Adam Schröder, německý antifašista, vzpomíná 6

POMSTA

Další komentář je zbytečný. Zkrátka, většina zdejšího obyvatel­stva, včetně donucených nacistů byla šťastná, že nebude žádné další:zatýkání.

Velký německý básník Friedrich Schiller však říká: "Není dobré bratřiti se s mocnými."

Po pěti týdnech, když první nacistický velitel Libé, výjimka mezi esesáky, byl už dostatečně daleko, zavětřili obecní führer i starosta.

20. října mě bez výpovědi vyhodili z vedení družstva a bez zaplacení propustili. Podle hesla - co je tvoje, to je moje - vyplenili poklad­nu. Zapečetili naši hlavní budovu a předali ji henleinovské firmě Tau­bert. Pan Taubert na tom nejvíce vydělal. Kdo tehdy lízal med, má se i dnes, po vysídlení, ve Spolkové republice dobře.

Dvacáté narozeniny Československé, teď už okleštěné republiky, oslavily nacistické bestie, po svém. 28. října 1938 za pomoci faráře Stäppela, zatkli 29 otců a živitelů rodin. Většina z nás strávila za mří­žemi a v koncentrácích dlouhá léta. Někteří kamarádi byli v koncen­tráku ubiti před našima očima: Můj věrný kamarád Georg Heidler, Mathias Winterling a předseda komunistické organizace v Libé, sou­druh Josef Bauer. Další zemřeli na následky útrap. Řada soudruhů za­hynula později v trestných rotách wermachtu.

Dachau, Flossenburg, Dachau, to byla má cesta, než mě "převy­chovaného" pustili domů.

Kolik krve jsem za ten čas uviděl…

Kolik lidského utrpení poznal...

Kolik dobrých, čestných lidí ztratilo své životy...

(Josef Řehka, Podzim trpkých plodů, vydal OV ‚ČSPB v Chebu, 1987, str. 66-74)