůst cen pohonných hmot, plynu, elektřiny, potravin… Jak to podle vás „běžné“ české domácnosti zvládnou? Kam podle vás to vše nakonec povede?
Statistiky – dokonce ty, které si nechávají dělat bankovní domy – dlouhodobě ukazují, že třetina domácností má problém vyjít se svými příjmy. To nelze přejít mávnutím rukou a mlčením. Právě tito lidé totiž pocítí extrémní zdražování jako první. Jak jsem říkala v minulém rozhovoru – u těchto rodin nemůžeme mluvit o žití, jen přežívání.
Inflace v lednu, tedy bez vlivu ukrajinského konfliktu, vyšplhala na neskutečných 11,1 %. Únorová a březnová čísla podle mě budou ještě mnohem horší – srovnatelná s těmi nejhoršími polistopadovými roky. A vláda? Opět nic. Ticho.
Německo odmítlo zákaz dovozu ruské ropy a plynu s tím, že se bez těchto dodávek Evropa neobejde. Co na to říkáte?
Že je to jeden z mála rozumných kroků, které jsem za poslední dobu zaznamenala.
Sankce kvůli válce na Ukrajině se dotkly i umělců a sportovců. A to nejen těch ruských. Problémy, zdá se, má například i náš zpěvák Jarek Nohavica. Ten odmítl vrátit ruské umělecké ocenění, následně mu zrušili koncert v Polsku, Člověk v tísni odmítl peníze z jeho charitativního koncertu, Olomoucká univerzita mu nepronajme halu… Jak tento přístup vnímat? Připomeňme ale také, že na druhou stranu jeho květnové koncerty v pražském O2 Universu jsou prý již téměř vyprodány…
Myslím, že ve slovech Jarka Nohavici – že dostal vyznamenání za svou uměleckou činnost, nikoli za válčení – je celá podstata. Nechala bych na lidech, aby svobodně svou účastí nebo neúčastí rozhodli, koho a kde chtějí slyšet nebo vidět.
O politické neziskovce Člověk v tísni jsem si nikdy nedělala iluze, ale že se k iracionální fóbii přidá i olomoucká univerzita, to jsem nečekala. Za naprostou ubohost pak považuji vyloučení ruských tělesně postižených sportovců z paralympiády. Koho z veřejného života vyloučíme příště? Toho, kdo má rád ruská vejce, nebo kdo se svezl na ruském kole? Tady ten hon jsem přirovnala k mccarthismu v USA v 50. letech. A vypadá to, že jsem se trefila. Bohužel.
Udílení státních vyznamenání se i tentokrát stalo předmětem mnoha diskusí. Někteří naši politici, ale například i rektoři a další pozvání nepřijali. Chápete jejich důvody, proč se rozhodli na tento slavnostní ceremoniál nepřijít?
Já jsem pozvánku nedostala, takže jsem žádné „dilema“ nemusela řešit. Každopádně prezident je hlava státu, která byla zvolena do úřadu lidmi. A ne malým počtem. Já se rovněž ve své politické kariéře musím setkávat s lidmi, k nimž nemám úplně blízko – ani politicky, ani lidsky –, ale vždy jsem respektovala jejich pozici. To je součástí demokracie, kterou se tito lidé tak rádi a často ohánějí. Ti, kteří se ceremoniálu odmítli účastnit, pouze ukázali na svou politickou malost a pohrdání volbou většiny voličů.
