Agrese NATO proti Srbsku, Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.
Agrese NATO proti Srbsku
Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.
Vícedenním leteckým bombardováním Bělehradu (06.dubna 1941) zahájilo Německo útok na Jugoslávii. Bomby a požáry zabily kolem 5000 lidí, poškodily až zničily na 6000 domů. Chorvatská města Němci nebombardovali. Při leteckých spojeneckých anglo-amerických útocích (měly být jen na vojenské cíle v Bělehradě, hlavně na nádraží) na Velikonoce 16. a 17.dubna 1944 zahynulo téměř 4000 lidí. „Koberec“ bomb zasáhl „omylem“ obytné a vilové čtvrti. Hodně lidí zemřelo pro nepřipravenost na útok, chybou spojeneckých pilotů (minuli cíl o 2 kilometry), špatné zásobení zdravotnickým materiálem v okupovaném Srbsku.
Po vypuknutí války a po bombardování Bělehradu Německem přestala dodávka proudu a vody, nevysílal rozhlas, oněměly telefony, nebylo možné zavolat zdravotní službu nebo hasiče, přestaly vycházet noviny, více dnů byl lid bez zpráv, zastavila se městská doprava, nikde se nic nedalo koupit (byla to hrozná situace pro ty, kteří neměli doma nějaké zásoby). Trvalo několik dnů, než se město dostalo z šoku a začaly fungovat, přes stálé bombardování alespoň nějaké služby. Závažným faktorem byl nedostatek vody, který do jisté míry kompenzoval nemalý počet studní, hlavně na předměstích Bělehradu. Jak by se řešila tato situace za války dnes, když studny prakticky v městě neexistují?
Během agrese Evropské unie, NATO, USA proti Srbsku (24.03. až 10. 06. 1999), s nálety 78 dnů a nocí, bez povolení Radou bezpečnosti OSN, na základě dezinformací, bylo shozeno na Srbsko, včetně Kosova a Metohije, na 40 000 tun bomb, včetně zakázaných kazetových, a desetitisíce projektilů s ochuzeným uranem, jehož následkem se už teď jeví zvýšený výskyt leukémií, některých nádorů, malformací plodů. NATO bomby zabily 2768 civilistů, z toho 78 dětí, kolem 6000 bylo zraněno. Vojáků, policistů zahynulo 1031, 5173 bylo zraněno. Byly zničeny obytné budovy, teplárny, řada zdravotnických zařízení (např.i nemocnice v Bělehradě), civilní průmysl, vodní zdroje, 60 mostů, elektrárny. Bombardování vyvolalo ekologickou katastrofu použitím ochuzeného uranu, zničením řady chemických továren, rafinerií nafty, jejichž toxické zplodiny se dostaly do zdrojů pitné vody. Kolaterální škody a ztráty na životech, pokud nebyly úmyslné, vyplývaly z nepřesnosti bombardujících pilotů, kteří bombardovali (pro svoji větší bezpečnost) z výšky 5000 metrů. Autor navštívil, někdy i brzy po bombardování, některá města v Srbsku. NATO piloti opakovaně použili špinavý trik, když nálet na určité místo opakovali za 10-15 minut, když na postiženém místě už působily záchranné skupiny. Tak přišel například o nohy jeden z velitelů bělehradských hasičů.
Jinak v porovnání s válkou 1941-45 byla záchranná služba, zásobování, opravy poškozených zdrojů proudu, nemocniční péče, atd. na vysoké úrovni.
Pro zajímavost nutno uvést alespoň jeden případ tzv. „kolaterálních“ ztrát.
Letadla NATO „omylem“ bombardovala na Kosovu a Metohiji z výšky 5000 metrů, v domnění, že se jedná o jihoslovanskou (srbskou) armádu, kolonu albánských (!) uprchlíků 14.dubna 1999, mezi městy Prizren a Djakovica, u vesnic Madanaj a Meja. Bylo zabito 73 civilistů, v tom řada dětí, 36 bylo zraněných.
Před zdravotnickou službou tohoto typu „moderní války“ stojí nelehký úkol. Je tu nezbytnost proškolení co největší části obyvatelstva, multicentrické zásoby zdravotnického materiálu, předem domluvená propojenost zdravotních služeb.
Jihoslovanské (srbské) ministerstvo zahraničí vydalo o tom rozsáhlou dokumentaci v 1999 ve dvou knihách o 1 000 stránkách v angličtině, s mnoha barevnými fotografiemi, pod názvem „NATO Crimes in Yugoslavia – Documentary Evidence“ (Zločiny NATO v Jugoslávii – D)
