České národní listy

Beneš a jeho představa o poválečném vývoji

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

K 130. výročí narození presidenta dr. Edvarda Beneše bylo již napsáno mnohé. V jakési neurčitosti se však ztrácí jeho souhlas s teorií konvergence Západu a Východu, včetně vztahu k Stalinovi a k SSSR.

Myslím, že nejlépe na dané otázky odpovídají autentické Benešovy "Paměti", které vyšly r.1947. Beneš si po vítězné válce Spojenců přál obnovit a přebudovat náš stát tak, aby byl co nejlepší a nejtrvalejší.

Chtěl postupovat cestou vývojovou a nenásilnou. "Věřím,...že nová demokracie poválečná a systém sovětského socialismu by mohly žít vedle sebe opravdu smírně, bez rivalit a nepřátelství, ve spolupráci a ve vzájemné dohodě...Obávaje se toho, co se už dnes na obou stranách ukazuje... dodávám: Jaký bude konečný stav a postup tohoto vývoje u jednoho či druhého z obou těchto sociálněpolitických systémů, nemůže říci nikdo. ...Půjde tento vývoj až ke konečnému násilnému vyvrcholení, anebo jej obě strany, přestavše se holedbat svou revoluční silou nebo atomovými pumami, jakož i zdůrazňováním skutečných nebo jen předpokládaných slabostí svého odpůrce, samy, navrátivše se k politice tak státnicky prováděné za těžké doby války, zastaví a obrátí jej ve směr pro oba nutný a příznivý? Ne-li, pak běda, běda bez rozdílu všem nám! "

To, že se nešlo cestou konvergence, ale cestou studené války, je nejen zklamání nadějí presidenta Beneše, ale svými tíživými důsledky na nás doléhalo celá desítiletí a doléhá dodnes.