Ať jedí koláče!
Ať jedí koláče!
Výrok připisovaný francouzské předrevoluční panovnici Marii Antoinettě jsem si záměrně zvolil pro titulek svého článku.
Dcera Marie Terezie, provdaná do Francie za Ludvíka XVI., jej údajně měla pronést v reakci na stížnosti francouzského lidu, který nemá ani na chleba. Možná to ani přesně neřekla nebo to tak nemyslela, říkají dnes zase někteří historici…
To však není až tak podstatné! Důležité je, jaký signál (vědomě či nevědomě) svým postojem vyslala směrem k lidu!!!
Její „výpověď“ totiž dokonale ilustruje i sociální (ne)citlivost současné české kulturní, politické a společenské elity. Předem se omlouvám všem těm, které můj dnešní cynismus a ironie v tomto článku urazí. Činím tak zcela záměrně a provokativně.
Jak praví jedno české pořekadlo o rybě a smradu, je třeba začít opravdu od hlavy. Přímo až od „Hlavy státu“. Vždyť i prezident Miloš Zeman, deklarující svou osobu coby zastánce „dolních deseti milionů“, sympatizuje s bohatými privilegovanými VIP frajery. Se sebejistotou, svému majestátu vlastní, označil i kritiku neplacení daní v ČR jednou VIP osobou za - „českou závist“.
Ptám se: „Kam se poděl ten empatický Miloš Zeman, který jezdil za voliči autobusem, označoval charitu za svinstvo (což jsem už tehdy kvitoval), a který preferoval lidskost před sobectvím?“
Může se takto zachovat autentický levicový politik? Postavit se na stranu úspěšně bohatých - úspěšně „občůrávajících“ české daňové zákony? Zastávat se nadnárodních korporací, které se všude jinde staly předmětem oprávněné kritiky za porušování zákoníku práce? Přitakávat plutokratickým a oligarchickým tendencím? Preferovat soukromé elitní školství před veřejnými státními školami? Zastávat se bohatých a machrovat před chudšími? I to jsou postoje prezidenta „dolních deseti milionů“.
Nedávno nám média znovu připomenula slavně-neslavný projev Miloše Jakeše z roku 1989. Škoda jen, že nám média nepustila ten proslov celý. Ukázalo by se totiž, že Jakeš pohřbil komunismus nikoli svými výroky o bojlerech, Hance Zagorové a umělcích, nýbrž tím, že otevřeně rozkryl záměry tehdejších papalášských elit.
Vadila jim společenská rovnost. Nevadilo jim porušování lidských práv. Toužili po soukromém vlastnictví. Naopak netoužili po autentické levici. Ne šest set tisíc! Miliardy berou! Dnešní Babišové, Janečkové, Bakalové, Klausové - pardón -Kellnerové a jiní. Ti náhodou neprotestovali…
Právě problematika sociální nerovnosti (či dokonce nesouměřitelnosti), a s tím spojené sociální necitlivosti představuje onen značný rozpor mezi tzv. elitou a životní realitou. Nejmarkantněji pozoruji fenomén sociální necitlivosti u části „kulturní fronty“. Možná by bylo vhodnější použít výraz: u „šoumenů“ či „šaušpílerů“.
Tyto tzv. celebrity, jejichž maminky a dědečkové zpravidla „pod nátlakem prospěchu“ pravidelně hrávali v angažovaných seriálech (nic proti těm seriálům), nás za žold přesvědčují, že je třeba: „přemluvit bábu“, „zvolit Karla“ či vyjádřit své politické „ANO“.
Aktuálně nás utvrzují v názoru, že býti Evropanem je více „in“ než býti Čechem… Brzy zřejmě začnou interpretovat Piráty jako avantgardní Jánošíky…
Neobyčejně trefně oglosoval kulturně-státnické prorůstání samozvaných celebrit komentátor Štěpán Kotrba ve svém textu nazvaném Lidé mají klauny rádi, dokud neřídí stát. Kotrba uhodil hřebíček na hlavičku. Již antická římská společnost chtěla mít svůj chléb a své hry… Ale hráči nám chleba neupečou.
A pokud lidé nemají na chleba, tak „Ať jedí koláče!“ (???)
Zřejmě zaslouženým trestem mladým za jejich „přemlouvání“ je skutečnost, že vláda i soudy místo kariéry pro nastupující generaci preferují zaměstnanost pracujících důchodců či migrantů. V čekárnách na úřadech práce budou mít absolventi dost času na vlastní sebereflexi a zpytování svědomí.
A mohou si u toho i „zahulit“, dají-li své volební hlasy Loupežníkům. A sdílet pak budou nejen facebook, ale též byty, manžele/manželky, auta atd.
Ale vraťme se ještě k oněm kulturním elitám - celebritám. Zřejmě bychom je měli chovat ve větší úctě, neboť ze standardního příjmu oni přeci (na rozdíl od dolních deseti milionů) žít nemohou!
Snad proto dnes kavárenští floutkové, dříve označující autentické levičáky za „líné, závistivé, neschopné svině“, sami natahují ruce a volají: „Státe, dávej!!!“
Proto bychom si (už z čiré úcty k nim) měli všichni zakoupit mopy, mýdla, tvrdé alkoholy a pískové filtry, které nám v četných reklamách coby obchodní zástupcové doporučují.
A hlavně bychom už konečně měli přestat závidět těm „schopným“, když mají chuť na koláče!
Anebo když si zajdou na fotbálek!
Příliš mnoho ironie? Taková je (dnes) doba…
S hořkostí v srdci
napsal a hněv svůj vylil
Autor
Marek Adam
Táborští vlastenci
