Bez státní ideje republika zahyne

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli

Proč byla úspěšná I.republika. Proč je neúspěšná Česká republika?

Odpověď na tuto otázku je jednoznačná. Česká republika nemá státní ideu. Stát bez státní ideje, bez státní identity nevzkvétá, hyne a zaniká. I. Československá republika -- na rozdíl od sudetských lží, že šlo o umělý, chybný útvar -- byla velmi úspěšným státem. První republika byla tak úspěšná, protože šlo o státní útvar vzniklý jednak restitucí Habsburky zlovolně nelegitimně uchvácené historické Koruny české, jednak o útvar vzniklý vojenskou akci více než 140 tisícové dobrovolnické armády legionářů -- novodobého pravidelného vojska, prodchnutého novou republikánskou státní idejí.

Celé generace I.ČSR vyrůstaly na této státní ideji a proto za II.světové války hájily republiku svými životy! Generace Sokolů, OrIů, D.T.J i Spartakových skautů vyrostly v přesvědčení, že Masarykův a Benešův stát přes své nedostatky a dětské střevíce je jejich státem, státem svobodných rovných občanů, ne státem utlačených ponížených rabů habsburské panské monarchie!

První ČSR vyrostla na principech Washingtonské deklarace která říká v 12 bodech - 1. stát bude republikou, 2. zaručí svobodu svědomí, náboženství, vědy, litery a umění.tisku a shromáždění 3. církev bude odloučena od státu 4. všeobecné právo hlasovací 5. ženy rovny politicky, sociálně i kulturně mužům, 6. menšiny budou mít rovná práva 7. vláda parlamentu a referenda 8. milice místo vojska 9. reformy hospodářské a sociální, vyvlastění šlechtických velkostatků pro domácí kolonizaci a zrušení výsad šlechty 10. válečné dluhy necháme Habsburkům, převezmeme jen ty nám patřící 11. převezmeme odpovědnost za organizaci východní Evropy 12. ústava zabrání třídnímu zákonodárství a zvláštním výsadám. Když si uvědomíme, jak málo z toho zachovává Česká republika a proti kolika těmto základním státoprávním postulátům našeho státu se její správa příčí, nedivíme se. že když Česká republika vznikla. tehdejší politik Uhde ji jen bezmocně pozdravil slovy: "Česká republiko, dobrý den!" Česká republika si z občanů učinila nikoli dobrý, nýbrž zlověstný den!

. .

Dovede si někdo z dnešním správců či „kníževládců" státu -- protimluv nemyslitelný v I. ČSR ! – představit, aby dnešní republiku hájili občané do krve, dobrovolně a s nadšením tak. jak tomu bylo za Il. světové války? Tu republiku. která zrušila sociální stát, budovaný za různých okolností. Tu republiku. která zavedla nepředstavitelnou sociální propast hrstky miliardářů a velkostatkářů proti milionům ožebračených? Tu republiku, která nás znepřátelila s historickými přáteli, bratrskými slovanskými státy jako bylo Srbsko či Rusko? Tu republiku, která se nechala. rozbít na dva formálně samostatné státy? Tu republiku. která připustila lety bombardérů na slovanský stát Srbsko nad sebou samou? Tu republiku. která vysílala a vysílá různé vojenské mise - byť některé jen humanitární - do různých částí světa a doma nejsou finance na léky a invalidy? Až Česká republika najde svou státní ideu - tu ideu, kterou hlásali Palacký, Havlíček, Masaryk, Čapek a Beneš - totiž ideu národní a sociální, ideu rovného národa pro rovný lid, sociální ideu tak vskutku křesťanskou, že za ni bojovali husité, reformátoři. protestanti i věřící katolíci svorně bez svárů - a přitom tak moderní, aktuální, že ji budoval po válce prezident Beneš. Jinak zajde jako výmarské Německo.

Tato republika musí v první řadě přiznat, co chce. Jestli chce zastavit své sebezničení pod novým zahraničním pánem přicházejícím opět ze stejné strany, jako dřív -- z bavorské a rakouské strany u nás, z maďarské na Slovensku -- anebo se stát výmarskou republikou. která se rozpustí pod novým Hitlerem. Všechny naše vlády a prezidenti stojí před tímto dilematem -- a je nejen na nich, jak se s ním vypořádají. Je to též na nás občanech, co jim dovolíme. Zatím jsme jim dovolili republiku rozbíjet. Proto máme chtít zákon na obranu republiky, na obranu poválečných dekretů, zákony na práci, na ochranu sociálně slabých. Je třeba opřít se hlasům různých pseudohumanistů, kteří chtějí republiku rozpustit jako kostku cukru v evropské nebo pangermánské unii. Je třeba se opřít hlasům monarchistů, kteří chtějí zavést vládu jak za shnilé monarchie a zavádět zde latinoamerické pořádky latifundistů a bezzemků. Je třeba se opřít hlasům staronacistů i neonacistů, kteří chtějí zavádět rasový stát likvidující menšiny a pak nás. Protože proti zničení má demokracie právo bránit se, jak říkal Masaryk. třeba i železem. My se totiž vždy a často pozdě bráníme. My nikdy neútočíme. Češi, Slováci, Jihoslované, Rusové nechtěli nikdy ani metr cizího území. Zato Sudeti a další ho chtějí pořád. Oni stále útočí a všimněme si, že stále stejně! Oni stále chtějí vždy jen to, co není a nebylo nikdy jejich, co jim v dějinách nikdy nepatřilo! Hajme svoje - máme na to nejen právo, ale i povinnost vůči potomkům. Můžeme volit takové strany. které nechtějí rozkrádat republiku a které nechtějí panství cizích vládců. Můžeme volit takové strany. které hlídají naši rovnost v unii a naše práva v unii. Můžeme volit i strany. které říkají - když nás unie ohrozí, vystupme z ní. Nevolme strany, které lžou. Tradicí, Odpovědnost a Prosperitu, a přitom přináší cizáky, nadvládu, loupež, zpupnost a bídu. Nevolme strany podnikatelů a Starostů s čímkoli. Nevolme strany mafiánů a klerofašistů. Protože – křesťané, pozor! - i některý klerus se dá zneužít proti zákonu Božímu, Věřícím má být vodítkem víra, nikoli zlatá telata. Proto byl Kristus první revolucionář, vyhnal penězoměnce z chrámu. Republika má činit totéž. Zaražme restituenty. Žádejme nikdy nezaplacené reparace od Němců a nevracejme jim pohraničí! Vždycky bylo naše.