České národní listy

Banderovská apokalypsa

I-9

Jaroslav  Honzák

V průběhu tvrdých bojů v letech 1943-1945, které jednotky UPA sváděly s prosovětskými ukrajinskými a polskými partyzány (armii ludowou), ale též s německými jednotkami a po přechodu fronty i s útvary RA, utrpěly jednotky UPA citelné lidské ztráty.  Tyto nemohly ani zdaleka doplnit početné skupiny přeběhlíků z rozprášených divizí SS, jednotek WH i ukrajinské policie. Velení UPA se zpočátku pokoušelo získávat doplňky dobrovolným náborem Ukrajinců. Ten však nesplňoval očekávání, a proto bylo postupně přikračováno k radikálním opatřením, násilným odvodům mladých Ukrajinců, kteří pak procházeli tvrdým a náročným výcvikem ve výcvikových střediscích UPA.

Zde bych chtěl připomenout, že jednotky UPA způsobily v letech 1943-1945 citelné ztráty frontovým útvarům RA. Jak známo, v té době RA zahájila mohutnou ofenzivu s cílem rozdrtit agresora, vytlačit ho ze sovětského území a dobít ho v jeho vlastní zemi. Většina jednotek RA byla nasazena do přímých bojových akcí na sovětsko-německé frontě. V zázemí a na osvobozených územích Ukrajiny a Polska byly ponechány pouze menší týlové nebo výcvikové jednotky. Tuto situaci také banderovci náležitě využívali a zahájili neúprosnou partyzánskou válku jak proti těmto jednotkám, tak i vůči Ukrajincům a Polákům, kteří se rozhodli spolupracovat při obnově svého území se sovětskou a polskou vojenskou či civilní správou.

O síle a troufalosti banderovských jednotek svědčí přepad kolony štábu velitele frontu RA generála armády Vatutina dne 29.2.1944, při kterém zmíněný generál utrpěl těžká zranění, na která později zemřel. Příslušníci UPA získali z bojů proti sovětským partyzánům značné bojové zkušenosti, jež pak náležitě uplatňovali i na území Polska a později i Slovenska.

Jednotky UPA se již od počátku roku 1943 snažily hrát úlohu „třetí síly“. Tak např. jen na podzim roku 1943 uskutečnily 47 bojových akcí proti Němcům a 54 proti sovětským partyzánům. Poté, co se vojska RA dostávala na území západní Ukrajiny a východního Polska, se cílem úderů UPA stávaly i menší sovětské jednotky. Velení RA tak muselo neprodleně reagovat na tuto situaci a vyčlenit část vojenských sil pro boj s tímto zákeřným nepřítelem. V těchto úporných bojích hynuly stovky vojáků RA a to i v době, kdy fašistické Německo kapitulovalo.

Obdobná situace nastala i ve východních oblastech osvobozeného Polska, kam se až do počátku roku 1947 postupně přesunovaly banderovské jednotky, decimované a vytlačované ze západoukrajinských oblastí USSR. A tak se v hornatém a zalesněném území jihovýchodního Polska (polských Beskyd) v letech 1944-1947 koncentrovala většina bojeschopných jednotek UPA, které zde vytvořily „stát ve státě“. Proti těmto početným, důkladně vyzbrojeným a dobře vycvičeným bojovníkům byly tehdejší polské ozbrojené složky takřka bezmocné. Je třeba si uvědomit v jaké tíživé situaci se tehdy Polsko nacházelo. Polsko bylo jednou z nejvíce válkou postižených zemí Evropy. Od roku 1939 do roku 1945 přišlo o život více než 6 milionů Poláků.