České národní listy

1938-1939 Likvidace Československa fašistickým Německem 4

Britská a francouzská vláda Henleinovy požadavky podpořila. Nacističtí pohlaváři byli podporou Západu povzbuzeni. Situaci považovali za zralou pro otevřený útok. V období kolem 19. května 1938 začali v blízkosti čs. hranic soustřeďovat svá vojska. Československá vláda v noci z 20. na 21. května vyhlásila částečnou mobilizaci. Úspěšná mobilizace ukázala pohotovost i odhodlání čs. lidu postavit se Německu na odpor.

Energický postoj čs. vlády měl příznivý ohlas v západní veřejnosti a povzbudil demokratické síly ve středoevropských státech. Francouzští a britští představitelé byli nuceni prohlásit, že v případě německého útoku se postaví na stranu ČSR. Sovětští zástupci v Paříži, ve Varšavě i v Praze prohlásili ministrům zahraničí příslušných vlád, že sovětská vláda splní své smluvní závazky vůči ČSR. Hitler se pak již neodvážil dalšího kroku a stáhl nacistická vojska zpět. Dočasné zastavení hitlerovské agrese proti ČSR bylo ovlivněno snahou západních velmocí dosáhnout smírného vyřešení sudetské otázky ve prospěch Německa. Hitler ustoupil od okamžitého útoku na ČSR a přijal výzvy Západu ke „komplotu“. To však nezměnilo jeho záměr likvidovat Československo. Henlein s SdP měl nadále plnit funkci trojského koně. Proto jej přijal 22. května Hitler a instruoval jej, aby byl nadále krajně neústupný při jednáních s ministerským předsedou Hodžou.

Podmínkou jednání bylo odvolání mobilizačních opatření čs. armády. Na konferenci, kterou Hitler uspořádal 28. května zaúčasti Göringa, Keitla, Becka, Brauchitsche, Ribbentropa a Neuratha, tentokrát prohlásil: „Je mou neotřesitelnou vůlí, aby ČSR byla vymazána z mapy.“ (F. Nesvadba, Proč nezahřměla děla, Naše vojsko, Praha 1986, s.272.) Za dva dny podepsal novou směrnici k plánu Grũn, v jejíž preambuli bylo uvedeno: „Je mým nezměnitelným rozhodnutím zničit Československo v nejbližší budoucnosti válečným tažením. Věcí politického vedení je vyčkávat nebo vytvořit pro to politicky a vojensky výhodný moment...“

Fašistické Německo bylo donuceno ustoupit od záměrů intervenovat zbraněmi proti ČSR. Zvolilo cestu doplnění a úprav válečného plánu Grőn , dalšího posílení wehrmachtu k vedení války proti Československu. Přípravy armády byly kombinovány s metodami hrubého mezinárodněpolitického tlaku a zastrašováním. Po skončení mimořádných květnových opatření zůstávala nadále otázka, jaké stanovisko zaujme buržoazní vláda k naléhavým úkolům obrany země proti

hitlerovské agresivitě.

V létě 1938 nebezpečný vývoj ve vnitřních a mezinárodněpolitických vztazích nabyl nového tempa. 8. června předložila Henleinova strana prezidentu republiky fantastický návrh na reorganizaci čs. státu na základě národnostních skupin. Znamenalo to vytvořit v sudetské oblasti fakticky nový fašistický státní útvar s vlastním parlamentem a administrativou vymykající se kontrole ústřední vlády.

Prezident Beneš po obdržení Henleinových požadavků sdělil francouzskému vyslanci, že je ochoten uspokojit šest z těchto bodů, ale že musí odmítnout ty body, které narušují jednotu státu. Francouzský ministr zahraničních věcí si pozval čs. vyslance Osuského a předal mu memorandum, v němž byla vyjádřena nespokojenost vlády s průběhem jednání v Praze a požadována rychlá dohoda s Henleinem.

Sotva vyslanec Osuský seznámil prezidenta Beneše s tímto stanoviskem, dostavil se na Pražský hrad francouzský vyslanec de Lacroix a vehementně zdůrazňoval zájem francouzské a britské vlády na smíření se s Henleinovými požadavky. Západní velmoci v létě 1938 svým politickým nátlakem na Československo usilovaly o „přátelské urovnání“ sudetské otázky. Hitlerovská vláda šířila falešné zprávy o masakrování Němců v Československu s tím, že Německo bude donuceno intervenovat proti ČSR. Byla to otevřená hrozba války, jež měla Západ dohnat

k urychlenému appeasementu.1 1 Appeasement – usmiřování fašistických agresivních snah. Pacifistická politika ustupující agresorům.