České národní listy

Adventní příběh i doba k zamyšlení

Sídlištní supermarket nabízel v letáku lacinější máslo a vajíčka. U pokladen i regálů bylo mnoho zájemců… Díval jsem se na starší  paní,  jak tlačí nákupní vozík od pokladny do kopečka. Na vozíku měla ještě dvě francouzské hole. Na dotaz zda ji mohu doprovodit k domovu odpověděla, že stačí jen k autu a tak jsme ten vozík tlačili společně, ona se o něj spíše jen opírala. Podíval jsem se pozorněji a kladl jsem si otázku, „ kdo přijede s autem, kdo s nákupem pomůže,  manžel, syn, vnuk… ? Kolik je té paní ? Před lety to byla jistě krásná a vzdělaná žena, plná života i energie. Dnes již šedovlasá, ale přesto stále usměvavá, milá. “ V obchodě jsme se dnes několikrát potkali, ona papírek v ruce, pečlivě s rozmyslem vybírala. Stáli jsme společně i ve frontě u pokladny, dnes trochu delší, asi ta vajíčka a máslo. Fronta u pokladny se patřičně natáhla. Ona zcela na konci té nedůstojné fronty, já těsně před ní, přede mnou několik studentů s bagetami.  Ve vzduchu viselo několik otazníků, je důstojné nechat stát tu starou paní s vozíkem a holemi někde vzadu ? Otevřela se další pokladna a tím byl otazník vyřešen, … přesto se paní stále omlouvala, že toho má více ve vozíku, nechce předbíhat, ani zdržovat ostatní, že je již pomalá, byla to minuta či dvě, na které nezapomenete. Snad i škola života pro ty studenty s tou polední bagetou…

Šli jsme k autu pomalu, těch 200 metrů bylo pro mne školou života. Před několika lety jí zemřel manžel, společně pochovali syna, jejich druhý syn žije mimo Prahu… Pokud jí síly stačí, zvládne domácnost ještě sama.  Zavzpomínala na manžela, byl nejspíše významným projektantem, …. Zeptala se mě na můj věk, po mé odpovědí si povzdychla, „ jsem o deset let starší, bude mi 91let. Dnes budu řídit naposledy auto, končí mé lékařské osvědčení, na další jízdy si již netroufám a bylo by to nezodpovědné, proto jsem měla ten dnešní  nákup tak větší, jak to bude dál ještě nevím. “  Došli jsme k autu, opět se omlouvala,  že mne zdržela, omlouvala se i za odřený blatník svého auta. Kolik je takový podobných osudů kolem nás… ?  Přeji té paní, aby nebyla o Vánocích doma sama, aby přijel syn i vnoučata...  

V těchto dnech prožíváme adventní čas, tedy dobu očekávání příchodu Ježíše Krista. Myslím na tu milou  paní ze supermarketu... Dnešní Vánoce již nejsou zdaleka těmi skromnými Vánocemi našich prarodičů. Kolik strachu asi prožívali o Vánocích v době Protektorátu. Mnozí z nás si ještě pamatují i časy poválečné, tedy obnovu zničeného průmyslu, ale i budování nových průmyslových celků. Potraviny na lístky. Byla to doba dějinami často převracená. Vánoční dárky tehdy přinášel Děda Mráz, ale za dveřmi našich domovů to byl český Ježíšek. Ten sice nepřinášel banány, ani pomeranče, ani švýcarskou čokoládu, ... ale nezlobili jsme se na něj, místo jižních plodů přinášel jablka, sušené švestky, vlašské ořechy. Vzpomínám na mou maminkou, která před Vánocemi po večerech vyřezávala loutkové divadlo, či na pletené rukavice od babičky,  nebo na českou stavebnici Merkur. Ježíšek často místo hraček přinášel jen praktické dárky i s tou dětskou slzičkou, která padala na bačkory, nebo na zimní šálu. Vánoce byly o skromnosti našich prarodičů. Kolik si toho si museli odříci. Již zde nejsou, přesto jsou stále s námi. Naši prarodiče stavěli mohutná vodní díla na Vltavě, atomové elektrárny Dukovany, či Temelín,  průmyslové celky na Ostravsku, mnohé firemní značky září ve světě dodnes. Nelétali k exotickému moři, místo alpských sjezdovek, sjížděli krkonošské kopečky. Budovali své chalupy, chaty, … řemeslo v jejich době mělo zlaté dno. Nezlehčujme proto práci našich prarodičů, je za nimi vidět i dnes kus poctivé práce,  kolikrát nám jejich díla pomohla, třeba nedávno při povodních.

Dnes ti starší, často na sklonku života, stojí někde v koutě a slyší posměch, nebo dokonce urážky, že vysávají svými důchody státní pokladnu.  Slyší z úst politiků, že je jich moc… Také u té pokladny jsou pomalejší, v autobuse si chtějí sednout. Kladu si otázku, kde zůstala soudnost, morálka, úcta k práci našich předků.  Jsem v rozpacích, zda i přes ten vánoční třpyt, plné obchody, jsme šťastnější ?   Co zůstane po dnešní generaci, v jakém stavu předá následníkům naši domovinu ?  

Přemysl Votava

ČSNS