České národní listy

Bájí nám B. Posselt o novém státním útvaru?

Myslíme si, že ano. Dokonce své představy, které zatím nenabyly přesných geografických rozměrů, vytváří již několik let. Vzpomíná na zaniklou habsburskou monarchii a lituje rozbití této říše, která tak úspěšně fungovala, jak je přesvědčen.

Pravděpodobně by vůdčí roli v tomto novém státu, či soustátí, mělo hrát Bavorsko a Rakousko. České republice, zřejmě posílené „sudetskými Němci“, usídlenými v českém pohraničí, které by se opět nazývalo „Sudety“, by se dostalo také cti být součástí nového celku. Zatím s jistotou nevíme, kdo by byl dále ve střední Evropě vybrán, aby sdílel svou budoucnost v tomto „hodnotovém“ společenství.

Je možné, že hranice nového státního útvaru ještě nedozrály, jsou otevřené. Mohou být pro to různé důvody. Nechceme se jimi dále zabývat. Je pravděpodobné, že to nejdůležitější je, aby ČR se v tomto útvaru co nejrychleji rozpustila, ztratila svou státnost a byl nastartován proces zániku českého národa i českého jazyka.

Jen se podívejte na mapu střední Evropy, jak ČR se vklínila do těla německy mluvících států. V tomto případě užíváme mluvu některých německých politických činitelů. Ostatní již dávno ví, že původní hranice Slovanů v 6. a 7. století byly daleko na západě, Rakousko neexistovalo. Pak ovšem nastal Drang nach Osten. České království postupně získalo nové sousedy na jihu, západu a severu. Místo Slovanů to byli Němci.

Nabízenou alternativu považujeme za naprosto nepřijatelnou. Nic by nám nepřinesla, ale o vše bychom přišli. Ví to však i „čeští“ sudetomilové? Zřejmě ano a mlčky souhlasí. Kdo z českých politiků byl na sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu v Řezně? SL nevydal v tomto případě ani seznam „prominentních“ Čechů, kteří na sjezdu byli a jistě slyšeli též plány B. Poselta na vytvoření nového státního útvaru. Nevíme nic o tom, že by některý z nich vyjádřil s posseltovskou vizí nesouhlas ještě na sjezdu, nebo po něm. Neprotestoval ani pan D. Herman, ani P. Bělobrádek nebo paní M. Marksová – Tominová a další. Kdo mlčí, souhlasí. Platí to i pro jmenované.

-red. ČNL