57. sjezd odsunutých Němců z Československa, Norimberk 2006 3. - 4. 6. 2006
V souvislosti s pochybností o tom, že pan B. Posselt mluvil pravdu, či dokonce lhal přinášíme následující text.
57. sjezd odsunutých Němců z Československa, Norimberk 2006
3. - 4. 6. 2006, Norimberk, Veletržní centrum
(Výňatek z projevu)
Zahájení panem Berndem Posseltem, MdEP, spolkovým prezidentem landsmanšaftu
"...Tento Sudetoněmecký den je mnohým zvláštní. V popředí stojí samozřejmě 60. výročí brutálního a zavrženíhodného vyhnání sudetských Němců ze své vlasti. Záměrně si připomínáme 60. výročí vyhnání našinců v tomto roce 2006, přestože dobře víme, že tato brutální a divoká vyhnání začala již v roce 1945. Největší množství však bylo vyhnáno ovšem až v letech 1946 /47. Nedávno jsem měl tu čest uctít památku vyhnaných v bavorském Furth im Wald. Při této obzvlášť dojemné vzpomínce na první oběti vyhnaných bylo zdůrazněno, že pouze do tohoto městečka dorazilo během dvou let po konci války asi 850 tisíc vyhnaných. Tato skutečnost je jasným důkazem, že vyhnání sudetských Němců nebylo jen vedlejším produktem války nebo kolaterální škodou, nýbrž chladnokrevně naplánovaný poválečný zločin...". (Překlad prof. Rychlý)
Pan B. Posselt měl buď špatné informace nebo informován o skutečnostech, o nichž mluvil, vůbec neměl.
Když se podíváme na "Usnesení Spojenecké kontrolní rady v Berlíně z 30. listopadu 1945 a jím schválený Plán organizace odsunu Němců z Československa, Polska, Maďarska a Rakouska", můžeme hned zjistit, že pan Posselt nemluvil pravdu o vyhnání, či v horším případě lhal.
Jak hodnotily provedení odsunu spojenecké orgány?
Citujme přímo ze zprávy pplk. Štěpána Andrease, vládního zmocněnec pro provádění odsunu Němců:
„Ukončení odsunu Němců z Československa. Informace československého vládního zmocněnce pro ministra zahraničních věcí Jana Masaryka o jednání s představiteli Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně v září 1946
Ve dnech 16.-18. t. m. jednal jsem v Berlíně za účasti odborných expertů ministerstva národní obrany hlavního štábu (pplk. gšt. Žampach) a ministerstva zahraničí (mjr. Dr. Ševčík) s vedoucími osobnostmi americké a ruské okupační vojenské vlády v Německu o všech otázkách souvisejících se skončením transferu, resp. o modalitách organizace odsunu v posledních fázích. V rámci jednání učinil jsem návštěvu u amerického generála Lucia D. Claye a ruského genlejtnanta Lukjačenka.
Oba jmenovaní činitelé tlumočili mně dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu. V duchu tohoto pro nás potěšujícího uznání probíhala potom ovšem i všechna další jednání s americkými a ruskými činiteli, takže výsledek sjednaných dohod je pro nás optimální a poskytuje definitivní a plnou záruku, že transfer bude skončen včas a důsledně.
* Archiv ministerstva zahraničních věcí, Německo 19454-1950, k 13, o 5, č. 201 004/46. Zpráva uložená v tomto fondu je nedatovaným a nepodepsaným opisem. Z dalšího materiálu je zřejmé, že československým vládním zmocněncem ve Spojenecké Kontrolní Radě pro všechny záležitosti transferu Němců byl pplk. Štěpán Andreas.
Takto hodnotili přesídlení německého obyvatelstva z Československa americký generál Lucius D. Claye a ruský generál Lukjačenko. Nenechme si vnucovat od landsmanů a jejich německých patronů jejich vidění „vyhnání“, které je krajně pochybné a nadto v rozporu s historickou pravdou. Tito pánové nás viní ze zločinů válečných, zločinů proti lidskosti a genocidy. Podle nich jsme se měli dopustit krvavých etnických čistek založených na kolektivní vině.
Problém pro tyto „přátele“ českého národa spočívá v tom, že po oněch krvavých etnických čistek zbylo v republice téměř 250 tisíc Němců a kolem 90 tisíc německých antifašistů zcela dobrovolně a za zvlášť výhodných podmínek pro ně přesídlilo v samostatných transportech do Německa. Mnozí z nich odešli do východní zóny, která je oslovila s nadějí, že přijdou a účastní se výstavby nových německých orgánů.
Tyto skutečnosti zcela přesvědčivě svědčí o tom, že jsme se žádných etnických čistek nedopustili a vůbec ne těch, které údajně byly založeny na kolektivní vině.
Závěrem zdůrazňujeme, že nešlo ani o chladnokrevně naplánovaný poválečný zločin, ani o chladnokrevně plánovanou etnickou čistku, jak tvrdil pan B. Posselt v prvním případě na 57. sjezdu odsunutých Němců, který se konal v Norimberku ve dnech 3.-4.6.2006, a v druhém případě ve svém adventní projevu z 21.12.2020.
Dr. O Tuleškov
P.S Vzhledem k tomu, že se pan B. Posselt "opakovaně mýlil", domníváme se, že spíše než se mýlil, vědomě nemluvil pravdu.
