Jdi na obsah Jdi na menu
 


29.9.2024, Praha Můstek, 17 hodin, projev Marie L. Neudorflová

30. 9. 2024

29.9.2024, Praha Můstek, 17 hodin, projev Marie L. Neudorflová

 

Drazí přátelé,

 

         dnes si připomínáme mnichovskou dohodu z roku 1938, která je obecně považována  za zradu západu demokratického Československa spojenci, kteří nedodrželi své smluvní závazky k jeho bezpečnosti  před nacistickým Německem. Strašné tragické důsledky všichni známe, je možné dokonce spekulovat, že kdyby dohoda nebyla uzavřena, že by k válce nedošlo, anebo by alespoň nastaly mnohem příznivější podmínky  rychlé porážce Německa. Hitler dovedl plně využít vysoké zbrojní úrovně slabšího Československa. České země a jejich obyvatelstvo bylo mnohokrát Německem od středověku ohroženo. Jakoby velké státy měly již ve svých existenčních kořenech tendenci expanze na úkor menších států a národů.

Pro nás je důležité se z této situace trvale poučit v několika ohledech. Těžko můžeme dostát ideálu Karla Havlíčka Borovského a T, G, Masaryka, že bychom se ve všem důležitém měli spoléhat hlavně sami na sebe. Ve své době to mysleli hlavně v duchovní a morální rovině. A v rovině politického vzdělání, i když Masaryk to dotáhl k úspěchu i v politické státotvorné rovině.  Vytvoření samostatného, demokratického Československa dnes vypadá jako zázrak, ale nebyl to zázrak. Byl to výsledek dlouholeté osvětové a vzdělávací práce Masaryka a jeho spolupracovníků, zvláště Edvarda Beneše a Rastislava Śtefánika a také Masarykovy schopnosti přesvědčit  demokratické hráče, zvláště USA, že idea vytvoření  demokratických států ve střední Evropě bylo i v jejich zájmu, v zájmu střední Evropy a západní civilizace. Jen Německo  a částečně Maďarsko, zvláště jejich mocenské vrstvy,   lpěly na svých velikášských a expansivních tradicích, ve viře ve svou rasovou  nadřazenost a v podstatě pohrdajíce ideou demokracie a spravedlnosti.

Češi měli své silné demokratizační a kulturní reformační tradice, ze kterých jejich přední osobnosti trvale čerpaly silnou inspiraci pro úspěšnou práci pro úroveň svého národa.  Osvícenství tyto tradice rozšířilo a posílilo v úspěšnou práci obrozenců. A to nejen českých.

Jejich práce, cíle a metody dokázaly zázraky pro úroveň menších nesvobodných národů a mohou být příkladem i pro konstruktivní řešení současných problémů kulturních, sociálních i politických. Bohužel, koloniální přístupy jsou stále živou tradicí řady větších západních států, přinášejících nerespekt k menším národům, k jejich pozitivnímu kulturnímu, sociálnímu potenciálu, soběstačnosti a v důsledku toho vytvářejících podmínky pro konflikty a destrukci.

Je třeba, aby tato nešťastná koloniální tradice byla opuštěna a nahrazena hodnotami, které budí oprávněnou důvěru mezi národy a možnost mírové pozitivní spolupráce, zbavené postraních úmyslů a záměrů v neprospěch menších a slabších. To znamená také oslabení spoléhání se menších a slabších národů na silnější, což se v minulosti ukázalo jako velmi nespolehlivá ba dokonce nebezpečná metoda obrany vůči zlu. Větší národy vždy sledovaly především svůj prospěch a to často bez ohledu na principy, které teoreticky přijaly.

Jinými slovy je potřeba vytvářet podmínky pro respekt k existenci národů, pro jejich pozitivní mírovou spolupráci v oblasti kulturní, sociální i politické , je třeba rozvíjet schopnosti řešit konflikty jednáním, rozumnými kompromisy, je třeba vzděláním pečovat o politicky a mravně dospělou veřejnost, schopnou  kontrolovat své mocenské elity, které často nezvládají svou moc svěřenou jim veřejností. Je třeba nastavit politické systémy k humanitní demokracii, nejlépe k masarykovské, s respektem k morálním. Kulturním a sociálním zájmům jednotlivců i národů.

 

Děkuji vám a přeji vám inspirativní odpoledne.

 

Přišlo e-poštou