Bez jakýchkoli pochybností
Bez jakýchkoli pochybností
Marek Řezanka
Jakákoli společnost usilující o demokratické principy má závažný problém ve chvíli, kdy zásadním způsobem selhávají kontrolní mechanismy – či nefungují vůbec.
V české společnosti za takový příklad může sloužit kauza Dozimetr. Velmi zkratkovitě pojato: Jedná se o korupční aféru, která se bezprostředně dotýká hospodaření Dopravního podniku hlavního města Prahy – a v níž figuruje hned několik předních českých politiků. Je zde dokonce podezření, že neblahou roli v této kauze hraje rovněž ministr vnitra, Vít Rakušan, který neumí vysvětlit, k čemu používal mobilní telefon se speciálním šifrovacím softwarem, a kdo mu ho platil.
Petr Pavel celou kauzu bagatelizuje tím, že on žádnou kauzu nevidí: „Z toho, co vím, se bavíme o tom, že Vít Rakušan měl zabezpečený telefon. Na tom není nic, co by vedlo k pochybnostem.“
Rakušanův Mlejnek a Mlejnkův Redl
Pojďme si tedy krok za krokem připomenout, proč by nás mobilní telefon Víta Rakušana měl znepokojovat – a to silně – a proč by naše pochybnosti měly narůstat.
Již v roce 2022 zde totiž byly indicie, že ministr vnitra neříká kolem své účasti v kauze Dozimetr pravdu – a to, když svou budoucnost jasně spojil s podporou Petra Mlejnka, který od července do srpna 2022 působil jako ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace.
Vít Rakušan tehdy jasně prohlásil: „Moji důvěru Petr Mlejnek má, jinak bych ho nejmenoval.“
Exšéf Úřadu pro zahraniční styky a informace, Petr Mlejnek, měl pravidelné dlouhodobé kontakty s podnikatelem Michalem Redlem, který je stíhaný v korupční kauze Dozimetr. Informaci přinesl server Seznam Zprávy. Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) přiznal, že o vazbě s Redlem před jmenováním Mlejnka věděl.
Mlejnkova manželka se v roce 2017 stala čtvrtinovou spolumajitelkou firmy Dyn Tedes, která poskytuje ochranu proti odposlechům. Dalších 40 procent vlastní manželka bývalého detektiva Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Luďka Vokála, kterého soud potrestal v kauze Vidkun za korupci a vynášení informací z policejních spisů.
„Telefon s šifrovací aplikací z člověka mafiána nedělá. Mafiána dělají mafiánské praktiky a kontakty“, uvedl nyní Vít Rakušan, kdy se provalilo, že sám takovým telefonem disponoval. Těžko lze panu ministrovi věřit, že nezná číslo pana Redla, když používal aplikaci k dorozumívání běžnou právě v úzkém kruhu kontaktů pana Redla, který má blízko i ke Krejčířovi. Možná by pan Rakušan mohl policii s rozkrytím šifer pomoci.
Pánové Gazdík i Rakušan svorně tvrdí, že za speciální software nic neplatili. Otázkou potom je, kdo tuto sumu hradil za ně. Vrcholem trapnosti je konstatování Víta Rakušana, že se bál odposlechů ze strany Agrofertu, a tak shodou okolností používal software pro utajení komunikace v rámci zločinecké bandy. Což ovšem vyvrací tvrzením, že si s tímto telefonem hrály jeho děti. To snad i Stanislav Gross svého času vysvětloval kauzu svého bytu věrohodněji.
Je nutné dodat, že za panem Mlejnkem stál i premiér Petr Fiala, když vyslal veřejnosti následující signál: „Vláda obdržela informaci, že pan Mlejnek sehrál pozitivní roli při objasňování kauzy Dozimetr“.
Vrchní státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze, Lenka Bradáčová, ovšem toto tvrzení ještě v srpnu 2022 vyvrátila: „O participaci pana Mlejnka na vyšetřování vámi dotazované trestní věci mi není nic známo.“
Kdyby takto postupoval Andrej Babiš, mainstreamová média by se mohla přetrhnout, aby ho skandalizovala. Byla to hlavně síla těchto médií, kdo donutil svého času k rezignaci Stanislava Grosse. O to více je na pováženou, že ve chvíli, kdy byl nucen rezignovat pan Mejnek – a zdálo se, že postavení pana Rakušana v roli ministra je neudržitelné, mainstream se podivně stáhl. V podstatě mainstreamové ticho v této kauze panuje i nyní – kdy prezident republiky celou kauzu bagatelizuje – a vlastně tvrdí, že o žádnou kauzu se ani nejedná.
Navazuje tak na jmenování Petra Hladíka ministrem životního prostředí, kdy již v prezidentské kampani dával najevo, že tohoto kandidáta schválí, všem pochybnostem kolem jeho osoby navzdory.
Vládní prezident a kauzy, které prý nestojí za řeč
Doslova tehdy prohlásil: „Jsem rád, že mohu hned po inauguraci učinit první pracovní krok a jmenovat ministra životního prostředí a ukončit poměrně dlouhé období dohadů a výhrad – z toho, co jsem si měl možnost sám zjistit, tak prázdných.“
Je otázkou, co si pan Pavel zjišťoval – a kolik času věnoval kauze Taxis. Je zde totiž podezření, že pan Hladík je v této kauze namočen.
Na schůzce (která patrně nebyla jediná – a zjevně tak nebyla náhodná) Petra Hladíka a starosty městské části Židenice Aleše Mrázka ohledně privatizace domu v Židenicích byl totiž přítomen i vlivný brněnský lidovec Filip Leder. O dům mělo zájem bytové družstvo vedené manželkou hlavního obviněného Michala Horkého, Leder je přitom právník rodiny Horkých. Hladík měl iDnesu říct, že si na schůzku nevzpomíná.
Policisté prověřovali podezření, že Hladík byl jedním z politiků, kteří gangu okolo Horkého pomáhali privatizace domů prosadit v zastupitelstvech. Petr Hladík v případu figuroval jako svědek. Policie však zaznamenala několik schůzek, a to včetně jedné, na které se sešel s výše zmíněným podnikatelem.
Bílý prášek, bílí koně a bílá místa stávajícího systému
Policisté v protokolu zatím shrnuli výpověď jiné podnikatelky: „Denisa Hlubocká podrobně popsala okolnosti získání nemovitostí (mj. v Rennerské třídě) do nájmu, okolnosti předání finančních prostředků Monice Janoškové, a také podrobně popsala způsoby vyhledávání klientů, kteří měli za úplatek získat obecní byt do nájmu.“
Policie také potvrdila, že prostory v domě v brněnské ulici Hlinky měly původně sloužit k vybudování bydlení pro primátorku Markétu Vaňkovou, jejíž příbuzní měli sehrát roli bílých koní. Markéta Vaňková zatím přežila jak tuto kauzu, tak jinou, kde namísto bílých koní figuroval pro změnu prášek téže barvy. Korupce ani drogy evidentně v této společnosti nevadí.
Škoda, že někdo neseznámil s těmito fakty Petra Pavla dříve, než ten jmenoval pana Hladíka ministrem. A ještě větší škodou je, že voliči v prezidentských volbách nepřisuzovali postoji k možnému jmenování pana Hladíka ministrem větší význam – a že si nechali mainstreamem namluvit, že pan Pavel není vládním kandidátem. Bagatelizací kauzy pana Rakušana nyní plně prokázal, že vládním kandidátem byl – a že je nyní i vládním prezidentem.
Rakušanovy šifry a Milion chvilek pro šifrování
Přejděme nyní zpět ke kauze pana Rakušana:
Ten se čím dál více zaplétá do vlastních lží. Petrovi Gazdíkovi (exministr školství) prý doporučil, ať šifrovaný telefon rozkope a vyhodí z okna – sám však tou dobou cca 9 měsíců šifrovaný telefon CryptoCult vlastnil. Telefony s tímto softwarem podle policie používali všichni lidé kolem obžalovaného Michala Redla. Zlínský podnikatel a lobbista, Michal Redl, je dlouhodobě napojený na hnutí STAN. Byl také blízkým spolupracovníkem uprchlého Radovana Krejčíře. Ano, ten zatím ve Fialově kabinetu chybí – ale jeho tvář by se na vládních plakátech – například v pozici ministra spravedlnosti, vyloženě vyjímala.
„Všichni členové organizované zločinecké skupiny používali na pokyn Michala Redla mobilní telefony s kryptografickou ochranou se záměrem snížit riziko jejich odhalení při vzájemné komunikaci. Nejméně část z nich pořídil Michal Redl…“ Toliko krátká citace z textu policejního obvinění v kauze Dozimetr. O této citaci ale nepadla z úst prezidenta republiky Pavla ani zmínka.
Vít Rakušan se zatím dušuje: „S Redlem jsem nemluvil. Neznám ani jeho číslo.“
Premiér Petr Fiala již v roce 2022 jasně formuloval, koho že v žádném případě nenechá padnout: „Ministr Rakušan má pevné místo v naší vládě. Nevidím důvod pro to, abych mu nevěřil.“ Co na tom, že kauza Dozimetr bobtná a že se ministr Rakušan zaplétá do zjevných nesrovnalostí a lží čím dál více? Petr Fiala Víta Rakušana potřebuje. Bez potřeby větší fantazie si lze představit, jak ten svému premiérovi naznačil, že padne–li on, padne celá vláda, protože STAN to pak zabalí.
Ti, kteří měli doporučit Vítu Rakušanovi Petr Mlejnka, to opakovaně popřeli – a Rakušan „po grossovsku“ mlží. Prý ohledně referencí nebylo třeba přímého styku, ale postačily esemesky v mobilu pana Mlejnka. Čím dál lépe. Podezření, že ministr Rakušan kryl nezákonné jednání, narůstalo. Premiér Fiala ho ale neodvolal. To je patrně ona dlouho proklamovaná změna a nová politická kultura spojená s transparentností. Premiér Fiala nám transparentně ukazuje pomyslný prostředníček – a zaštiťuje se arogancí moci.
Milion chvilek pro demokracii (či spíše pro organizovaný zločin?) zatím nemá čas se kauze pana Rakušana pořádně věnovat, neboť je trvale zaměstnán honem na pana Babiše. Velice směšně v tomto kontextu působí výzva: „Za prezidenta, kterému nehrozí kriminál“. Byla toliko plácnutím do vody. Jak to, že Milion chvilek pro demokracii nepřišel s výzvou: „Za ministra vnitra, který není podezřelý z propojení s organizovaným zločinem“? Umíme si asi představit, co by následovalo, kdyby to, co se děje kolem ministra Rakušana, vypuklo ohledně ministra z ANO, že?
Vít Rakušan si potrpí na gesta. Stačí si vzpomenout, jak na střeše budovy resortu vnitra pózoval s kalendářem, aby upozornil na proces a Andrejem Babišem. Ten ale na rozdíl od něho nikdy nečelil podezření z přímého napojení na mafii (Redla, Krejčíře, atp.). Jindy zase pan Rakušan nechal vyvěsit billboard s vakem na mrtvoly a prezidentem Ruska v něm umístěným. Možná nakonec – metaforicky řečeno, v tom vaku skončí on sám – a to jako politická mrtvola.
Od hrozby organizovaného zločinu k hrozbě antisystémového hnutí
V roce 2012 BIS varovala před prorůstáním organizovaného zločinu do státní správy a justice. Od té doby uplynulo mnoho vody.
Kabinet Petra Fialy schválil zprávu o extremismu a „předsudečné nenávisti“ v České republice za rok 2022. Skupina lidí nespokojených s vládou a situací v ČR je podle resortu vnitra „silně ovlivněna konspiračními teoriemi a představuje snadno manipulovatelný cíl pro extremistické a xenofobní politiky, případně pro hybridní působení cizí moci“.
Podle ministerstva vnitra je dokonce potenciálem pro ohrožení demokratických základů v České republice. Policie loni stíhala za činy s údajně nenávistným podtextem 73 osob, přičemž 61 lidí bylo odsouzeno.
Takže prorůstání organizovaného zločinu do politiky již není problém – problémem jsou pouze ti, kterým systém, který takové propojení umožňuje, vadí – a bouří se proti němu. Nezapomínejme, že právě za působení Víta Rakušana začalo docházet ke kriminalizaci šíření „nesprávných názorů“ a legalizaci udávání za odlišné názory. Dostáváme se tak do dob dobrého vojáka Josefa Švejka, kdy pokus loupežné vraždy na pantátovi z Holic byl ničím proti „nesprávným“ politickým výrokům.
Rakušan padnout musí…
Je děsivé, jak mainstreamová média nekonají. Jak se bojí dohnat ministra Rakušana k rezignaci, protože by pak nejspíš padla celá Fialova vláda – i s Piráty a jejich slavným heslem „Pusťte nás na ně.“ Voliči je pustili – a Piráti nyní jako jeden šik pomáhají promlčet nepromlčitelné.
V takovém případě je nezbytné, aby nefunkční mainstreamová média byla nahrazena alternativními. Aby éterem jasně znělo, že Vít Rakušan opakovaně lhal – a že jeho kauza je s funkcí ministra, natož vnitra, neslučitelná. A že Petr Fiala se za Víta Rakušana osobně zaručil – takže i musí za něho nést plnou odpovědnost. Bez jakýchkoli pochybností lze totiž konstatovat jediné: Organizovaný zločin není s demokracií nijak kompatibilní – takže si musíme vybrat: Buď demokracii, nebo zločin.
