České národní listy

Apel povolební

 Marek Řezanka

 První kolo prezidentských voleb máme za sebou a ukázalo nám hned několik skutečností:

1)     Prohrálo téma tvrdého odporu proti Fialově vládě, téma mírové diplomacie a téma sociální soudržnosti.

2)     Téma obhajoby svobody slova zcela zapadlo. Drtivé většině našich občanů je jedno, jakým způsobem byl vyhozen profesor Petr Drulák. Je alarmující, jak se necháváme pozvolna spoutat novodobou cenzurou.

3)     Většina naší populace stále podléhá vlivu mainstreamových médií. Dá na povrch, ale nikoli na obsah.

4)     Určitá nemalá část této populace volila v příkrém rozporu se svými zájmy, jinak by Petr Pavel nemohl získat 35 % voličských hlasů, třebaže je nesporně Fialovou vládou podporovaným kandidátem.

5)     Až na dva z poražených kandidujících (J. Bašta, T. Zima) ostatní podpořili ve druhém kole generála Pavla – a odhalili tak, o co jim skutečně jde.

 Co můžeme v dané situaci ještě dělat? Rozhodně nepokládám za vhodné druhé kolo bojkotovat. Osobně se domnívám, že naše situace je natolik zlá, že si to nemůžeme dovolit. Z mého pohledu již nejde ani tak o volbu pro něco – i když i zde stále zůstává ve hře téma mírové diplomacie, a to není rozhodně málo – ale spíše o volbu proti: Proti Fialovu kabinetu, proti eskalaci války na Ukrajině a zapojení České republiky do tohoto konfliktu, proti utužování režimu, který potírá opozici a proti zbídačení nás všech.

 Věřím, že Fialovu vládu většina z nás nesnáší. To by se ovšem mělo projevit právě ve druhém kole prezidentských voleb. Mobilizujme se, abychom nebyli mobilizováni. Volme své zájmy, a ne proto, že nám někdo tvrdí, že ta volba je špatná – a že tak volí pouze „dezoláti“. Nebojme se nálepek – bojme se války a bídy. Bojujeme za svou budoucnost – a nevolme svou zkázu.

 Máme ještě necelých 14 dní na to, abychom pochopili, jak moc je důležité, zda se k volbám dostavíme – a koho budeme volit.

 Ignorujme hlasy, jež nám budou vykládat něco o morálce. Volit bývalého kariéristu a kádra na rozvědčíka minulého režimu není morální ani trochu. Nejde ani o morálku, ani o slušnost. Volíme člověka ochotného na slovo poslouchat rozkazy ze zámoří, či člověka, který se aspoň částečně těmto rozkazům vzepře. Vybíráme si mezi „klidem a řádem“ – kdy náš jakýkoli odpor bude označen za „neřád“, aby byl „klid“ – a mezi „pomocí“. Já volím onu pomoc, neboť čím dál více lidí se ocitá v bezvýchodné životní situaci – a příliš jim nepomůže, že mocní budou díky tvrdému řádu v klidu.

 Mnohým z nás evidentně nedošlo, že lavírují na samém okraji nad propastí. Podejme jim ruku, abychom s nimi nespadli i my, kteří onu propast již dávno vidíme a děláme vše proto, abychom se od ní vzdálili. Jeden bez druhého toto nezvládneme. Zkusme na sebe spoléhat – a spojme se. Možná ještě nemusí být náš národ ztracen.