České národní listy

Anonymní udavač za protektorátu

Bylo to v květnu 1942, ale pan říšský protektor R. Heydrich se ještě těšil dobrému zdraví. Do jeho úřadu a na velitelství Gestapa v jistém krajském městě došly zajímavé anonymní dopisy. Jejich autor se stylizoval do role odpůrce nacistického režimu  a jakoby jménem žáků vyhlášeného gymnázia v jistém  krajském městě  vyjadřoval nesouhlas s nacismem, urážel jeho představitele a citoval různé protinacistické výroky několika členů učitelského sboru, kteří jako by mu v tom byli autoritou.

Bylo jasné, že pisatel anonymů očekává tvrdou odvetu a zničující  postih uvedené školy a jejího učitelského sboru. Nemýlil se. Škola obdržela výhružný  projev nemilosti a jmenovaní učitelé byli  postupně předvolání výslechu na Gestapu. Jako první na řadě byl  zeměpisec. Vyšetřovatelé ho konfrontovali  mimo jiné s jeho údajným  výrokem, že mapy států, které byly Německem  okupovány, nemají  nosit do školy, ale nemají je ani  ničit.  Mají  je z atlasu vyjmout a  mají si je doma schovat.  V tom bylo spatřováno  svědectví o tom, že učitel nevěří v konečné vítězství Říše. Druhý výrok se vztahoval k uzavření vysokých škol po násilném protičeském zásahu 17. listopadu 1939. Zřejmě rozrušený učitel tehdy pronesl přesvědčení, že „zima pomine a studenti se slétnou k vysokým školám jak včelky k úlům“. Učitel byl vyslýchán mnoho hodin. Hájil se, jak mohl, poukazoval zejména na záludnost, s jakou anonymní pisatel vyrobil podvrh s úmyslem školu postavit do špatného světla, ji i učitele poškodit. Posléze byl propuštěn s tím, že buďto pachatele najde nebo škola bude zavřena a učitelé zatčeni.  Našemu zeměpisci tehdy pomohl inspektor české policie. Vedl ho k tomu, aby si vzpomněl, kdy napadené výroky mohl  pronést, kdo byl tehdy ve třídě,  kdo si je  mohl zapsat a posléze  použít, když se mu to hodilo. Objevili tehdy neúspěšného žáka ze smíšeného manželství, který přešel na Oberschule. Našli i ukázku jeho rukopisu a  usvědčili ho. Pro tentokrát byla škola zachráněna a další učitelé  už vyslýcháni nebyli.

Událost má ovšem ještě dohru. Po válce se usvědčený anonymní udavač přihlásil a žádal osvědčení o národní a státní spolehlivosti a  obnovu československé státní příslušnosti. Tu  ztratil, když  na počátku protektorátního režimu přijala jeho rodina privilegovanou státní příslušnost německou a on přešel na německou školu. Takových pokusů o výměnu státního občanství bylo  od r.1945 mnoho, nejčastěji ze zištných důvodů. Je smutné, že se  občas našli veřejní činitelé na české straně, kteří tomu byli nápomocni, také ze zištných důvodů .

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.