České národní listy

A tak jsme přišli o všechno, co stačili rodiče za dvacet let nahospodařit.

Patřím také k vyhnaným v roce 1938. Narodil jsem se v roce 1921 a až do roku 1938 žil v šestičlenné rodině v jižních Čechách v Českých Velenicích. Hitler zabral Sudety, ale České Velenice, které byly téměř bez Němců, zabrány nebyly a pouliční ampliony stále ujišťovaly, že zabráni nebudeme, abychom zůstali na svých místech.

V Českých Velenicích byly tehdy velké železniční dílny a opravny ČSD, kde byla zaměstnána možná více než polovina obyvatel města. ČSD však nečekaly, až Němci přijdou, ale celé dílny i se zaměstnanci přestěhovaly do vnitrozemí. Někteří dobře situovaní si objednali stěhováky a zavčas se i s majetkem vystěhovali. My jsme zůstali s maminkou a čekali jsme , co se bude dít. A dočkali jsme se. Jednou v noci městem běžel hasič, troubil na trubku a volal: „Lidi utečte, Němci jdou“. To už jsme neměli čas na nic jiného, než se obléci a utíkat na nádraží, kde čekal poslední vlak, do kterého se museli vejít všichni, ale s holýma rukama. Maminka nesla kufřík, ve kterém byly naše doklady, ale vše ostatní jsme museli nechat doma. A tak jsme přišli o všechno, co stačili rodiče za dvacet let nahospodařit.

Josef Benda, tehdy České Velenice

***