Bez adaptace není budoucnosti
Bez adaptace není budoucnosti
Marek Řezanka
Po volbách do Evropského parlamentu jsme od českých politiků dostali hned několik vzkazů:
1) ODS a Pavel Novotný jedno jsou. Občanská demokratická strana již Novotnému prominula mnohé – nebezpečné vydírání Marka Víta, označení Palestinců termínem opice a schvalování jejich bombardování, což je v podstatě schvalování jejich genocidy – a naposledy i nechutnost v podobě útoku na nemocnou Aničku Slováčkovou, které predikoval – nejspíš s využitím křišťálové koule od dua Svatopluk Bartík a Džamila Stehlíková (prvý jmenovaný si vymyslil, že Miloš Zeman trpí rakovinou, druhá jmenovaná diagnostikovala bývalé hlavě státu České republiky demenci) – že nemá „žádnou šanci“. Kdo tedy volí současnou ODS, rozhodně nemůže tvrdit, že hájí slušnost. Té se ODS svou podporou Novotnému zřekla i na papíře.
2) Piráti dali najevo, jak si neváží demokracie – a to opakovaně. I když neuspěli v parlamentních volbách v roce 2021, vymohli si pro neúspěšného bakaláře Lipavského resort zahraničních věcí. Nyní žádají post eurokomisaře pro Marcela Kolaju, který byl jejich voliči vyřazen. Takto tedy respektují vůli svých voličů?
3) Drzost Danuše Nerudové nezná mezí. I když pod jejím vedením získali Starostové a nezávislí v Evropském parlamentu pouhé dva mandáty, nedokáže zkrotit své ambice. Chtěla by být rovněž eurokomisařkou, jako pan Kolaja. A vůbec není schopná reflektovat fakt, že svým arogantním chováním v debatě s Filipem Turkem patrně přihrála koalici Motoristů a Přísahy nemálo voličských hlasů.
Otázkou je, jak dlouho hodlá občan České republiky výše popsané praktiky politiků tolerovat – a dokonce je podporovat. Za zamyšlení potom stojí, proč k volbám do Evropského parlamentu nepřišlo ani 40 % oprávněných voličů.
Zdá se, že naše společnost je neskutečně paralyzována, deprivována a frustrována. Více než 60 % voličů neuznalo za vhodné se k volbám dostavit – a předpokladem je, že drtivá většina z nich rozhodně nefandí Fialovu kabinetu. Proč tedy tito lidé nebyli schopni dát najevo, co si přejí? Jistě, lze argumentovat tím, že nabídka na naší politické scéně je špatná – a řadě občanů to, co by chtěli volit, schází. Jenže žijeme v určitém kontextu – a tím je, že se stále nebezpečně pohybujeme na okraji propasti, kterou je možný jaderný celosvětový konflikt. Skutečně je šedesáti procentům našich voličů jedno, jestli budeme patřit k zemím, které eskalaci války na Ukrajině budou podporovat i v době, kdy ruský prezident přichází s návrhem na mírové řešení? Mimochodem, ti, kteří zarputile přirovnávají stávajícího ruského prezidenta k Hitlerovi, by si měli uvědomit, že ten by k mírovým jednáním nezavelel nikdy. Naopak, ten chtěl bojovat až do hořkého konce.
Západní propaganda nám neustále vtlouká do hlav, že Vladimir Putin chce ovládnout svět – a s Ukrajinou se nespokojí – a naopak, hodlá dobývat jednu zemi za druhou. Najednou ovšem vidíme, že nestojí ani o celou Ukrajinu. Stejně tak nám propaganda podsouvá, že nabídka míru je projevem slabosti. Přitom na kapitulaci je zralá Ukrajina.
Kolik ukrajinských občanů ještě musí pro nic za nic položit své životy? Kdy budou moci tito lidé svobodně ve volbách vyjádřit, co si skutečně přejí?
Ti, kteří nutí Ukrajince nadále bojovat, by měli jasně sdělit, proč je ženou na smrt. Rozhodně tak nečiní z morálních důvodů – aspoň valná většina z nich. Kdyby tomu tak bylo, museli by titíž lidé žádat sankce proti USA při napadení Iráku v roce 2003 – museli by požadovat vyloučení amerických sportovců z olympiády či hokejového mistrovství světa – a museli by řvát, že se nevzdají, dokud Spojené státy americké neporazí. Nic takového se nekonalo. Těmto lidem je jedno, kolik civilistů na světě zahyne, z kolika dětí se stanou vlivem války sirotci – a kolik dětí bude následkem zmrzačeno a zabito. Proto jim nelze věřit, že v jejich záchvatu podpory války na Ukrajině hraje jakoukoli roli morální hledisko.
Příroda umí na nečekané změny reagovat obdivuhodně rychle. Jako příklad nám může posloužit Biston betularia, tedy drsnokřídlec březový. Jedná se o motýla z čeledi píďalkovitých. Bavíme-li se o problematice evoluce a adaptačních mechanismů, je potřeba jít v čase zpět do dob průmyslové revoluce.
Před průmyslovou revolucí byla většina výše zmíněných motýlů v Anglii bílá. To jim pomáhalo maskovat se na kůře stromů, které byly pokryty světlými lišejníky. S příchodem průmyslové revoluce se však ovzduší výrazně proměnilo. A bílá barva ztmavla sazemi z uhelných dolů a továren.
Bíle zbarvení jedinci byli na tmavé kůře stromů snadno viditelní pro predátory, zatímco tmaví byli lépe maskovaní. V důsledku toho se tmavé zabarvení stalo v této populace dominantním genetickým znakem, a naopak alela pro bílou barvu se stala recesivní.
Když se ovzduší v Anglii zlepšilo – a bílá se opět bílou stala, drsnokřídlec březový se vrátil k původní dominanci bílého zbarvení.
Tento fenomén je známý jako průmyslový melanismus a je jedním z nejznámějších příkladů evoluce v reálném čase.
Český volič se holt od výše popsaného motýla liší. Na změny reagovat nedokáže – a to mu může přinést značné nesnáze. Již na podzim nás čekají volby krajské a senátní. Uvidíme, jakému procentu našich spoluobčanů nevadí ani Pavel Novotný, ani neúcta Pirátů k demokracii – a dokonce ani arogance představitelů STAN. A kolika z nich je jedno, jestli se lidstvu podaří se zničit.
Přímo se blýská...
Zvedly se vlny, prudký vichr sílí:
Loď bez kormidla žene na skaliska.
Dávno je jasné, že nepluje k cíli,
co jasné není, zda z ní zbude tříska.
Bude to zázrak, když se neroztříská.
Plachta má díry, stěžeň do vln padá.
Kapitán schází: Prý jen drobná vada.
Do lodi teče. Zkáza je tak blízká.
Posádka dělá, že to celé zvládá:
Nejen, že hřmělo, přímo se tu blýská.
Řeka se valí. Svahy odlesnili.
Kal bere všechno. Zmizí mnohá víska.
Jediný most byl dávno zcela shnilý,
tak jako byla shnilá stanoviska,
co všude zněla: Vyprázdněná, nízká.
Kácet je nutné, nabádala rada.
Zastat se lesa byla téměř zrada.
Jaká teď mají lidé východiska?
Do koho nyní naděje se vkládá?
Nejen, že hřmělo, přímo se tu blýská.
Bouře jsou tady. Již se přihlásily.
Člověk je vtažen rovnou do ohniska.
Jedni ty druhé mají za bacily,
po lidskosti se zemi dlouho stýská.
Kde bouří nejvíc, tam jde o ložiska.
Bubnují kroupy. Zděšení se vkrádá
do běžných vztahů. Povrchních je řada.
Kdekdo vše ztrácí s vidinou, že získá
peníze, moc, a poklad Eldoráda.
Nejen, že hřmělo, přímo se tu blýská.
S průtrží mračen kdekdo střechu žádá.
Krčí se, zmáčen, třese se mu brada.
Lepší než slova je vždy plná miska.
Osud, či volba? Soud se neodkládá:
Nejen, že hřmělo, přímo se tu blýská...
